Dostanou české průmyslové a stavební podniky důstojný podíl na stavbě nových jaderných bloků v Dukovanech, nebo budou sbírat jen „drobky spadlé pod stůl“? To je otázka, kterou teď řeší byznysmeni i politici. Jen málokdo je však ochotný se k citlivému tématu vyjádřit jinak než anonymně. Mezi výjimky patří Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Nouza tvrdí, že korejské KHNP nemá zájem o české projektanty a inženýry a že na domácí stavební firmy zůstanou jen méně kvalifikované práce.

Jak uvedl Jiří Nouza na dnešní tiskové konferenci, dnes už je prakticky jisté, že pozici hlavních dodavatelů budou korejské společnosti – Daewoo E&C, Doosan a KEPCO (a samozřejmě KHNP v roli generálního dodavatele). České podniky budou v řetězci dodavatelů až na třetí, případně čtvrté pozici v řadě. To v praxi znamená nižší marže a zisk, protože s každým stupněm dolů ubývá z hodnoty zakázky zhruba 10 procent.

Temelín domácí stavaři zvládli, tak proč ta nedůvěra?

Podobně otevřeně (a kriticky) se k přístupu Korejců na tiskové konferenci vyjádřil Václav Matyáš, který měl jako manažer společnosti Vodní stavby Bohemia na starosti výstavbu dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín. Připomněl, že stavební práce na Temelíně odvedly ze sta procent české, respektive československé firmy. Proto pro něj bylo šokem, když se v listopadu dozvěděl, že Korejci požadují od českých stavebních firem pouze dodávku materiálů a lidskou sílu.

Takový postup považuje Václav Matyáš za projev neúcty vůči českému stavebnictví. „Korejci podceňují úroveň a kvalifikaci českých inženýrů a projektantů,“ postěžoval si a dodal, že KHNP k projektu Dukovany II přistupuje podobně jako ke stavbě elektrárny Baraka ve Spojených arabských emirátech, tedy zemi bez větších odborných kapacit v oblasti stavebnictví a strojírenství.

Nejčernější scénář, o kterém se v oboru podle Ekonomického deníku hovoří, je ten, že české podniky nedodají ani stavební materiály, jako je konstrukční ocel (Korejci považují ceny výrobců ze střední Evropy za příliš vysoké). Nejistý je také zájem o české stavaře. Jak největší skeptici připomínají, na stavební práce v elektrárně Baraka si Korejci najali dělníky z Indie, Pákistánu či Bangladéše. Podobně to vypadá také na staveništi nové části ropné rafinerie v polském Plocku, kde je generálním dodavatelem korejský Hyundai Engineering.

Mohlo by vás zajímat

Energetická expertka poradenské firmy KPMG Anna Fořtová Ekonomickému deníku sdělila, že české firmy vyjadřují obavu z rozhodnutí korejských partnerů soutěžit většinu subdodavatelů pro Dukovany II. Nikdo tak nezíská zakázku automaticky jen proto, že má sídlo v České republice. „Korejci vědí, že nesmí zklamat, protože je to referenční projekt, který jim otevírá cestu na další trhy,“ uvedla Fořtová.

Další kapitolou je rozsah zapojení českých strojírenských a jaderně inženýrských společností do stavby nových jaderných bloků. Hlavní hráče v tomto oboru, jako jsou Doosan Škoda Power, I&C Energo, Sigma Group, Škoda JS a ZAT, sdružuje Aliance české energetiky. Výkonný ředitel aliance Josef Perlík volí o dost opatrnější slova než Jiří Nouza či Václav Matyáš, ale jisté výhrady k přístupu Korejců má také (viz rozhovor s Josefem Perlíkem z listopadu 2024).

Podle posledních zpráv z oboru jsou čeští strojaři mírnými optimisty a věří, že vytoužené zakázky od KHNP nakonec získají. Mírný posun v této věci nastal i během poslední návštěvy české delegace vedené ministrem průmyslu a obchodu Lukášem Vlčkem v Jižní Koreji.

Podpis smlouvy? Zřejmě v dubnu

Napětí roste spolu s tím, jak se blíží očekávaný podpis smlouvy mezi Skupinou ČEZ a korejskou KHNP na stavbu dvou bloků elektrárny Dukovany II. Podle dohodnutého harmonogramu se má podpis odehrát do konce března, podle několika zdrojů Ekonomického deníku je však reálný spíše duben.

Některé z původně známých překážek pro podpis smlouvy se podařilo odstranit. Vláda našla cestu, jak financovat stavbu dvou dukovanských bloků (i když detaily zatím tají), velkou úlevou je také podpis smíru mezi korejskou KHNP a americkým Westinghousem, který řeší spor o patenty a licenční práva. Hlavním zdrojem obav tak zůstává to, zda francouzská EDF uspěje u Evropské komise se žalobou na údajný cenový dumping korejského uchazeče a skryté státní subvence.