S posledním lednovým dnem skončí i těžba v Dole ČSM ve Stonavě – tedy v posledním černouhelném dole v Česku. Mizí tak nejen symbol průmyslové éry, ale i pracovní místa. Pro region, který už teď patří k oblastem s nejvyšší nezaměstnaností v zemi, to znamená další tvrdý zásah. Co čeká horníky po konci těžby? Kam zamíří nový byznys?
V 80. letech minulého století zaměstnávala těžba uhlí v Československu zhruba 100 tisíc lidí. Dnes je to marginální odvětví s několika tisícovkami posledních zaměstnanců. Pod tíhou evropského Green Dealu i nízké ekonomické rentability se právě píší její poslední kapitoly.
„V Česku už nemáme hornická učiliště a současná generace mladých lidí nechce spojit svou profesní kariéru s prací v podzemí,“ říká generální ředitel těžební společnosti OKD Roman Sikora. Právě to je jeden z důvodů proč firma nyní zavírá svůj poslední důl.
Důl ČSM zahájil těžbu v prosinci 1968. První vozík uhlí tehdy vyjel na povrch z hloubky 570 metrů, a to byla jen „první“ stanice. V současnosti mohou horníci sfárat více než kilometr pod zem. Cesta důlní klecí trvá zhruba čtyři minuty. Horníci si ji krátí debatami o fotbale, válce na Ukrajině i o tom, jak po šichtě zajdou na pivo. Redakce Ekonomického deníku měla možnost s nimi nahlédnout do hlubin a chodeb, v nichž se za několik týdnů přestane těžit, technika se rozebere a šachty zasypou.
Mohlo by vás zajímat
Na skok do dolu
Podlaha je místy vyboulená a pokřivená – vlivem tlaků, k nimž v dole při těžbě dochází. Člověk musí neustále sledovat, kam šlape, aby neupadl. Nebezpečí ale číhá i nad hlavou. Ze zdí trčí nejrůznější výztuže, i kusy důlní techniky. Vedou tudy například kolejnice závěsných vláčků, které slouží k dopravě po dole.
K tomu se přidává neustálé riziko výbuchu metanu nebo zahoření důlního prachu. Jedno smutné výročí si na Dole ČSM připomněli zrovna před Vánoci. 20. prosince 2018 zahynulo v těžební lokalitě Sever při výbuchu metanu 13 horníků. Dalších osm utrpělo zranění. Těla zemřelých se podařilo vyprostit až několik měsíců po výbuchu – na jaře 2019.
I proto se neustále kontroluje, kolik lidí se aktuálně v dole nachází. K evidenci slouží čipy na lampách, které horníci i návštěvy fasují před sfáráním. „Tady jsou natažené optické kabely, které snímají každý náš pohyb,“ ukazuje na stěně chodby Vladimír Polášek, vedoucí provozu dopravy, který nás po dole při poslední návštěvě provázel.
Kontrola je ale i vizuální. „Ještě pracovnice Hlavní báňské záchranné služby kontrolují, jestli jsme odevzdali lampu a masku. Jakmile nejsou, volá se na úsek, kde se může pracovník nacházet,“ popisuje Polášek.
Nejohroženější prostory dolu, tedy právě ty, kde se nyní na konci těžby dobývá, podléhají limitům počtu pracovníků. Při jejich dosažení se na semaforu u vstupu rozsvítí červená. I když ale svítí zelená, musejí se všichni příchozí hlásit telefonicky vedoucímu směny. Kontrola v chodbách je i na sklonku těžby přísná.
„Teprve tady jsem poznal tvrdou dřinu“
Práce v dole je extrémně fyzicky náročná. Nejde jen o složitý pohyb a těžké nástroje, s nimiž musí horníci pracovat. Výrazně ji komplikuje i důlní klima. V dole je horko jako v parném létě. Teplota se s hloubkou zvyšuje, v Dole ČSM se obvykle pohybuje mezi 28 a 32 stupni Celsia.
„Před šachtou jsem pracoval v povrchových firmách. Až tady jsem ale poznal opravdu tvrdou dřinu,“ říká důlní mechanik Martin Latušinský.
Řada horníků nicméně v dole strávila celý profesní život. „Dělám tu práci už 25 let. Prošel jsem skoro všechny šachty. Nejvíc se mi líbilo v Lazech, tam mi to přirostlo k srdci,“ vzpomíná Stanislav Janík, který se v Dole ČSM stará o údržbu těžního kombajnu.
Těžbu už nikdo nezaplatí
Všichni teď odpočítávají poslední šichty. Ze tří dosavadních porubů se už těží jen v jednom. A i ten na konci ledna zavře. „V tuto chvíli už není možné těžbu obnovit. Ekonomicky to nevychází,“ říká generální ředitel Sikora. I kdyby se podle něj hypoteticky změnily tržní podmínky, obnovení těžby by stálo obrovské peníze, které by už nikdo nebyl ochoten investovat.
Jak se ukázalo, černouhelné hornictví v Česku nezachránila ani energetická krize posledních let. Ta sice krátkodobě zvýšila ceny, které byli zákazníci ochotni za uhlí platit, ani tak se ale nevyplatilo otevírat již uzavřené šachty. Poslednímu funkčnímu černouhelnému dolu pomohla krize jen na chvíli – konec těžby oddálila o tři roky. Před jejím vypuknutím OKD počítalo s uzavřením Dolu ČSM už ke konci roku 2022.
„Zákazníků se zájmem o černé uhlí s přechodem na jiné zdroje energie ubývá. Do našich výsledků se promítá pokles světových cen uhlí i oslabení dolaru, které výrazně podporuje naši konkurenci, importéry uhlí,“ vysvětluje Sikora.
Odbyt zmizel
Definitivní zlom přišel během posledního roku. V březnu skončila poslední černouhelná elektrárna v Česku – Dětmarovice. Ta v minulosti odebírala až milion tun uhlí ročně. Insolvence ostravské huti Liberty pak znamenala ztrátu klíčového odběratele koksovatelného uhlí. „V součtu jsme přišli zhruba o 60 procent odbytu,“ shrnuje Sikora.
V posledních měsících tak odebíralo uhlí z Dolu ČSM už jen několik cementáren a největším zákazníkem až do poslední chvíle zůstávaly teplárny společnosti Veolia. I ty jsou ale na konec těžby připravené.
„Důl ČSM je pro nás jedním z několika zdrojů uhlí, nikoli jediným. S jeho postupným útlumem a plánovaným ukončením těžby počítáme a systematicky jsme se na tuto situaci připravovali,“ uvádí mediální zástupkyně Veolia Energie ČR Petra Losertová.
Veolia postupně ukončuje spalování uhlí ve všech teplárnách a převádí je na čistší zdroje energie. V Kolíně, Frýdku-Místku a Přerově už uhlí skončilo úplně. Karvinská teplárna má nainstalované nový plynový kotel a připravuje se druhá etapa modernizace s kotlem na alternativní tuhá paliva. V Ostravě a Olomouci transformaci připravují.
Celkové investice do dekarbonizace tepláren Veolie mají dosáhnout až 20 miliard korun, přičemž významnou část pokryjí dotace z Modernizačního fondu EU. „Po dokončení dekarbonizace se naše emise oxidu uhličitého sníží na polovinu, což se pozitivně promítne do dlouhodobé cenové stability tepla,“ upozorňuje Losertová.
Spoléhali na Hyundai i ta má ale problémy
Nejde ale jen o byznys. V sázce je celková ekonomická situace regionu. Karvinsko, kde leží i Důl ČSM, se dlouhodobě potýká s jednou z nejvyšších nezaměstnaností v Česku. Loni v květnu se znovu přehoupla přes hranici 9 procent a dál roste. Nejnovější údaje za listopad hovoří o 9,4 procenta.
To představuje více než dvojnásobek celostátního průměru, který v listopadu činil 4,6 procenta. Karvinsko se vymyká i v rámci Moravskoslezského kraje, jenž má s průměrnou nezaměstnaností 6,3 procenta druhý nejvyšší podíl lidí bez práce v republice. Hůře je na tom už jen Ústecký kraj. Ke špatným výsledkům přispěl mimo jiné i nedávný krach hutí Liberty.
Právě v tomto kontextu dopadá konec dolu ČSM na region nejcitelněji. Řada horníků dlouho spoléhala na to, že po konci těžby najdou práci například v automobilovém průmyslu, zejména v automobilce Hyundai v nedalekých Nošovicích. Jenže ani té se v poslední době nedaří. Během podzimu a zimy několikrát přerušila výrobu a celkově loni produkce klesla o více než 15 procent.
„Redukují se stavy pozastavením náboru nových zaměstnanců a přirozenou fluktuací, kdy aktuálně každý měsíc odchází v průměru 12 kolegů,“ popsal Ekonomickému deníku předseda odborové organizace Kovo Hyundai Czech Patrik Fupšo.
Protože nic jiného nebylo…
Důl ČSM k růstu nezaměstnanosti v regionu nyní výrazně přispívá. V důsledku postupného ukončování těžby propustil už loni 400 zaměstnanců, dalších 260 lidí odešlo z dodavatelských firem. Během letošního prvního čtvrtletí OKD plánuje propustit dalších 900 lidí.
„Do první fáze po ukončení těžby vstoupíme se 670 zaměstnanci a postupně budeme jejich počet snižovat v souvislosti s technickou likvidací dolu. Nakonec se dostaneme na pouhých 70 lidí, kteří se postarají o zdejší areál,“ popisuje Roman Sikora.
Propouštěným OKD vyplatí odstupné ve výši 11 měsíčních platů, což firmu vyjde na více než 500 milionů korun. To ale ekonomiku regionu nezachrání.
Za čísly jsou navíc konkrétní lidské příběhy. „Proč jsem šel do dolu? Protože tady na Karvinsku nic jiného nebylo,“ říká střelmistr Daniel Klimprle.
Do důchodu i do školy
Vrtmistr Jiří Palička má o své budoucnosti jasno. „Je mi 54 roků, takže ještě rok a můžu jít do důchodu. Až to zavřou, tak to zavřou,“ říká. Přesto mluví o ztrátách. „Nejenom práce mi bude chybět, i peníze. Důchod už nebude takový,“ obává se. Podle nejnovějších dat OKD činí průměrná mzda horníka zhruba 57 tisíc korun hrubého.
Průměrný věk zaměstnanců Dolu ČSM je 49 let. Do penze tak zamíří více než polovina z nich. Ostatní si budou muset najít novou práci. Snazší to budou mít lidé s vyšší kvalifikací – například elektrikáři, zámečníci nebo mechanici. Na to, že by si ale udržely plat ve výši, jakou dostávali v dole to nevypadá. Průměrný plat v Moravskoslezském kraji se pohybuje kolem 44 tisíc hrubého.
„Já už něco mám. Úplně jinou práci, půjdu do školství,“ hlásí mechanik Martin Latušinský. Jiní se vracejí ke svým původním profesím. „Jsem vyučený zedník – obkladač, takže si práci najdu vždycky. Nemám strach. Bude to změna, ale já mám v oboru zakázky, tak jen přejdu na hlavní činnost,“ říká horník Michal, který si nepřál zveřejnit příjmení.
Za novou práci jsou všichni oslovení rádi. Vědí, že nemusí být samozřejmostí pro každého. „Je tady ale pár chlapů, co jsou ještě vyučení jen jako horníci. Ti budou práci hledat těžko,“ míní Latušinský.
Co bude s OKD po uhlí
S uzavřením Dolu ČSM skončí OKD jako těžební firma. Její značka ale z trhu úplně nezmizí. Přeorientuje se na jiná odvětví. Základním pilířem jejího nového byznysu má být míchání uhelných směsí, jímání důlního plynu a výroba energie v kogeneraci. K dalším důležitým součástem nového byznys plánu patří i zřízení datacentra a rozvoj průmyslové zóny na brownfieldu o rozloze 47 hektarů.
Za poslední roky si OKD vytvořila rezervu ve výši 8 miliard korun. Po vypořádání se zaměstnanci a dokončení technické likvidace dolu by jí mělo zbýt zhruba 3,4 miliardy, které chce investovat do nových projektů.
K prvním investicím patří nákup kogenerační jednotky na výrobu elektřiny a tepla. Smlouvu na její dodávku podepsala OKD loni v říjnu. Spuštění zařízení za 20 milionů korun plánuje na konec letošního roku. Kogenerace bude spalovat důlní plyn s obsahem více než 40 procent metanu a vyrobí v průměru jednu megawatthodinu elektrické energie za hodinu, tedy zhruba 7 500 megawatthodin ročně. To odpovídá přibližně roční výrobě dvou středně velkých větrných elektráren.
Sikora věří, že i s novým zaměřením se podaří firmu udržet v černých číslech. „Už to nebudou miliardy zisků, ale desítky milionů korun,“ očekává.
2028: Po dole ani památky
Konec těžby ale není jen o vypnutí strojů. Kromě nového podnikání čeká OKD dlouhá a náročná technická likvidace důlních chodeb a šachet. Zdeněk Hrůzek, náměstek pro útlum společnosti Diamo, která likviduje řadu dříve uzavřených dolů, vysvětluje, že proces zahrnuje postupné uzavírání chodeb a zasypávání šachet – někdy zpevněným, jindy nezpevněným zásypem. U plynových jam, jimiž se ze starých důlních děl odvádí plyny, se pak přidává i technologie odsávání metanu.
„V případě nezpevněného zásypu se materiál, hlušina z dolu, dopraví a zasype během několika dní. U zpevněných nebo plynových jam je proces náročnější a trvá měsíce, někdy i rok. Každý zásyp se provádí etapovitě, aby byl bezpečný,“ popisuje Hrůzek.
V Dole ČSM horníci za dobu jeho existence vyrazili 1,1 milionu metrů chodeb, což zhruba odpovídá vzdálenosti ze Stonavy do Paříže. Dosud funkčních je zhruba 70 kilometrů chodeb a právě ty se budou v následujících letech likvidovat. Horníci je utěsní takzvanými hrázemi. „To jsou betonové ucpávky, přes které vedou trubky, abychom mohli jímat plyn, který se bude ještě roky v dole vyvíjet, a zároveň kontrolovat prostor za hrází,“ vysvětluje Sikora.
Čtveřici šachet následně zasypou cementopopílkovou směsí. Práce by měly trvat zhruba dva a tři čtvrtě roku. Hotovo má být na konci roku 2028.
Likvidace dolů má i environmentální přínos. Končí hlučné ventilátory, snižuje se prašnost a hluk z dopravy uhlí, klesá tlak na podzemní vody. Postupně by mělo dojít i k omezení propadů povrchu.
„Pohyby na povrchu se projevují minimálně a většina je vyrovnána během pěti let po uzavření dolu,“ uvádí Hrůzek. Stonavská krajina by se pak už neměla dál deformovat. Šikmých kostelů, jako je ten svatého Petra z Alkantary, ani „pohřbených“ měst, k nimž patří původní Karviná, by tak už nemělo přibývat.
Konec jedné éry
Po čtveřici šachet Dolu ČSM, tak po dokončení likvidace nezůstane nic víc než zelená louka. Celé odvětví zmizí a na jeho konci zůstane jen několik málo technických památek. To ale nebude případ Dolu ČSM. Se vznikem muzeí či návštěvnických center se počítá u některých dříve uzavřených dolů. Památkově chráněná je například část dolu Lazy nebo důl ČSA.
„Pro mě tím končí jedna velká éra,“ říká Roman Sikora na cestě k poslednímu vozíku vytěženého uhlí. Pro Karvinsko a celý Moravskoslezský kraj tím ale začíná nové a nejisté hledání identity. Uhlí v něm nebude zdrojem obživy, nahradit ho mají energetika, průmysl a technologie.
