Během Velké hospodářské krize ve 30. letech Leeds postavil první a v té době největší projekt sociálního bydlení ve Spojeném království. Dnes je však limitován, a tak se rozvíjejí komerční projekty.
Moderní činžovní domy na Quarry Hill tehdy zahrnovaly na 938 bytů vybavených balkonem, společnou prádelnou a sportovními hřišti. Uprostřed Leedsu stály až do roku 1978, kdy došlo k jejich demolici. Obyvatelé poté byli přesídleni do náhradního ubytování. Dnes by něco takového bylo možné jen těžko.
Potřeba sociálního bydlení je ale ve městě veliká. „Máme bohužel úvěrový limit, který nám stanovila vláda,“ řekl listu Financial Times Neil Evans, leedský radní pro bydlení. „Snažili jsme se vládu přesvědčit, aby limit uvolnila, a my tak mohli stavět dál,“ uvedl dále s tím, že tam, kde kdysi stály bytovky, je dnes parkoviště. Na jeho místě ovšem nevyrostou nové kapacity pro sociální bydlení, nýbrž luxusní rezidenční čtvrť, kde bude nevyšší nájemné v tomto severoanglickém městě.
Pět procent za rozumnou cenu
Přitom každé britské město má stanoveno, že developer musí s realizací svého projektu vyčlenit pět procent bytů a nabízet je za „dostupné nájemné“. To je definováno jako nájemné do výše 80 procent nájmu, který se platí na trhu. Až dojde k výstavbě nového Quarry Hill, vznikne dalších dvanáct bytových jednotek pro sociální bydlení.
Jenže to je jako kapka v moři. „Po sociálních bytech je zde obrovská poptávka,“ řekl Neil Evans. Na jeden sociální byt v Leedsu připadá v průměru 89 žadatelů a dalších 24 tisíc je registrováno jako potenciální zájemci. Leeds už od 80. let pronajal téměř 30 tisíc sociálních bytů, na trhu jich je tak momentálně už přes 56 tisíc. Dalších 20 tisíc jich potom nabízí různé neziskové organizace. A pořád to nestačí.
Leeds začal nové sociální byty opět stavět v roce 2012 a během pěti uplynulých let jich dokončil 483. Podle Evanse však město už své rezervy vyčerpalo. Nájemné ze sociálních bytů však městskému rozpočtu také nepomůže, protože podle vládního nařízení má klesat o jedno procento ročně. „Jsme prakticky na konci cesty,“ krčí rameny Evans.
Apartmány, které vyrostou na Quarry Hill budou k mání za tržní nájemné, které dosahuje v průměru necelých 220 liber týdně. Průměrný nájem v sociálních bytech se blíží 134 librám a za průměrný byt v majetku města se platí necelých 80 liber týdně.
Není jen Londýn
A tak se rozvíjejí jiné projekty. Leedská univerzita připravuje nedaleko Quarry Hill velký kampus, investici za 57 milionů liber (1,6 miliardy korun). Yorkshireská developerská skupina Caddick Group pak má v plánu investovat více než 300 milionů liber (přes 8,5 miliardy korun) do čtvrti, jíž se přezdívá „Soyo“ (South of York Road).
Vyroste zde šestnáctipatrový dům s více než pětistovkou bytů, které budou k mání v průměru za tisíc liber měsíčně (téměř 29 tisíc korun), hotel a obchody. „Zaměřujeme se na lidi s dobrým zaměstnáním, kteří chtějí kvalitně bydlet. Soyo je nová kulturní čtvrť zde v Leedsu, která je pro tyto účely vhodná,“ řekl listu Financial Times Johnny Caddick, majitel a ředitel developerské společnosti.
Leeds je totiž stále atraktivnější pro absolventy technologických oborů a tím pádem zde dochází i k rozvoji služeb. „Lidé už vidí, že nejen v Londýně se dá vést kvalitní a plnohodnotný život,“ řekl Caddick. Apartmány, které mají být dokončeny v roce 2021, budou disponovat širokým zázemím včetně například kina, posiloven nebo komunitních prostor pro trávení volného času.
Mileniálové si přijdou na své
„V domech bude normálně fungovat recepční, který přebere i poštovní zásilku, a tak si nájemníci nebudou kvůli tomu muset brát v práci volno,“ řekl také Caddick. Takový způsob života je podle něj velmi atraktivní pro mileniály, kteří jsou zvyklí bydlet na kolejích, a tak podobně nastavené bydlení vyhledávají.
Přesun k nájemnímu bydlení bude podle Davida Milese, někdejšího člena výboru pro monetární politiku Bank of England, pokračovat. S rostoucí populací, která chce ale často žít ve městech, se ceny bydlení i pozemků výrazně zvýšily. A s tím, jak postupně docházelo k uzavření hlučných továren a utlumení chemické výroby, jsou centra měst daleko více žádána než dříve.
„V polovině 80. let se průměrná cena domu pohybovala zhruba na trojnásobků průměrného výdělku. Dnes je to už více než šestinásobek,“ uvedl Miles. Lidé dnes také potřebují mít daleko více naspořeno, aby vůbec dosáhli na hypotéku. „A to strašně dlouho trvá,“ uzavřel.
-usi-
