Česko pláče nad stamiliardovými schodky rozpočtu a přitom pouští miliardy skrz prsty. Když Češi popíjejí jedno z nejméně zdaněných piv v Evropě a tisíce živnostníků odvádějí státu méně než zaměstnanci na brigádě, veřejné finance krvácí. O tom, kde chytře hledat nové příjmy pro stát, s pozitivními efekty a aniž by to české domácnosti příliš bolelo, diskutovali přední čeští ekonomové v debatě Ekonomického deníku Vize pro chytrý státní rozpočet.
Když se řeší konsolidace, většina politických debat míří na škrty. Podle ekonoma PAQ Research Petra Vilíma je to ale zbytečná zkratka. Zásadní rezervy leží na straně příjmů. Přinést by státu ročně mohly i vysoké desítky miliard korun.
„Na příjmové straně vidím velký prostor v nemovitostech,“ říká Petr Vilím. Zdanění majetku je podle něj zhruba třetinové oproti evropskému průměru.
Například částku, kterou nyní platí na dani majitelé bytů v Praze označil ekonom za „směšnou“. V okrajových částech Prahy zaplatí vlastník 60metrového bytu 2+kk zhruba 1300 korun ročně. Hodnota bytu se přitom pohybuje kolem sedmi milionů korun.
Mohlo by vás zajímat
Kdyby daň z nemovitosti stoupla alespoň na úroveň zemí se srovnatelnou ekonomikou, přinesla by státu až 30 miliard korun ročně. Jenže jde o jednu z nejméně populárních změn. „Změnit toto nastavení by chtělo odvahu,“ říká Vilím.
Končící vláda Petra Fialy sice v roce 2023 zavedla takzvaný inflační koeficient, který měl daň z nemovitosti postupně zvyšovat. V letech 2024 i 2025 ale ministerstvo financí ponechalo hodnotu koeficientu na úrovni 1. Daň tak prakticky neovlivňuje. Naopak některé obce upravily své místní koeficienty a výslednou daň pro majitele bytů a domů v řadě případů dokonce snížily.
Nesmyslné zvýhodnění podnikatelů
K dlouhodobým problémům české ekonomiky patří také nízké zdanění podnikatelů v porovnání se zaměstnanci. „Podnikatel s paušální daní, který vydělá 100 nebo 120 tisíc korun měsíčně, státu měsíčně na daních a pojistném odvede 9 tisíc korun. Z čehož symbolická stokoruna představuje daň z příjmu,“ popisuje Vilím. Oproti tomu zaměstnanec a jeho zaměstnavatel odvedou státu zhruba čtyřikrát tolik – kolem 40 tisíc korun.
Toto nastavení má kromě výpadku v příjmech na straně státu i další negativní důsledky. „Lidé kvůli tomu utíkají do šedé ekonomiky nebo nepracují vůbec,“ upozorňuje Vilím.
Zakladatel skupiny Amper Jan Palaščák, který v debatě reprezentoval spojení ekonomiky s byznysem, doporučil snížit zdanění práce. Čechy by to více motivovalo k vyšším pracovním výkonům. Méně lákavý by se naopak stal švarcsystém, tedy zastřené zaměstnávání živnostníků.
Ekonom České spořitelny Michal Skořepa k tomu doplnil další opomíjený bod: výjimečně vysoký limit pro registraci k DPH. „V přepočtu na paritu kupní síly je úplně nejvyšší v celé Evropské unii, možná v celém OECD,“ upozornil Skořepa.
Vznikající vláda ANO, SPD a Motoristů přitom slibuje, že limit ještě zvýší. Podle pravděpodobné budoucí ministryně financí Aleny Schillerové prakticky vše zdražilo, v ekonomice se točí větší peníze a i definice malého podnikatele by se měla zvýšit.
„Úplně nesmyslné,“ reaguje Skořepa a pokračuje: „Já osobně bych určitě zvážil naopak spíš redukci limitu na DPH a zvážil bych velmi vážně, jestli je skutečně dobrý nápad i paušální daň, protože tam stát přichází o spoustu peněz a navíc způsobem, který dává čím dál menší smysl.“
Levné pivo, nulové víno
Vedle zdanění nemovitostí a podnikatelů řadí ekonomové mezi největší nevyužité příjmy také spotřební daně – zejména ty z alkoholu. Například daň na pivo stát nezvyšoval od roku 2009. „Je na třetině své původní hodnoty oproti průměrné mzdě,“ spočítal Petr Vilím.
Za ještě absurdnější pokládá situaci u vína. „Tiché víno žádnou daňovou sazbu nemá,“ připomněl.
Pokud by tyto daně vzrostly, přínos by byl okamžitý. PAQ Research odhaduje, že zavedení daně na tiché víno, o němž se v minulých letech neúspěšně diskutovalo v parlamentu, by státu vyneslo okolo tří miliard korun ročně. A u piva by to mohlo být ještě více. „Kdyby se sazba dala na polovinu toho, co platí na lihoviny, tak by to mohlo přinést zhruba 10 miliard korun,“ řekl Vilím.
Zvyšování spotřebních daní z alkoholu navíc doporučuje i Světová zdravotnická organizace. Patří podle ní k důležitým nástrojům, jak snižovat rizikovou konzumaci alkoholu. A zlepšovat tak zdraví populace.
Započítat obce
Paradoxní přitom je, že Česku k ozdravení státního rozpočtu na úroveň, jakou vyžaduje zákon o rozpočtové odpovědnosti, nechybí mnoho. „Jde o konsolidační úsilí v rozsahu zhruba 70 nebo 80 miliard korun,“ podotkl v debatě Ekonomického deníku předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.
Obrázek o celkovém stavu veřejných financí navíc zlepšují výsledky obcí a krajů. „Vzhledem k tomu, že obce a kraje dosahují každoročně přebytku, tak vlastně ve výsledku celé veřejné finance zase tak velký deficit nemají,“ upozorňuje Michal Skořepa.
Problém vidí jinde: v nelogickém nastavení systému. „Není dobré, když si část veřejných institucí musí půjčovat a druhá má uloženy přebytky na účtech,“ vysvětluje Skořepa. Takové nastavení pokládá za zbytečně nákladné, nepohodlné, pro ekonomiku nevýhodné.
Zůstatky na účtech státu a obcí by se přitom daly snadno přerozdělit, například změnou rozpočtového určení daní. Ani ta ale není mezi politiky populární. V parlamentu platí za ožehavé téma, které není radno otvírat.
Nutná modernizace
Závěr debaty Ekonomického deníku je tak jednoznačný: Česku nechybí ekonomické možnosti ke zlepšení výsledků rozpočtu, ale politická odvaha je využít. Zdejší daňový systém je plný výjimek, neefektivního výběru daní a prázdných míst, která dlouhodobě neřeší ani vlády, ani opozice.
Podle Mojmíra Hampla mají čeští politici ještě trochu času, aby odvahu pro řešení strukturálních problémů rozpočtu našli. Tuzemské veřejné finance jsou totiž v lepší kondici, než je tomu například v Itálii nebo Francii. Avšak trhy jsou neúprosné. Když budeme otálet dlouho, začnou i Česku diktovat podmínky a potrestají ho růstem úroků z dluhu.
Riziko si uvědomují i zástupci byznysu, kteří jinak daňovým kotrmelcům příliš nefandí. „I když z byznysu jsem spíš pro minimum změn, tak do budoucna bude muset stát najít odvahu i pro nějakou zásadní reformu,“ uzavřel debatu zakladatel společnosti Amper Jan Palaščák.
