Za vysoké ceny elektrické energie nemůže jen krvelačný režim Vladimira Putina v Rusku. Svůj díl viny nese také Francie, kde koroze a jiné problémy vyřadily z provozu polovinu z celkového počtu a výkonu jaderných reaktorů. Zdá se, že platí jednoduchá rovnice: drahý a přiškrcený plyn z Ruska plus omezený výkon francouzských reaktorů rovná se vysoké ceně elektřiny v Evropě.
V minulém týdnu tak byla v provozu pouze polovina z celkového instalovaného výkonu francouzských jaderných bloků, který v součtu dosahuje 56 600 megawattů. Francie, která byla po dlouhé roky největším exportérem elektřiny v Evropě, teď musí 10 až 15 procent své spotřeby pokrývat dovozem energie z Německa, Belgie, Británie, Švýcarska a Španělska.
Výsledkem je vyšší cena elektřiny. Zatímco v dopoledních a odpoledních hodinách se v minulém týdnu v zemích střední Evropy na spotovém trhu platilo okolo 170 eur za megawatthodinu, ve Francii to bylo 240 eur. Méně výrazný je tento rozdíl v ranní a večerní špičce, kdy je nouze v celé Evropské unii. Cena ve špičce dosahuje 250 až 300 eur/MWh v celém obchodně propojeném regionu od Francie až po Rumunsko.
Chybějících 28 tisíc megawattů výkonu v jádře v praxi znamená, že v provozu musí být i drahé plynové elektrárny. Cena elektřiny odpovídá nákladům nejdražšího zdroje, který je v danou chvíli v provozu. Situace je o to horší, že vypadl i další oblíbený zdroj levné elektřiny na export; nezvyklé sucho omezilo provoz vodních elektráren v Norsku.
Polovina reaktorů stojí
Ale zpět k Francii a jádru. Kontrola v prosinci loňského roku odhalila korozi v blízkosti svarů na potrubí bezpečnostního vstřikovacího systému v jaderné elektrárně Civaux. Nejprve na prvním bloku, pak i na druhém. Před měsícem už bylo mimo provoz 30 z 56 jaderných bloků. Dvanáct z nich kvůli korozi a trhlinám na potrubí, další kvůli údržbě nebo pravidelné kontrole po desetiletém provozu.
Problém s korozí se nachází v primárním okruhu reaktoru. „Opravu trhlin nelze provést bez zastavení reaktorů, což ochromí výrobní kapacitu francouzské jaderné energetiky tím, že způsobí nedostupnost části reaktorů,“ uvedl k problému Bernard Doroszczuk, prezident francouzského jaderného dozoru (Autorité de Sûreté Nucléaire, ASN).
Tady se dostáváme k dalšímu problému. Francouzské jaderné reaktory stárnou, po 50 letech provozu je bude nutné nákladně modernizovat, nebo (taktéž nákladně) odstavit a nahradit. Starší generace 900megawattových reaktorů byla spuštěna do provozu během let 1978 až 1987, takže už mnoho času nezbývá.
V této souvislosti je úsměvné oznámení prezidenta Emmanuela Macrona z letošního února. Během kampaně před svým znovuzvolením přislíbil výstavbu až 14 nových reaktorů do roku 2050, první má být hotový v roce 2035. Přesto má podíl elektřiny z jádra, který v minulých letech ve Francii dosahoval až 78 procent, do roku 2035 klesnout na 50 procent.
Kde jen udělali soudruzi chybu?
Varováním může být výstavba nového 1650megawattového reaktoru třetí generace EPR v elektrárně Flamanville v Normandii, která se vleče jako francouzský artový film. Ani po 14 letech od zahájení výstavby stále není blok Flamanville 3 hotový. Podle původních plánů měl nový zdroj stát 3,3 miliardy eur a už dávno měl fungovat. Poslední známý odhad hovoří o cifře 12,7 miliardy eur (310 miliard korun) a spuštění do provozu na jaře 2023.
Dva reaktory typu EPR už jsou sice hotové v čínském Taishanu, ale také tady to zavání ostudou. Loni v červnu na prvním bloku taishanské elektrárny došlo k poškození palivových tyčí, což si následně vyžádalo mimořádnou odstávku bloku. V listopadu pak Radio France International Chinese uvedlo s odvoláním na zdroj ze společnosti EDF, že poškozených tyčí nebo oficiálně udávaných pět, ale sedmdesát. A že za problémy může být vadný design reaktoru EPR.
Pro připomenutí: francouzský jaderný koncern EDF je jedním ze tří uchazečů o stavbu nového bloku dukovanské elektrárny. O zakázku za stovky miliard korun bude soupeřit s korejskou společností KHNP a americkým Westinghousem. Naopak ruský a čínský uchazeč byli po loňském rozhodnutí vlády z tendru vyřazeni.
David Tramba
