Česko stojí před zásadní změnou regulace trhu práce. Návrh zákona o platformové práci má zkrotit digitální platformy typu Uber, Bolt nebo Foodora. Podle expertů ale může zdražit jejich služby, zasáhnout do pravidel zaměstnávání napříč profesemi a přinést víc sporů než jistoty. Ekonomický deník zjišťoval, co návrh skutečně změní.
Ambice ministerstva práce a sociálních věcí je jasná: narovnat podmínky, posílit ochranu pracovníků a přizpůsobit právo realitě moderní ekonomiky. Regulace ale opět přichází na poslední chvílí, naráží na limity českého politického kompromisu a hrozí i zvýšením cen.
Návrh zákona přináší několik zásadních změn. Předně budou zaměstnanci platforem automaticky považováni za zaměstnance s příslušnou silnou právní ochranou, pokud platforma sama neprokáže opak. Navržený předpis také upravuje definici závislé práce, zavádí pravidla pro algoritmické řízení včetně povinného lidského dohledu a posiluje informační povinnosti platforem vůči pracovníkům i státu. Současně zavádí širší pojem „pracovník“, který rozšiřuje základní ochranu i mimo klasický pracovní poměr. Ekonomický deník zjišťoval, jaký dopad budou mít novinky na trh práce a pracovní právo.
Povinnost z Bruselu i reakce na realitu trhu
Samotný vznik zákona není překvapivý. Jak upozorňuje advokátka Kateřina Suchanová z EY Law, jde především o splnění povinnosti uložené Evropskou unií. „Česká republika musí transponovat směrnici EU o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy do 2. prosince 2026. Návrh zákona o platformové práci tuto transpozici odpovídajícím způsobem provádí,“ uvedla Suchanová.
Zároveň návrh reaguje na dlouhodobý problém českého trhu práce. Digitální platformová ekonomika je dlouhodobě na vzestupu a podle všech předpokladů do budoucna ještě poroste. Přináší totiž firmám i lidem vysokou míru flexibility, po níž zejména mladá generace touží. „Avšak odpovídající komplexnější právní úprava, která by regulovala pravidla platformového zaměstnávání, tuzemsku chybí. Kvůli tomu je právní postavení platformových pracovníků předmětem celé řady správních a soudních sporů,“ upozornila Suchanová.
Právní domněnka a konec „fiktivních“ ičařů
Klíčovým nástrojem návrhu zákona o platformové práci je zavedení právní domněnky pracovního poměru. Právě tento mechanismus může zásadně změnit dosavadní právní praxi. Budou to totiž právě platformy, které budou muset případně dokazovat, že vztah s jejich pracovníky nemá znaky zaměstnaneckého vztahu.
„Aplikace tohoto ustanovení v praxi bude znamenat, že podstatná část aktuálních spoluprací na takzvané ‚IČO‘ bude kvalifikována jako pracovněprávní vztah, neboť se platforma či zprostředkovatel nebudou moct dále vymlouvat na to, že určitý definiční znak nebyl z jejich strany naplněn, jako je tomu doposud,“ vysvětluje advokát Peterka Partners Jakub Guth.
Mohlo by vás zajímat
Pracovníci platforem tak získají všechny benefity klasického zaměstnaneckého vztahu včetně nároku na dovolenou, nebo nemocenskou. V případě, že se s nimi platforma rozhodne ukončit spolupráci, budou mít také nárok na odstupné.
Jenže právě tuto změnu pocítí i zákazníci platforem. Za zaměstnance totiž firmy platí podstatně větší odvody státu než za pracovníky na IČO. „Pokud by došlo k navýšení ceny práce uplatněním vyššího zdanění, je logické, že se to promítne do koncových cen služeb, ať už to jsou taxíky, donáška jídel nebo expresní doručení nákupu zdarma až do bytu,“ upozorňuje partner advokátní kanceláře Aegis Law Tomáš Procházka. Bylo tak podle něj pokrytecké očekávat, že služby platforem kvůli novince nezdraží. A to je jen první z celé řady změn, kterou nový zákon přináší.
Rozkrýt rozhodování robotů
Zásadní novinkou je také regulace algoritmického řízení. Platformy budou muset informovat pracovníky o fungování automatizovaných systémů a zajistit lidský dohled nad klíčovými rozhodnutími. Podle Gutha tak bude mít takový pracovník právo vědět, jak o něm rozhoduje algoritmus nebo jaká data o něm platforma sbírá. Zákon také jasně stanovuje, jaké osobní údaje platforma o pracovníkovi zpracovávat nesmí.
„Pracovníci platforem by se tak měli například dozvědět, jaké důvody platformu vedly k rozhodnutí ukončit spolupráci s daným pracovníkem nebo k zadržení odměny za vykonanou práci,“ popisuje partner advokátní kanceláře Aegis Law Tomáš Procházka.
Švarcsystém už nebude „na každém rohu“
Zákon ale zasahuje i mimo platformovou ekonomiku a výrazně mění samotnou definici závislé práce obsaženou v zákoníku práce. Podle Tomáše Procházky z Aegis Law jde o reakci na dosavadní soudní výklad. „Důvodová zpráva výslovně uvádí, že status zaměstnance by nemělo založit například poskytování různých benefit,“ upozorňuje advokát.
Novela zároveň opouští dosavadní čtyři znaky závislé práce a zužuje je na dva – vztah nadřízenosti a podřízenosti a výkon práce jménem zaměstnavatele. „Stát tady vlastně říká, ‚soudci, prosím přibrzděte, nepřejeme si, abyste švarcsystému kolem sebe viděli tolik‘,“ podotýká Procházka.
Třetí režim: velké očekávání, nulový výsledek
Podle Jakuba Gutha je návrh nového zákona „veskrze pozitivní“, protože přináší jasnější pravidla i ochranu pracovníků. „Z návrhu lze pozorovat snahy a cíle ministerstva sociálních věcí narovnat postavení osob činných pro tyto platformy a poskytnout jim adekvátní ochranu, což považuji za více než žádoucí,“ popisuje Guth z Peterka Partners.
Přesto návrh zákona nenaplnil veškeré ambice, které do něj firmy a odborníci na pracovní trh vkládali. Šlo především o zavedení takzvaného třetího režimu práce, tedy něco mezi zaměstnancem a samostatným podnikatelem. Třetí režim by mohli využít nejen pracovníci platforem, ale například i programátoři.
„V České republice máme extrémní rozdíl mezi zdaněním práce na základě pracovní smlouvy a práce jako OSVČ. Není výjimkou situace, kdy si při stejném nákladu zaměstnavatele kontraktor odnáší v čistém o polovinu víc peněz než zaměstnanec,“ říká Procházka z Aegis Law. A dodává: „Pokud nemáme politickou vůli tento extrémní rozdíl ve zdanění snížit, měli bychom být připravení hledat i jiná řešení.“ Právě tím měl být již zmíněný třetí režim práce.
Flexibilita za cenu nesmírného rizika
Za zavedení třetího režimu na ministerstvu práce lobbovala například Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup a prezidentka Asociace personalistů ČR, která se na přípravě návrhu zákona o platformové práci podílela. „Třetí režim by dával smysl právě tam, kde existuje ekonomická závislost, ale zároveň vysoká míra flexibility. Typicky u platformových pracovníků, některých specialistů pracujících na projektech nebo u dlouhodobých kontraktů mimo klasický pracovní poměr. Pomohl by narovnat extrémní rozdíly v odvodech a omezit šedou zónu, které dnes vznikají právě kvůli nevyhovujícímu nastavení systému,“ řekla Ekonomickému deníku.
Jenže z tak velkého zásahu do pracovního práva zároveň podle ní plynou i velká rizika. „Pokud bychom třetí režim nastavili špatně, mohl by se stát levnější náhradou zaměstnání bez odpovídající ochrany,“ popsala Rezlerová jeden z argumentů, které nakonec vedly k tomu, že se stát do ambiciózní úpravy nepustil. České právo se tak dál drží dvoukolejného systému: buď zaměstnanec, nebo podnikatel. A pokud se podnikání příliš blíží povaze zaměstnaneckého pracovního vztahu, zakládá podezření na švarcsystém. Za ten pracovníkům i firmám, které je takto „zaměstnávají“, hrozí vysoké pokuty.
Minimalistická transpozice místo revoluce
Výsledný návrh zákon tak nakonec nepředstavuje revoluci, ale spíše nutné dorovnání reality. „Tento návrh vnímám jako první krok k tomu, aby flexibilita nebyla vykoupena absencí základní ochrany a aby pravidla odpovídala realitě moderní práce,“ pokračuje Rezlerová.
I přes minimalistickou verzi ale právníky překvapuje, že se ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodlo prosadit zákon nezvykle rychle. Zatímco dřív se všechny zásahy do pracovního práva dlouho řešily s odbory i zaměstnavateli, nynější návrh má vstoupit účinnost už od 1. prosince, tedy za pouhých osm měsíců. A to jej ještě ani neprojednala vláda.
„Platformy a zprostředkovatelé budou mít velmi krátký čas, aby se seznámili s konečným zněním a nastavili podle něj vlastní interní předpisy,“ varuje Jakub Guth. To je staví do velmi nevýhodné role. Česko přitom mělo na nastavení pravidel více než dva roky. Směrnici, ze které vychází, evropské instituce finálně schválily v říjnu 2024.
