Éra zbytečných regulací končí: nové vedení ministerstva životního prostředí chce prověřit stávající pravidla a zavádět opatření jen tam, kde skutečně pomáhají přírodě. Prioritou má být omezování byrokracie. Nový kurz resortu se promítá například do probíhající diskuse o zálohování PET lahví a plechovek. Systém vyžadovaný Evropskou unii by tak mohl v českých podmínkách vypadat úplně jinak, než se dosud čekalo.

„Ministerstvo životního prostředí nesmí být úřadem pro boj proti lidem, ale partnerem pro moderní průmysl, svobodné občany a čisté životní prostředí,“ popisuje náměstek Jaromír Wasserbauer za Motoristy nový přístup ministerstva životního prostředí. Hlavním cílem resortu pro rok 2026 podle něj není vrstvení nových regulací, ale revize a proškrtání stávající administrativní zátěže, která dusí českou ekonomiku.

Zálohování? Jen pokud dává smysl

K prvním tématům, které musí resort životního prostředí řešit, patří nastavení pravidel zálohování PET lahví a plechovek. To členským zemím Evropské unie ukládá nařízení o obalech, které vstoupí v účinnost letos v srpnu. Pokud nechtějí zálohové systémy zavádět, musí prokázat, že za rok 2026 dosáhly cíle 80 % sběru těchto obalů a nastavit strategii dosažení 90 % v roce 2029.

„V Česku se aktuálně zpětně odebírá řádově 75 % PET lahví a 35 % nápojových plechovek,“ uvádí zakladatel advokátní kanceláře mutualus Tomáš Babáček. Zejména v oblasti plechovek tak má Česko co dohánět. Splnit evropský cíl nebude snadné.

Možnost řešení nabídla už předchozí vláda Petra Fialy (ODS) v podobě novely zákona o obalech, která by zálohování PET lahví a plechovek zavedla. Návrh se před koncem volebního období nepodařilo schválit. Bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) ho ale na sklonku loňského roku vrátil do debaty a předložil jako poslanecký návrh. Otevřel tak nové sněmovně šanci na znovuprojednání pravidel zálohování.

Mohlo by vás zajímat

„Máme poslední rok na to, abychom si systém zálohování nastavili sami tak, aby vyhovoval tuzemským obchodníkům, nápojářům i obcím, aby byl smysluplný a nejlepší pro obyvatele České republiky. Jde o to, aby mohli plastové lahve a plechovky vracet tam, kde nakupují,“ tvrdí Hladík.

Jenže s tím nové vedení resortu nesouhlasí. „Tento návrh není v souladu s programovým prohlášením vlády. Jsme připraveni zavést povinné zálohování PET lahví a plechovek pouze v případě, že se prokáže jednoznačný ekologický přínos, a pokud bude zajištěno, že nenaruší funkční obecní systémy třídění odpadů,“ zdůrazňuje Wasserbauer. Otázku potenciálního zavedení zálohového systému chce proto resort ještě dále vyhodnotit a následně rozhodnout o dalším postupu včetně legislativního návrhu.

Česko má i další možnosti

Do diskuse se vkládá i předsedkyně výboru pro životní prostředí Berenika Peštová (hnutí ANO). Zavedení zálohování sice podle ní nemusí být špatná volba, Česko by se ale mělo zaměřit na širší paletu řešení, které mu evropská pravidla otevírají. „Další možností je opětovné plnění, jak alkoholických, tak nealkoholických nápojů. Pokud chceme zálohovat, tak by bylo dobré i opětovně plnit. Protože na to, abychom zálohovali, pak to rozšmelcovali a dávali zpátky do výroby, v tom nevidím žádnou přidanou hodnotu,“ upozorňuje Peštová.

Řešení podle ní existuje i pro zvýšení sběru plechovek. Ty je už dnes možné házet společně s plasty do žlutých kontejnerů, ale ne všude. Minulé vedení ministerstva podle ní zaspalo v edukaci. Řada Čechů tak o této možnosti nemá tušení. Celkový přehled obcí, kde to jde, nicméně neexistuje. Lidé by se měli řídit samolepkou na kontejneru.

Hrozí tvrdý evropský režim? Nic takového není

Hladík zavedení zálohování obhajuje tím, že pokud s ním bude Česko otálet, dopadne na něj tvrdý evropský režim. „V něm už by nepřipadaly v úvahu žádné výhody pro obce. Na jakékoli akci – vánočních trzích, dětském dni nebo i na nejmenším večírku – by museli všichni ti, kteří by uváděli na trh PET lahve a plechovky, být zároveň povinným odběrným místem,“ tvrdí bývalý ministr. To by bylo podle Hladíka drahé zejména pro malé prodejce.

Avšak experti i ministerstvo životního prostředí takovou argumentaci odmítají. „Žádný evropský režim zálohování neexistuje. Nařízení o obalech pouze uvádí minimální požadavky na zálohové systémy, které by měly být od 2029 za stanovených podmínek zavedeny. Jde ale skutečně jen o základní požadavky,“ podotýká advokát Babáček. Patří k nim transparentnost a rovný přístup, možnost uživatelů nádoby vracet a distributorů vyplácet zálohy, neziskovost a nezávislost provozovatele.

Pokud by Česko dlouhodobě nedosahovalo požadované míry zpětného odběru, následoval by podle Babáčka standardní postup známý z jiných oblastí unijního práva. „Jde o klasické kolečko žalob na neplnění požadavků unijního práva a v další fázi případně i placení pokut za neplnění,“ vysvětluje advokát. Zároveň ale upozorňuje, že současné deregulační úsilí na úrovni EU může ovlivnit podobu prováděcích předpisů i způsob vynucování jednotlivých povinností.

Česko není odpadový outsider

Ministerstvo životního prostředí navíc přidává další důležitý argument – fakt, že Česká republika už dnes recykluje plastové obaly nadprůměrně. Podle posledních dat Eurostatu dosáhla v roce 2023 míry recyklace přes 52 %, což ji řadí na čtvrté místo v EU.

„Z toho vyplývá, že systém sběru, třídění a recyklace plastových obalových odpadů je v České republice plně funkční,“ zdůrazňuje Wasserbauer.

Za nejdůležitější cíl, který před Českou republikou leží, nyní považuje spíše prevenci vzniku plastových obalů. „I na tuto oblast se nařízení o obalech zaměřuje,“ podotýká.

Jako další důležitý krok připomíná například dotační podporu, které se dlouhodobě dostává prevenci vzniku potravinových odpadů. „Ministerstvo životního prostředí podpořilo mimo jiné Potravinové banky částkou přes 500 milionů korun tak, aby se zvýšila jejich kapacita a mohly přijímat více potravin, které následně distribuují sociálně znevýhodněným skupinám obyvatel,“ uvádí Wasserbauer.

Jenže jde jen o dílčí kroky v celé skládače úkolů, které před Českem v oblasti životního prostředí leží. Ministerstvo životního prostředí čekají těžké roky. „Zmiňme vyjednávání návrhu Circular Economy Actu, který by měl rozpohybovat evropský trh s recyklací, dále energeticko-klimatická opatření, tedy systémy emisních povolenek a kompenzační opatření, nakládání s mikroplasty nebo obnovu přírody a krajiny,“ uvádí příklady Babáček a pokračuje: „Kompletní seznam by byl velmi dlouhý, v tomto ohledu nepřichází nic jako ‚relax období‘.“

Na co se ještě zapomnělo

Česko si navíc táhne některé resty z minula. Ty musí zákonodárci rychle dořešit, aby se země vyhnula riziku evropských sankcí. Příkladem je nedokončená adaptace bateriového nařízení. I tu připravila v podobě návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností ještě Fialova vláda. Ani tento návrh se ale nepodařilo včas projednat v parlamentu. Nové sněmovně ho znovu poslal ještě Fialův kabinet v demisi. Oproti Hladíkovu návrhu na zavedení zálohování má snad mnohem větší šance na schválení.

Návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností by měl být transpoziční a nezávadný. Zatím jsem v něm neviděla nic, co by bylo kontroverzní, že by šli nad rámec toho, co měli transponovat,“ říká Peštová. Jasněji o budoucnosti předlohy by podle ní mělo být v následujících týdnech.