Státní zastupitelství razantně zasáhlo do případů úmrtí na československých hranicích před rokem 1989. Stíháno bylo hned několik předlistopadových komunistických potentátů – Milouš Jakeš, Lubomír Štrougal, Jan Fojtík a Vratislav Vajnar. Po zásahu žalobců z Městského státního zastupitelství v Praze a z Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 je jediným stíhaným exministr vnitra Vratislav Vajnar. Vyplývá to ze zjištění Ekonomického deníku. Zastavení stíhání u dvou exkomunistů ovlivnila demence. Nesvéprávní ale nejsou.
Stíhání komunistického šéfstraníka Milouše Jakeše ovlivnilo jeho úmrtí, proto je státní zástupce Vladimír Hackl zastavil.
Stíhání expremiéra Lubomíra Štrougala ovlivnil jeho zdravotní stav, respektive znalecké posudky, obvodní žalobci jej proto taktéž zastavili a nepomohla ani stížnost poškozených či jejich zástupců. Náměstek městského žalobce Vladimír Hackl prvotní rozhodnutí žalobců potvrdil.
V případě exministra vnitra Vratislava Vajnara Vladimír Hackl rozhodnutí o zastavení stíhání zrušil a vrátil k dalšímu projednání na obvod.
Stíhání stranického ideologa Jana Fojtíka pak zastavila žalobkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Katarína Kandová.
Věc bývalého ministra vnitra Františka Kincla znovu prošetřuje Ústav dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
Někdejší vrcholní představitelé Komunistické strany Československa byli obviněni z toho, že na československých hranicích spoluzavinili před rokem 1989 smrt a zranění osob, které se chtěly dostat z tehdejšího Československa. Právní řád totiž garantoval, že „každý“ má právo „svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní“.
Pohraniční režim, za který obvinění spoluodpovídali, ale svobodnému pohybu osob bránil, a to i za cenu použití střelných zbraní či speciálně vycvičených psů.
Trestní oznámení podala Platforma evropské paměti a svědomí, která se zabývá objasňováním zločinů totalitních režimů. Na základě tohoto oznámení policie začala některé bývalé představitele KSČ a komunistické vlády stíhat.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ale začal postupně stíhání odkládat. Odůvodnil to především úmrtím bývalých komunistických potentátů.
Zasáhla demence, ale nesvéprávní nejsou
Stíhání komunistických potentátů už bylo jednou zastaveno, a to na základě znaleckých posudků. Jenže Ekonomický deník upozornil na možnou podjatost znalců a tu následně potvrdil i Ústavní soud. Byly proto vypracovány posudky nové.
Ze znaleckého posudku Psychiatrické nemocnice v Praze Bohnicích ohledně zdravotního stavu obviněného Štrougala vyplývá, že dotyčný je jen velmi omezeně schopen chápat smysl vedeného trestního řízení, přičemž není schopen chápat smysl konkrétních procesních úkonů, a to pro demenci. Zlepšení jeho zdravotního stavu je přitom vyloučeno.
„Vyšetření obviněného Štrougala přineslo poznatky, které i z laického pohledu svědčí o velkém zdravotním deficitu. 97letý obviněný je prakticky slepý, trpí nedoslýchavostí, značným pohybovým omezením, a především pak progredující demencí. Je schopen, nota bene jen po omezenou dobu, pouze základní společenské konverzace, v rámci které se ztrácí a nedokáže si vybavit banální slova. Do této konverzace je sice schopen včlenit i reakci na své obvinění, nicméně tato má ryze povšechný ráz. Letmý odkaz na několik pojmů a institucí, s nimiž se v minulosti desítky let setkával, nemá s ohledem na další znalecká zjištění
relevanci. Nejde o to, že by obviněný povšechně nechápal aktuální ´společenské´ bezpráví a jeho postih, ale o fakt, že již není schopen duševně postihnout a jakkoli reflektovat elementární projevy bezpráví minulého, tj. toho, které mu je kladeno za vinu. Dotyčný je tedy ve spojitosti s vedeným trestním stíháním, jak sám říká, ´obtěžován´, aniž by se byl schopen dovtípit proč. Nejde o jeho bohorovnou obhajobu, ale vzhledem ke znaleckým zjištěním už o odraz jeho aktuálního zdravotního stavu,“ stojí ve znaleckém posudku ke Štrougalovi.
„Na základě těchto zjištění lze mít proto důvodné pochybnosti o způsobilosti obviněného Štrougala chápat smysl vedeného trestního stíhání. Ostatně, i kdyby bylo možno učinit v posledně uvedeném
smyslu kladný závěr, lze konstatovat, že zdravotní stav obviněného Štrougala má za následek též nezpůsobilost ke konkrétním procesním úkonům, resp. úkonům obhajoby. Další vedení trestního stíhání, tj. i postavení obviněného před soud ve smyslu trestního řádu, tudíž zdravotní stav dotyčného vylučuje,“ doplnilo státní zastupitelství.
Ze znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem ohledně
zdravotního stavu obviněného Vajnara ústavní posudek vyplynulo, že dotyčný smysl vedeného trestního řízení i konkrétních procesních úkonů chápe, byť ve spojitosti s mírnou kognitivní poruchou trpí poruchami paměti, soustředění a
rozhodování ve větší míře, než odpovídá jeho věku, což musí být v případném trestním řízení vzato v potaz. V jeho případě musí Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 rozhodnout znovu.
Na základě znaleckého posudku bylo zastaveno i stíhání někdejšího stranického ideologa Jana Fojtíka.
Ten je dle posudku postižen mírnou demencí, organickou poruchou nálady (středně těžkou depresivní fází) a organickou insomnií. Smysl úkonů trestního řízení – co je mu kladeno za vinu, co je trestní řízení, že jeho cílem je rozhodnutí o vině či nevině a případné potrestání – je schopen chápat jen velmi povšechně, formálně a nepřesně, a to jen v určitou denní dobu a v klidu domácího prostředí, zejména v odpoledních hodinách.
„V cizím prostředí se u něj dostavují pády a stavy dezorientace až deliria. Z důvodu demence není schopen vykonávat základní práva v trestním řízení (vyjádřit se ke všem skutečnostem kladeným mu za vinu, navrhovat důkazy, činit návrhy, podávat žádosti či opravné prostředky, osobně se účastnit úkonů trestního řízení). Nelze očekávat, že by se jeho duševní stav zlepšil do takové míry, že by to zvrátilo znalecké závěry, demence se bude naopak zhoršovat.
Fojtík byl vyšetřen doma. Na podkladě odborného posouzení znalci dospěli k závěru, že jeho duševní stav již v dané době neumožňoval chápat smysl trestního řízení alespoň na elementární úrovni,
za kterou nelze považovat „velmi povšechné, formální a nepřesné chápání“ úkonů trestního řízení z důvodu demence, tedy duševní poruchy.
„Předmětné znalecké závěry pak v konfrontaci s dalším spisovým materiálem obstaraným v přípravném řízení – v daném směru lze zmínit již samotnou nemožnost provést výslech obviněného z důvodu jeho duševní poruchy, jakož i reprodukci průběhu jeho vyšetření odborníky
v jeho bydlišti, které znalecké závěry toliko podporují – tj. při respektování základních zásad trestního řízení vymezených v § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, neumožňují pokračovat v trestním řízení obviněného Jana Fojtíka,“ stojí v rozhodnutí o zastavení stíhání.
Znalci zároveň zkonstatovali, že u Fojtíka nelze očekávat zlepšení duševního stavu, jež by mu umožňovalo náležité pochopení smyslu trestního řízení, potažmo orgánům činným v trestním řízení
„pouhé“ přerušení trestního stíhání.
„Naopak je dán odborný předpoklad postupné degradace jeho duševní poruchy, a pro případ opačného vývoje jeho duševního stavu je zapotřebí opětovně připomenout možnost nařízení obnovy řízení v intencích § 278 odst. 2 in fine trestního řádu,“ konstatovali žalobci.
Ke znaleckému zkoumání Jana Fojtíka vznesl výhrady zmocněnec poškozeného Thomase Bartsche – Lubomír Müller. Ten napadl jednak formální nedostatky znaleckého posudku, a jednak samotný závěr ohledně závažnosti duševní poruchy Fojtíka. Státní zástupkyně Katarína Kandová je ale odmítla.
„Skutečnost, zda jednotliví lékaři, kteří se podíleli na zpracování znaleckého posudku, jsou zapsáni v seznamu znalců či uvedeni
v kolonce ´osoby v ústavu´, je nerozhodná, jelikož jde o ústavní znalecký posudek, takže jedinou relevantní skutečností v daném směru je, že byl vypracován zapsaným znaleckým ústavem. Obdobně nevýznamnou okolností jsou případné překlepy ve jménu lékaře MUDr. Krombholze či zpracování znaleckých závěrů několik měsíců po vyšetření obviněného, k čemuž lze poznamenat, že toto bylo ze strany státního zastupitelství opakovaně urgováno. K výtkám vůči samotným znaleckým závěrům je pak zapotřebí podotknout, že znalecký ústav je z podstaty věci dostatečně odbornou autoritou, jejíž znalecké závěry sice nejsou nezpochybnitelné, pro takový případ by však musely být zjištěny zjevné rozpory mezi odborným posouzením a dalšími skutečnostmi zjištěnými v rámci trestního řízení. V posuzované věci přitom takové
rozpory, jak se podává i z bodu 55. odůvodnění, zjištěny nebyly. Skutečnost, že 94letý obviněný byl schopen určitých vyjádření ohledně jeho trestního stíhání či reprodukce historických reálií, nevylučuje správnost odborného závěru, že není schopen náležitě pochopit smysl trestního řízení. Proti takovému závěru nemůže svědčit ani skutečnost,
že není omezen na svéprávnosti. Nelze přitom souhlasit s tím, že by pro dosažení účelu trestního řízení stačilo „povšechné“ chápání jeho smyslu
Smrt a zranění na čáře
Všichni komunističtí potentáti byli stíháni pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby, protože jako členové vládnoucí strany před rokem 1989 ponechali v účinnosti stav, který umožňoval služební zákroky Pohraniční stráže, jež měly za následek usmrcení nebo zranění osob neoprávněně překračujících státní hranice ČSSR, aniž by tím ohrožovaly na životě a zdraví další osoby, legalizoval, a v důsledku jeho nečinnosti docházelo ke služebním zákrokům Pohraniční stráže se závažným následkem, a to v případech:
- poškozeného Františka Faktora, nar. 15. 11. 1951 v Hranicích, st. přísl. ČSSR, ke kterému došlo dne 30. 10. 1984 v úseku 8. roty, 15. brigády Pohraniční stráže v obci Nové Hrady, okres České Budějovice, na československo-rakouské státní hranici, kde byl při narušení státní
hranice ve směru na Rakousko postřelen a smrtelně zraněn hlídkou
Pohraniční stráže, poškozenému se podařilo překonat hranici do
Rakouska, kde na následky střelného zranění nejpozději dne 5. 11.
1984 zemřel, - poškozeného Hartmuta Tautze, nar. 10. 2. 1968 v Plavně, st. přísl.
NDR, ke kterému došlo dne 8. 8. 1986 v úseku 11. roty, 11. brigády
Pohraniční stráže v obci Bratislava, na československo-rakouské
hranici, kde byl při narušení státní hranice ve směru na Rakousko
napaden a smrtelně zraněn dvojicí služebních psů, kterou proti němu
vyslala hlídka Pohraniční stráže, a jenž na následky zranění dne 9.
8. 1986 zemřel, - poškozeného Johanna Dicka, nar. 23. 3. 1927 v Pfaffenhofenu, st. přísl. SRN, ke kterému došlo dne 18. 9. 1986 za úsekem 15. roty, 5. brigády Pohraniční stráže u obce Mähgring, SRN, na československo-německé státní hranici, kde byl postřelen a smrtelně zraněn hlídkou Pohraniční stráže, a to v domnění, že se jednalo o jinou osobu, která ve směru na SRN narušila státní hranici a kterou v tu dobu hlídka Pohraniční stráže pronásledovala, načež poškozený na následky střelného zranění dne 1. 9. 1986 zemřel, přičemž o tomto služebním zákroku byli Milouš Jakeš a JUDr. Lubomír Štrougal dne 3. 7. 1987 na 40. schůzi předsednictva Ústředního výboru KSČ informování z výroční zprávy o zhodnocení plnění hlavních úkolů SNB, Pohraniční stráže a vojsk ministerstva vnitra v roce 1986, již dne 30. 6. 1987 předložil předsednictvu Ústředního výboru KSČ JUDr. Vratislav Vajnar, CSc.,
- poškozeného Wolfganga Güntera Hofmanna, nar. 5. 9. 1953 ve
Výmaru, st. přísl. NDR, ke kterému došlo dne 12. 10. 1986 v úseku 11. roty, 15. brigády Pohraniční stráže v obci Rapšach-Tokániště, okres Jindřichův Hradec, na československo-rakouské hranici, kde byl při narušení státní hranice ve směru na Rakousko postřelen a středně
těžce zraněn hlídkou Pohraniční stráže, - poškozeného Uweho Lenzendorfa, nar. 2. 1. 1966 v Aue-Bad Schlema, st. přísl. NDR, ke kterému došlo dne 23. 8. 1988 v úseku 13. roty, 5. brigády Pohraniční stráže v obci Lázně Kynžvart, okres Cheb, na československo-německé hranici, kde se při narušení státní hranice ve směru na SRN ocitl pod palbou hlídky Pohraniční stráže v počtu nejméně 10 střel, a to bez následku smrti nebo zranění,
- poškozených Kerstin Traurweinové, roz. Hahnové, nar. 23. 8. 1966 v
Drážďanech, st. přísl. NDR, a Ullricha Traurweina, nar. 7. 6. 1963 v
Drážďanech, st. přísl. NDR, ke kterému došlo dne 23. 10. 1988 v úseku 6. roty 11. brigády Pohraniční stráže v obci Vysoká pri Morave, okres Malacky, na československo-rakouské hranici, kde se při narušení státní hranice ve směru na Rakousko ocitli pod palbou hlídky Pohraniční stráže v počtu nejméně 221 střel s následkem postřelení a zranění obou poškozených, - poškozeného Günthera Herberta Zeha, nar. 22. 4. 1957 v Lipsku, st.
přísl. NDR, ke kterému došlo dne 14. 9. 1989 v úseku 3. poříčního
oddílu Pohraniční stráže v obci Komárno, na československo-maďarské hranici, kde byl při narušení státní hranice ve směru na
Maďarskou lidovou republiku postřelen a zraněn během fyzické potyčky s členem hlídky Pohraniční stráže, - poškozených Reného Rödera, nar. 5. 9. 1963 v Lipsku, st. přísl. NDR, a Steffena Schlegela, nar. 11. 3. 1968 v Lipsku, st. přísl. NDR, ke
kterému došlo dne 22. 9.1989 v úseku 5. roty, 5. brigády Pohraniční
stráže v obci Nový Žďár, okres Cheb, na československo-německé
hranici, kde byli při narušení státní hranice ve směru na SRN postřeleni a zraněni hlídkou Pohraniční stráže, - poškozeného Siegfrieda Karla Fröbela, nar. 2. 5. 1955 v Blankenhainu, st. přísl. NDR, ke kterému došlo dne 29. 4. 1982 v úseku 8. roty, 7. brigády Pohraniční stráže v obci Knížecí Pláně, okres Prachatice, na československo-německé státní hranici, kde byl při narušení státní hranice ve směru na SRN postřelen a zraněn hlídkou Pohraniční stráže,
- poškozeného Thomase Bartsche, nar. 1. 2. 1966 v Geře, st. přísl. NDR, ke kterému došlo dne 21. 7. 1989 v úseku 16. roty, 9. brigády
Pohraniční stráže v obci Sruby, okres Domažlice, na československo-německé hranici, kde byl při narušení státní hranice ve směru na SRN
postřelen a zraněn během fyzické potyčky s členem hlídky Pohraniční
stráže.
Jan Hrbáček
