Jak se výsledek polských parlamentních voleb promítne do energetické transformace země? V Polsku panuje shoda na potřebě energetické transformace napříč politickým spektrem – což ještě před několika lety zdaleka nebylo jisté. Velké rozdíly ale podle serveru Clean Energy Wire přetrvávají v otázce tempa a detailů transformace. Před klíčovými parlamentními volbami, které se konaly 15. října, probíhala energetická transformace v Polsku jako na lodi bez kapitána: realita buď překračovala vládní plány (například v instalovaném výkonu fotovoltaiky), nebo je nenaplňovala (jako premiérův slib, že v roce 2025 dosáhne jednoho milionu elektromobilů). Podle Clean Energy Wire bude nová vláda čelit obtížným rozhodnutím o budoucnosti uhlí, udržení cen energií na přijatelné úrovni a implementaci legislativy EU Fit for 55, aby bylo dosaženo klimatického cíle bloku do roku 2030. Pojďme si tedy shrnout dostupná data.
Polsko se v roce 2021 podílelo na celkových emisích skleníkových plynů v EU přibližně 12 procenty. Emise oxidu uhličitého klesly o více než 30 procent od doby, kdy v 80. letech 20. století dosáhly svého vrcholu. K většině snížení došlo v 90. letech 20. století spolu s pádem komunismu a odklonem od průmyslového, plánovaného hospodářství. Od roku 2001 se úroveň emisí výrazně nezměnila.
Současný polský cíl snížení emisí skleníkových plynů v EU pro rok 2030 (pro domácí dopravu, budovy, zemědělství, malý průmysl a odpady) činí 17,7 procent ve srovnání s rokem 2005. Je to mnohem méně než v zemích jako Německo nebo Dánsko (50 procent), ale celkové emise Polska v roce 2021 byly ve skutečnosti o něco vyšší než v roce 2005.
Vzhledem k tomu, že výroba elektřiny je silně závislá na uhlí, má polský energetický sektor nejvyšší uhlíkovou náročnost ze všech v Evropské unii, takže postupný odklon od uhlí je klíčovou výzvou. Polskému energetickému sektoru dominují velké, státem vlastněné nebo částečně vlastněné společnosti, jako je ropný koncern Orlen nebo Polska Grupa Energetyczna (PGE), energetická společnost, která vlastní uhelné elektrárny a doly.
Vláda Sjednocené pravice (PiS/ZP), aktuálně pod taktovkou dosluhujícího premiéra Mateusze Morawieckiho, se v roce 2015 ujala moci a jedním z jejích hesel byla ochrana uhlí. Vláda částečně přijala potřebu energetické transformace a některé politiky šetrné ke klimatu, ale zůstávala velmi skeptická vůči Zelené dohodě EU a programu Fit for 55.
Polsku se podařilo diverzifikovat své dodávky plynu, ropy a uhlí, a přestat tak být silně závislé na dovozu z Ruska. Přesto dotace na udržení nízkých cen plynu a elektřiny budou stát stát stát desítky miliard eur. Náklady na elektřinu pravděpodobně porostou, a to nejen v souvislosti s cenami paliv, ale také v rámci systému EU pro obchodování s emisemi, který je pro energetický systém závislý na uhlí stále větší zátěží.
Pokud jde o dopady změny klimatu v Polsku, největší obavy vzbuzuje sucho, které ohrožuje zemědělství a lesnictví, jež jsou pro polskou ekonomiku důležité.
Znečištění ovzduší je hlavním problémem pro veřejné zdraví, k němuž přispívají nejen automobily, ale také topeniště, protože žádná jiná země EU nepoužívá k vytápění zdaleka tolik uhlí.
Hlavní linie transformace
Hlavním břemenem polské energetické transformace je uhlí a uhelná energetika. Podle oficiálních vládních plánů bude Polsko poslední zemí EU využívající uhlí k výrobě elektřiny až do roku 2040. Vzhledem ke stárnutí elektráren a hrozícímu konci veřejného financování bude mnoho uhelných elektráren uzavřeno dříve, což může Polsku hrozit výpadkem výroby elektřiny.
Pro uhelné regiony byly vypracovány právě plány přechodu, ale ne všechny získají finanční prostředky z EU – hnědouhelný důl v regionu Turów nebyl schválen k podpoře, protože těžba uhlí je plánována až do roku 2044; na rozdíl od Bełchatowa, kde se nachází největší hnědouhelná elektrárna v Evropě, která má být uzavřena v roce 2030 a prostředky získá. S rostoucí cenou CO2 v systému EU ETS uhlí zvyšuje ceny elektřiny.
Jaderná energetika v Polsku dosud neexistuje, navzdory snahám, které Polsko vyvíjí od 70. let minulého století, se mu dosud nepodařilo úspěšně postavit jedinou jadernou elektrárnu. První iniciativa z roku 1971 se dostala až do fáze výstavby, ale po pádu komunismu a protestech zkrachovala. Novější projekt, který byl zahájen v roce 2009, se zasekl v počáteční fázi.
Nyní je jaderný projekt nejdále od pádu komunismu, technologickým partnerem je americká firma Westinghouse a plánované datum otevření je rok 2033. Dalším zvažovaným projektem veřejného a soukromého sektoru je partnerství s korejskou firmou KHNP. Státní ropná společnost Orlen plánuje do roku 2030 postavit blok s malým modulárním reaktorem (SMR) a v příštích desetiletích počítá s výstavbou více než 70 dalších po celém Polsku.
Co jde Polákům dobře je solární energetika. Zatímco kapacita větrných elektráren se v důsledku přijetí nepříznivé legislativy zastavila, fotovoltaické elektrárny vyletěly z marginální kapacity v roce 2018 na více než 14 GW v roce 2023, přičemž v prvních osmi měsících roku 2023 dodávaly 10 procent elektřiny (oproti 5,7 v roce 2022), a to jak střešní solární elektrárny, tak projekty ve veřejném měřítku.
Tím však zastaralá elektrická síť narazila na své limity, což vedlo k tomu, že tisícům projektů bylo odepřeno připojení k síti kvůli zastaralé regulaci nebo prostě kvůli příliš velkému množství elektřiny, které by síť nezvládla. Situaci má pomoci nová aktualizace legislativy (zavádějící řešení jako cable pooling).
Stejně jako jaderná energetika, může být dalším zajímavým energetickým segmentem výroba baterií. Polsko nepatří k předním výrobcům automobilů v EU, ale letos v dubnu už Polsko předstihlo USA jako země s druhou největší kapacitou výroby lithium-iontových baterií na světě. Toto odvětví vidí v nástupu elektromobilů a skladování energie obrovskou příležitost.
Vytápění v ohrožení a konflikty s EU
Pokud sestaví vládu druhá vítězná strana Občanská koalice Donalda Tuska, lze očekávat i změnu komunikace s Evropskou unií. Dvě období vlády sjednocené pravice byla poznamenána právě mnoha konflikty s EU a jejími institucemi.
Tyto konflikty se soustředily na otázky právního státu a na obavy o životní prostředí v souvislosti s odporem Polska vůči některým částem Zelené dohody.
Letos v létě Polsko oznámilo, že napadne prvky balíčku Fit for 55 (jako je zákaz spalovacích motorů) u nejvyššího soudu EU. Konflikt týkající se právního státu rovněž zastavil výplatu miliard z fondů EU na obnovu po pandemii a zablokoval peníze na ekologické investice.
Na síti X se k výsledkům polských voleb a jedné z analýz vyjádřil ostře bývalý český premiér Mirek Topolánek. A svůj tweet směřoval právě dekarbonizaci Evropy.
„Polsko nás začalo nebezpečně předhánět. Teď budou ve stejné zelené p*deli jako my,“ napsal Mirek Topolánek.
Dalším problémem Polska bylo vytápění v době zahájení válečného konfliktu na Ukrajině. Šestnáct milionů Poláků si v zimě vytápí své domovy dálkovým vytápěním, což je největší počet odběratelů dálkového vytápění ze všech zemí EU. Drtivá většina systémů dálkového vytápění využívá uhlí a je považována za neefektivní. Podle odborníků je toto odvětví podinvestované, zastaralé a nerentabilní a zákazníci nesou hlavní tíhu rostoucích nákladů.
Objevil se i problém s tepelnými čerpadly. V roce 2022 se zvýšil počet instalací tepelných čerpadel, protože je mnozí považovali za řešení rostoucích cen uhlí a vytápění obecně.
Nyní však někteří začínají svého rozhodnutí litovat s tím, jak rostou náklady na energie. Polská vláda souhlasila se zmrazením cen elektřiny, ale pouze do určité výše spotřeby energie. Průmyslové organizace podle Clean Energy Wire naléhaly na vládu, aby udělala výjimku, ale zatím žádné rozhodnutí nepadlo. Média uvádějí, že poptávka po tepelných čerpadlech klesá.
Elektrárna s nejvyššími emisemi v EU
Nyní trocha dat. V roce 2022 bylo hlavním zdrojem elektřiny uhlí, které vyrábělo 69 procent (zdaleka největší podíl v EU), a 15,5 procent elektřiny vyráběly větrné a solární elektrárny.
Hnědouhelná elektrárna PGE Bełchatów je elektrárnou s nejvyššími emisemi v EU.
V období od června do srpna 2023 vzrostla výroba elektřiny z větru a slunce na 23-26 procent, a to především díky nově instalovanému výkonu fotovoltaických elektráren.
Polsko plánuje postupný odchod od uhlí a jeho nahrazení kombinací obnovitelných zdrojů a výroby elektřiny z jádra. Budovat se mají také nové elektrárny na fosilní plyn, ale některé plány byly po ruské invazi na Ukrajinu přehodnoceny.
V roce 2021 Polsko přijalo program Energetická politika Polska do roku 2040 (PEP2040). Hlavními cíli jsou; 32procentní podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny a maximálně 56 procent energie z uhlí do roku 2030; první jaderná elektrárna zahájí provoz v roce 2033.
Plán byl kritizován nevládními organizacemi a parlamentní opozicí jako nerealistický, například cíl pro fotovoltaiku pro rok 2030 je 7 GW, ale již v roce 2023 Polsko vyrobilo přes 14 GW.
Letos ministerstvo pro klima navrhlo aktualizaci PEP2040 s vyššími cíli v oblasti obnovitelných zdrojů a nízkoemisními a bezemisními zdroji pokrývajícími 73 procent poptávky do roku 2040. Nový dokument však vláda kvůli vnitřním sporům nepřijala.
Polský průmysl má podle Clean Energy Wire odpovědnost za 14 procent celkových emisí skleníkových plynů v roce 2021. Průmysl pokrývá přibližně 5 procent polského HDP.
Energetická náročnost průmyslu (na jednotku HDP) je nad průměrem EU, ale podniky se stále více snaží zvyšovat účinnost a využívat bezuhlíkovou energii, a to jak ve formě obnovitelných zdrojů, tak malých jaderných reaktorů.
Průmyslová odvětví v Polsku s vysokou spotřebou CO2 zahrnují jak soukromé domácí a mezinárodní společnosti (např. ArcelorMittal), tak částečně státní podniky (např. Orlen a Grupa Azoty).
V roce 2022 se energeticky náročná odvětví potýkala s velkým nárůstem cen elektřiny a plynu. Vysoká uhlíková náročnost energetiky nejen zvyšuje ceny, ale také stále více ohrožuje jejich podnikání, protože stále více zákazníků se dívá nejen na cenu, ale také na uhlíkovou stopu.
Polské budovy Zodpovídají za 11 procent celkových emisí skleníkových plynů. V sektoru vytápění dominují pevná paliva (uhlí, dřevo) a dálkové vytápění (především uhelné elektrárny), ale v posledních letech se zvýšilo používání plynových kotlů, které se nyní nacházejí ve čtvrtině všech budov (podle neúplných vládních údajů).
Energetická krize vedla k rozmachu prodeje tepelných čerpadel, která však stále tvoří malé procento všech instalovaných topných systémů.
Donedávna spalovali Poláci ve svých domácnostech až 87 procent uhlí, které spálily všechny domácnosti v EU, a téměř dvě třetiny budov v Polsku se vyznačují nízkou energetickou účinností.
V roce 2022 vláda kvůli energetické krizi pozastavila požadavky na kvalitu uhlí prodávaného domácnostem (a v květnu 2023 je prodloužila). Uhlí se dokonce někdo kopalo v malém načerno v bývalých hornických regionech.
Dosavadní vládní cíle byly následující: postupné vyřazení uhlí v městských domácnostech do roku 2030 a mimo města do roku 2040, přičemž veškeré vytápění by mělo být do roku 2040 pokryto nízkoemisními zdroji nebo dálkovým vytápěním (odborníci upozorňují, že by toho mohlo být dosaženo mnohem dříve).
Strategie renovace budov stanovuje cíl renovovat a zateplit 236 tisíc budov ročně v letech 2020-2030, přičemž v dalších desetiletích se jejich počet bude zvyšovat.
Polská města mají jednu z nejhorších úrovní kvality ovzduší v Evropě, přičemž největší podíl na znečištění jemnými prachovými částicemi mají budovy (především topeniště na tuhá paliva).
Téměř 16 miliard zlotých (3,6 miliardy eur) bylo nasmlouváno na výměnu zdrojů tepla v domácnostech v rámci vládního programu Čisté ovzduší; do roku 2022 však bylo možné získat dotaci na účinnější uhelná kamna.
Vnitrostátní doprava je zodpovědná za 17,8 procent celkových emisí skleníkových plynů v Polsku a je jediným odvětvím, v němž došlo mezi lety 1990 a 2021 k nárůstu emisí.
V roce 2019 vláda přijala Strategii udržitelného rozvoje dopravy do roku 2030. Ta předpokládá osmiprocentní nárůst emisí CO2 z dopravy do roku 2030 (ve srovnání s rokem 2017); nemá žádný konkrétní cíl pro počet elektromobilů.
Dosluhující vláda usiluje o nulové emise z veřejné dopravy v největších městech do roku 2030, jak je uvedeno v polské energetické politice. V roce 2016 tehdejší premiér Mateusz Morawiecki oznámil, že do roku 2025 bude v Polsku milion elektromobilů, ale zatím se na polských silnicích pohybuje méně než 50 tisíc elektromobilů.
„Doprava je oblastí transformace, za kterou se nejvíce postavila – alespoň rétoricky – vláda sjednocené pravice, která propaguje elektromobilitu a dokonce iniciovala státem řízený projekt polské značky elektromobilů Izera. Polsko je lídrem EU v silniční nákladní dopravě, ale bez přechodu na nákladní vozidla s nulovými emisemi by toto odvětví mohlo být vyřazeno z evropského trhu,“ dodává server Clean Energy Wire.
(nik)
