Ministerstvo životního prostředí obdrželo na konci minulého týdne připomínky od ostatních resortů a institucí ke svému návrhu zákona o vodách. Ten by měl zavést přísnější tresty za havárie a vypouštění nebezpečných látek do řek a dalších vodních ploch. Reaguje zejména na ekologickou katastrofu na Bečvě ze září 2020, při které na čtyřicetikilometrovém úseku řeky uhynulo na 40 tun ryb.
Aktuální návrh by kvůli tehdejšími nekoordinovanému postupu úřadů a špatné spolupráci dotčených institucí měl zavést například digitální evidenci všech výpustí odpadních vod a také dosud chybějící povinnost provádění kontinuálního monitoringu vypouštěných odpadních vod pro vybrané znečišťovatele. Klíčovou změnou je pak zavedení tvrdších sankcí za nedovolené vypouštění odpadních vod a havárie. Jejich stávající nastavení označuje ministerstvo za „nedostatečný a málo efektivní”.
Například za vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečných látek bez povolení by tak nově měla fyzickým i právnickým osobám nově hrozit pokuta až do výše 25 milionů korun, zatímco nyní mohou úřady uložit maximálně pětimilionový postih. Vůbec nejvyšší pokutu až 50 milionů korun by pak podle ministerstva mělo být možné udělit těm znečišťovatelům, kteří způsobí havárii navzdory tomu, že budou mít nově uloženo provádět pravidelný monitoring svých odpadních vod.
Sankce mají odpovídat škodám
Jenže z výsledků meziresortního připomínkového řízení vyplývá, že právě otázka přísných sankcí jednotlivá ministerstva nebo kraje názorově rozděluje. Zatímco některé úřady považují nově nastavené sankce za příliš tvrdé, jiné naopak požadují postihy ještě přísnější.
Mezi „jestřáby” patří například ministerstvo pro místní rozvoj. „Navrhovaná výše pokut se vzhledem k možným důsledkům havárií jeví jako příliš nízká. Sankce za přestupek by měla odpovídat očekávaným škodám i pravděpodobnosti, že se daný typ pachatelů podaří odhalit a potrestat. Škody na životním prostředí mohou v některých případech přestupků podle tohoto zákona dosahovat astronomických výší, a úspěšnost odhalování je spíše nízká,” upozorňuje ministerstvo vedené šéfem Pirátů Ivanem Bartošem.
Téměř identicky se pak v tomto směru vyjádřil například i úřad ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády Michala Šalamouna (Piráti).
Opačné stanovisko pak naopak předneslo například ministerstvo vnitra: „Nesouhlasíme s navrhovaným zvýšením horních hranic sazeb pokut za přestupky. Máme za to, že již ve stávající úpravě jsou předmětné hranice ve vztahu k typové závažnosti korespondujících přestupků dostatečně vysoké.”
Ministerstvo životního prostředí podle vnitra vůbec neuvádí, z jakých důvodů považuje současné hranice sazeb za příliš nízké. „V dané souvislosti je nutno zdůraznit, že zvýšení horních hranic sazeb pokut za přestupky samo o sobě nezajistí posílení odstrašujícího účinku správního trestu,” poznamenává silový resort.
Stávající nastavení sankcí pak označila jako dostačující například i Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. „Domníváme se, že i pokuty s horní hranicí 5 nebo 10 milionů korun jsou citelným zásahem do majetkové sféry pachatele a k takto razantnímu navýšení sankcí tedy není žádný důvod,” uvádí ve své připomínce konfederace.
Nemáme lidi ani zkušenosti, odmítají kraje řešit havárie
Oblast pokut ale není zdaleka jediná, na které se resorty neshodnou. Nesoulad je patrný například i v otázce nově uložené povinnosti vést evidenci veškerých výpustí odpadních vod do řek, a to těch legálních, ale i nepovolených. Vést by je měly takzvané vodoprávní úřady, které spadají pod jednotlivé kraje. A právě mnohým z nich se návrh životního prostředí nelíbí.
„Provést evidenci výpustí odpadních vod bude činnost náročná na čas a při nynější vytíženosti pracovníků vodoprávních úřadů je nemožné tuto další práci navíc zvládnout v současných počtech pracovníků, obdobnou situaci lze očekávat u správců povodí. Opět se přidává práce vodoprávním úřadům, není požadováno navýšení počtu pracovních míst na vodoprávních úřadech,” uvádí k tomu ve svých připomínkách například Jihočeský kraj. A poznamenává, že pokud by se měla evidence skutečně zavést, měla by ji mít na starosti Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP).
Obdobně jako jihočeský krajský úřad se pak k navrhované povinnosti vyjádřil i kraj liberecký, plzeňský nebo jihomoravsky. Ten tan také podobně jako ostatní ostře odmítá i další změnu dotýkající se krajů – tedy rozšíření pravomocí tzv. vodoprávních úřadů při řešení havárií. Podle představ ministerstva životního prostředí by to totiž měli být právě úředníci z krajů, kteří by měli vést šetření příčin havárie, zatímco Česká inspekce životního prostředí by na rozdíl od současného stavu měla mít na starosti ukládání opatření k nápravě.
Návrh tak reaguje na negativní zkušenosti z havárie na Bečvě, kdy úřady na otravu řeky reagovaly nekoordinovaně a pozdě, nedokázaly zajistit správný odběr vzorků.
„Dosavadní zkušenosti z praxe ukazují, že stávající právní úprava kompetencí jednotlivých subjektů podílejících se na řešení havárií je nedostatečná a v případě havárií přesahujících území několika krajů rovněž nejasná,” komentuje to ministerstvo v důvodové zprávě ke svému návrhu.
Jenže přenesení větší odpovědnosti z ČIŽP na vodoprávní úřady u vybraných resortů a zejména pak krajů narazilo.
„Vodoprávní úřady nemají kapacity zajistit důkazy (materiální ani personální). Jedná se o nahodilou událost, kdy větší havárii zažije úředník jednou za kariéru a nebude mít s tímto žádné zkušenosti,” uvádí k tomu jihomoravský kraj. Kompletní řešení havárií by tak podle něj mělo být v gesci specializovaného dozorového a sankčního orgánu, tedy ČIŽP.
A kromě dalších krajů mu v tom dává za pravdu například ministerstvo pro místní rozvoj.
„Byť souhlasíme, že je v současné době plnění těchto povinností ze strany ČIŽP problematické, považujeme za nutné tento stav napravit organizačními změnami a personálním posílením v rámci ČIŽP, nikoli uložením této odpovědnosti jiným institucím,” konstatuje resort.
Ve stejném duchu se pak vyjádřila i další připomínková místa. Přesun odpovědnosti na vodoprávní úřady v tomto směru odmítá například i ministerstvo vnitra. „Požadujeme návrat k původnímu rozdělení kompetencí mezi vodoprávní úřad a Hasičský záchranný sbor tak, aby HZS ČR řídil záchranné a likvidační práce v případech, kdy situace vyžaduje nasazení jeho sil a prostředků,” uvádí vnitro.
Vlnu nesouhlasu vyvolala také navrhovaná povinnost provádění kontinuálního monitoringu vypouštěných odpadních vod pro vybrané znečišťovatele. „Kontinuální monitoring se jeví jako nezbytný směr dalšího pokroku ve sledování stavu vod a identifikace potenciálních havárií,” uvádí k tomu resort životního prostředí.
Jenže například podle Svazu průmyslu a dopravy ČR není vůbec jasné, jak by se takový kontinuální monitoring odpadních vod měl provádět.
„Nebyla dostatečně zhodnocena dostupnost v praxi spolehlivě funkčních zařízení pro navrhované účely. Pro kontinuální měření navržených látek v odpadních vodách není dle zkušeností našich členů ve všech případech dostupné technické řešení. Požadujeme doložit průzkum trhu, zda jsou vůbec dostupné dostatečně spolehlivé technologie pro kontinuální měření všech znečišťujících látek,” uvádí svaz. A takřka identicky se pak vyjádřilo i ministerstvo pro místní rozvoj.
Kauza otrávené Bečvy u soudu
Veškeré připomínky dalších resortů a institucí teď bude ministerstvo životního prostředí vyhodnocovat. O konečném návrhu pak bude rozhodovat vláda.
Ze způsobení samotné havárie na Bečvě viní úřady společnost Energoaqua z Rožnova pod Radhoštěm. Otravu podle dosavadních závěrů šetření způsobily kynanidy vypuštěné do řeky. Aktuálně kvůli tomu stojí před soudem její ředitel Oldřich Havelka. Ten přitom opakovaně odmítl, že by on nebo jím vedený podnik otravu řeky způsobil.
Státní zástupce rožnovskou firmu a jejího ředitele státní zástupce obžaloval z poškození a ohrožení životního prostředí a neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami. Za to sedmašedesátiletému Havelkovi hrozí až pětileté vězení, společnosti zákaz činnosti a peněžitý trest.
Energoaqua spravuje tovární areál bývalé rožnovské Tesly a zajišťuje v něm i čištění odpadních vod. Z areálu odcházejí kanálem, který ve Valašském Meziříčí ústí do Bečvy. Obžaloba dospěla k závěru, že se kyanidy do řeky dostaly právě tímto kanálem. Podle státního zástupce Jiřího Sachra byla čistírna dlouhodobě provozována v rozporu se zákony, byly v ní prováděny neodborné zásahy a opakovaně vypouštěla nedostatečně vyčištěné odpadní vody.
Zástupci obžalované firmy ale upozorňují na to, že první ryby začaly hynout zhruba 3,5 kilometru od vyústění firmy Energoaqua, a je podle nich tedy prakticky vyloučeno, aby původcem ekologické havárie byla ona.
Tomáš Svoboda
