Propad cen komodit, které ne a ne vzrůst, může vést k tomu, že se některé země Latinské Ameriky neobejdou bez pomoci MMF. Ožívají vzpomínky na 80. léta.
Levné komodity drtí jednu ekonomiku za druhou. Nejvíce pod tlakem jsou však ty země, které na příjmy z prodeje ropy, zemního plynu a dalších surovin spoléhají až moc. Mezi takové bohužel patří mnoho ekonomik Latinské Ameriky, jako Brazílie, Venezuela, Argentina nebo Ekvádor. Podle agentury Bloomberg tak roste pravděpodobnost, že se budou muset brzy obrátit na Mezinárodní měnový fond s žádostí o finanční pomoc. Jenže třicet let staré podmínky jsou stále živé.
Zvýšená přítomnost Mezinárodního měnového fondu v Latinské Americe je totiž poněkud kontroverzní. Během 80. let minulého století poskytl Fond finanční pomoc několika zemím včetně Mexika nebo Brazílie, kterým pomáhal splatit dluhy u zahraničních bank. Ale politika, kterou jim Fond doporučil, včetně rozpočtových škrtů, byla jako prevence hlubokých recesí ve většině zemí vesměs neúčinná. Od té doby v regionu jistá averze vůči MMF přetrvává.
„Mezinárodní měnový fond je dnes daleko pružnější a užitečnější instituce, než před 30 lety. Přesto má na čele stále stigma minulosti. A tak je možné, že latinskoamerické země nebudou brát rady Fondu vážně,“ domnívá se Ernesto Talvi, bývalý hlavní ekonom uruguayské centrální banky.
Propad cen komodit však způsobuje, že některé země nebudou mít na vybranou a asistenci washingtonské finanční instituce budou muset přece jen využít. MMF již minulý týden zveřejnil informace o tom, že poskytl pomoc Surinamu, zemi na severním pobřeží Jižní Ameriky.
„Je možné, že během několika následujících let uslyšíme i další jihoamerické země, kterak klepou na dveře MMF,“ domnívá se Alberto Ramos, hlavní ekonom Goldman Sachs pro jihoamerický region. Podle něj jsou žhavými kandidáty na finanční záchrannou vestu od MMF Venezuela a Ekvádor, jejichž devizové rezervy doslova mizí před očima přímo-úměrně tomu, jak padá cena ropy.
Podle Talviho se taková pomoc může v krátké době týkat i Brazílie, největší ekonomiky jihoamerického kontinentu. Podle agentury Bloomberg však zástupci ani jedné ze zmíněných zemí tyto spekulace nekomentovali. Pouze venezuelský ministr zahraničního obchodu a investic Jesus Faria rezolutně odmítl, že by měl MMF jeho zemi jakkoli pomáhat. „To je absolutně vyloučeno,“ řekl.
Mezinárodní měnový fond však již na kolaps cen ropy reaguje. Jen před pár dny dorazili jeho zástupci do Ázerbájdžánu na konzultace ohledně možnosti poskytnutí finanční pomoci. Ty zatím podle mluvčího MMF s Brazílií, Ekvádorem nebo Venezuelou neproběhly.
Přitom ekonomická situace právě Venezuely připomíná klid před bouří. Laciná ropa ji drtí zřejmě nejvíce ze všech, protože až 95 % jejích příjmů devizových rezerv pochází z exportu ropy a zemního plynu. Zemi podle MMF hrozí v tomto roce propad HDP o 8 %, když již vloni se propadl o jednu desetinu. Venezuela je zmítaná 275% inflací, přičemž prognózy hovoří až o 720 % pro letošní rok.
V zemi je všeobecný nedostatek prakticky veškerého zboží, mlékem počínaje a léky na rakovinu konče. Pokud se trend ceny ropy rychle nezvrátí, Venezuela nebude schopna v příštích 6 až 12 měsících obsluhovat svoje dluhy. Myslí si to Jorge Mariscal, hlavní investiční analytik UBS pro rozvíjející se trhy. Venezuela si během poslední dekády půjčila kolem 45 miliard dolarů od Číny. Peníze přitom použila na financování naprosto všeho, od zemědělství až po projekty na budování infrastruktury a telekomunikační sítě.
„Během nadcházejících měsíců očekávám ze strany Venezuely širší konsensus na tom, že dluhy nejsou již nadále únosné a že je zapotřebí požádat o pomoc mezinárodní společenství,“ řekl Ricardo Hausmann, ředitel Centra pro mezinárodní rozvoj při Harvardské univerzitě.
Hospodářství Brazílie je na tom jen o něco málo lépe. Její hrubý domácí produkt se v uplynulém roce snížil o 3,5 %, čímž navázal na 3,8% propad z roku 2014. Brazilský reál během posledního roku ztratil 35 % své hodnoty, zatímco inflace poskočila na 11 %. Země se také nachází uprostřed menší politické šarvátky, kdy její prezidentka Sousseffová čelí obvinění z použití účetních triků k minimalizaci rozpočtového deficitu.
„Brazílie je chycena ve své vlastní pasti,“ řekl Talvi. „Je třeba, aby si udržela kredibilitu a zůstala tak i nadále schopna si půjčovat za smysluplné úrokové sazby a mohla tak provádět důležité fiskální reformy. To však nebude možné bez mezinárodní finanční pomoci, pokud Brazílie nevyřeší svou politickou krizi,“ dodal Talvi.
Ekvádor bude muset přizvat Mezinárodní měnový fond k restrukturalizaci svého dluhu a obnovení přístupu na globální finanční trhy. Tohoto názoru je bývalý ekvádorský viceprezident Alberto Dahik. Problém ale spočívá v tom, že současný prezident Rafael Correa, který se prohlašuje za socialistického revolucionáře, s největší pravděpodobností o zahraniční pomoc z ideologických důvodů nepožádá.
A tak se i Ekvádor spoléhá na čínské půjčky. Čína je Ekvádoru přislíbila již v roce 2015, a to i přesto, že Ekvádor není příliš spolehlivým dlužníkem. Jen v letech 2008 a 2009 přistoupil k defaultu svých dluhů v objemu kolem 3,2 miliardy dolarů. „Pokud potřebujete krev, musíte jít do krevní banky,“ uzavřel Dahik.
-usi-
