Jaderná energetika už dnes není v Evropě sprosté slovo, dá se o ní s ostatními vládami zemí Evropské unie a unijními institucemi věcně jednat. Vedle výroby elektrické energie se může uplatnit také při výrobě tepla, jak dokládá ambiciózní projekt na stavbu horkovodu z elektrárny Dukovany do Brna, řekl Ondřej Krutílek (ODS), který kandiduje do Evropského parlamentu na kandidátce koalice Spolu, během Eurodebaty Ekonomického deníku, České justice a Zdravotnického deníku na téma „Budoucnost Evropy – agenda pro nový Evropský parlament a Evropskou komisi“.
Podle Ondřeje Krutílka nicméně dál zůstávají překážky, které plány na výstavbu nových jaderných bloků limitují. „Problematické body jsou v taxonomii zelených financí, například požadavek na výběr lokality a stavbu trvalého úložiště jaderného odpadu. Zatím existuje jen jedno takové úložiště, a to ve Finsku. Myslím si, že do taxonomie by se mělo ještě zasáhnout, aby byla trošku realističtější,“ řekl Ondřej Krutílek.
Horkovod z elektrárny Dukovany může podle Krutílka pomoct nejen Brnu, ale také okolním městům, snížit závislost výrobě tepla ze zemního plynu. Jistou výzvou bude zajištění financování; odhadované náklady na tento projekt dosahují 19 miliard korun. „Financování má jít ze tří složek: z vlastních zdrojů Tepláren Brno, z Modernizačního fondu a z úvěru od Evropské investiční banky. Největší překážkou, byť zvládnutelnou, může být proces notifikace u Evropské komise,“ doplnil Ondřej Krutílek.
Výkonný ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek upozornil, že projekt na stavbu horkovodního potrubí z Dukovan do Brna vznikl již v 80. letech minulého století. Ztroskotal tehdy na náročném kopcovitém terénu a na problému s parními rozvody v Brně. Dokud byl relativně levný zemní plyn z Ruska, tak se taková investice ekonomicky nevyplatila.
Dnes už je situace pro tuto miliardovou investici příznivější. „Projekt je to poměrně nákladný, to si nebudeme zastírat. Ale když si uvědomíte, kolik budov tím dekarbonizujete, tak je ten projekt vlastně levný. Všechny jiné možnosti, jak dekarbonizovat vytápění v Brně, jsou násobně dražší,“ řekl Martin Hájek a dodal, že dodávka tepla do Brna usnadní chlazení dukovanských bloků.
Mohlo by vás zajímat
Nadšení z jaderné energetiky mírní ředitel pro vnější vztahy společnosti Škoda Auto Michal Kadera. „Jaderná energetika má nízké emise, ale neprosadí se, pokud nenajdeme společnou řeč s finančními trhy. Velké mezinárodní společnosti se pohybují na mezinárodních finančních trzích a vědí, že když budou používat výhradně zelenou elektřinu, tak dostanou lepší úvěr, budou mít vyšší cenu akcie a tak podobně,“ upozornil Michal Kadera.
Podle Kadery dokonce hrozí, že velké globální společnosti s ohledem na nedostatek elektřiny z obnovitelných zdrojů přestanou v Česku investovat. „Svou fabriku nebo výzkumné centrum postaví raději tam, kde tato podmínka bude splněna. Reálně tady hrozí, že elektřina z jádra nebude dost dobrá pro velké mezinárodní investory,“ řekl Michal Kadera.
Ondřej Krutílek má o tomto přístupu své pochyby. „Pořád hrajeme hru, že energetika založená jen na obnovitelných zdrojích bude fungovat. Mám pocit, že to neprošlo ještě žádným stress testem, jestli by to fungovalo i za horšího počasí,“ řekl Krutílek.
Drahé a cenově nestálé povolenky
Debata se následně stočila k cenám elektřiny a faktoru, který je prodražuje – k emisním povolenkám. „Evropská unie se musí nad systémem emisních povolenek hluboce zamyslet. Pokud povolenka změní svou hodnotu o pět procent denně a je tedy volatilní asi jako bitcoin, tak na ni v praxi nelze stavět dekarbonizaci evropské energetiky. Vytváří to ohromnou nejistotu, nejistota je riziko a za to se platí,“ řekl Martin Hájek.
Zástupce oboru teplárenství by uvítal stabilizaci ceny emisí oxidu uhličitého. Jen v posledních dvanácti měsících cena kolísala od 50 do 100 eur za tunu emisí. „Systém emisních povolenek máme jen proto, že se země EU nedokázaly shodnout na uhlíkové dani, která by byla mnohem lepší. Pokud ten systém chceme spravit, měli bychom stanovit horní strop, který v čase poroste,“ dodal k tomu Martin Hájek.
Ondřej Krutílek také považuje za problém nepředvídatelnost ceny povolenky. Upozornil na fakt, že se v minulých letech povolenky z trhu stahovaly, ale v případě růstu ceny nedocházelo k uvolnění části rezervy. Cena je přitom výrazně vyšší, než sama Evropská komise předpokládala. „V návrhu Green Dealu je v jedné poznámce pod čarou napsáno, že se počítá s cenou povolenky 40 eur do roku 2030,“ připomněl Krutílek.
Praktickým důsledkem drahých povolenek jsou vysoké ceny elektrické energie. „To je důvod, proč se dnes v Evropě staví tak málo továren na výrobu baterií pro elektromobily. U středně velké továrny na baterie představuje každý cent za kilowatthodinu elektřiny na 50 milionů eur ročně v nákladech. Evropa je oproti Kanadě a Spojeným státům dražší o 5 až 7 centů. Takže provozní náklady v Evropě máte o minimálně 250 milionů eur ročně vyšší,“ upozornil Michal Kadera.
Drahá elektřina odrazuje investory
Právě obavy o ztrátu konkurenceschopnosti přiměla zástupce velkých průmyslových koncernů a zástupců asociací energeticky náročných průmyslových odvětví v únoru k přijetí Antverpské deklarace. Jenže je to vůbec reálné, srazit cenu elektřiny v zemích EU na úroveň, kterou mají podniky v Severní Americe nebo v Číně?
Podle názoru Martina Hájka je takový cíl těžko dosažitelný. Příznivé ceny elektřiny ve Spojených státech se odvíjejí od levného zemního plynu z vlastních zdrojů. „Japonsko nebo Jižní Korea také nemají levnou elektřinu a plyn. Díky čemu je Jižní Korea konkurenceschopná, když musí podobně jako Evropa dovážet zkapalněný zemní plyn?,“ zeptal se Martin Hájek.
Různé názory měli účastníci Eurodebaty na dopad výstavby obnovitelných zdrojů na cenu elektrické energie. Senior Advisor poradenské společnosti EY Petr Knap upozornil na příklad Španělska, které má díky příhodným podmínkám pro solární a větrné elektrárny nižší cenu elektřiny a láká díky tomu investory do průmyslové výroby. Martin Hájek upozornil, že větrné a solární elektrárny jsou levné jen na první pohled; když zohledníme zvýšené náklady na záložní zdroje a udržování stability sítě, tak se jejich cenová výhoda ztrácí.
Co se týká střední Evropy, výrobní podniky budou muset podle Knapa zvážit přesun technologických odstávek z léta na zimní období, kdy je elektřina nejdražší. Vzhledem k ceně práce a energií by Evropská unie měla zvážit přesun energeticky náročné výroby do zemí v blízkém okolí – třeba do Severní Afriky, Turecka a na Ukrajinu. „Tento výrobní pás potřebujeme. Podobnou gigantickou výrobní základnu mají Spojené státy v Mexiku,“ zmínil Petr Knap.
Ondřej Krutílek na závěr této části debaty uvedl, že zajistit dostatek levné, čisté a současně stabilní dodávky elektřiny bude v zemích EU vypadá jako téměř nemožný úkol. Jako marné se zatím ukazují i naděje, že levnou a čistou elektřinu nám zajistí termojaderná fúze. „Každý rok slyším, že jsme dvacet až třicet let od komerčního využití termojaderné fúze,“ poznamenal Krutílek.
První část Eurodebaty s Ondřejem Krutílkem se zaměřila na unijní politiku Green Dealu a šance změnit její podobu. Zatímco cíle unijní klimatické a energetické politiky do roku 2030 bude stačit poopravit, navržený cíl snížení emisí o 90 procent do roku 2040 by Komise měla zcela přepracovat, shodli se účastníci debaty. „Základní myšlenka Green Dealu zůstane, ale do hry by se měla vrátit konkurenceschopnost, na kterou se v posledních pěti letech zapomnělo,“ řekl Ondřej Krutílek.
Další část Eurodebaty se zaměřila na dekarbonizaci dopravy. Účastníci debaty upozornili, že průměrný věk osobních automobilů v České republice dosahuje 16 let, což je mezi členskými státy Evropské unie třetí nejhorší místo. Snížení emisí lze tak dosáhnout spíše rychlejší obnovou vozového parku než extrémními nároky na nová auta. Ondřej Krutílek zmínil, že by se mělo otevřít téma zákazu prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035. Nejde podle něj přímo o změnu cíle, ale například o možnost rozšíření o e-paliva.
David Tramba
