Tato událost tak trochu zanikla ve stínu celního šílenství prezidenta Donalda Trumpa, přesto stojí za pozornost. Evropská komise potichu odložila zveřejnění závazného klimatického cíle k roku 2040 na později. Příčinou je kritický postoj části členských zemí Evropské unie. Komisař pro klima Wopke Hoekstra se pokusí skeptiky přesvědčit, ať závazek snížit emise o 90 procent podpoří, uvedl zpravodajský web Politico.
Hoekstra ve čtvrtek při setkání s malou skupinou novinářů potvrdil, že čelí rostoucím obavám od některých členských zemí a politických skupin v Evropském parlamentu z ambiciózního cíle, který chce Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyen prosadit. Jedná se o záměr EU snížit emise do roku 2040 o 90 procent oproti hodnotě roku 1990.
Evropská komise měla konkrétní návrh představit do konce března, ale nestalo se tak. „Je zřejmé, že potřebujeme trochu více času,“ řekl Hoekstra dle webu Politico. Dodal, že by potřeboval ještě další týdny nebo měsíce pro vyjednávání. Na otázku, zda se může 90procentní cíl snížit, Hoekstra řekl, že doufá, že se tak nestane.
Italové by brali 80 nebo 85 procent
Cíl redukce emisí skleníkových plynů o 90 procent do roku 2040 navrhla Evropská komise loni v únoru a nic se na tom nezměnilo ani po obměně složení Komise po červnových volbách do Evropského parlamentu. Zatímco klub Socialistů a demokratů tento ambiciózní cíl podporuje, v řadách Evropské lidové strany proti němu roste odpor.
Politico zmiňuje také nesouhlas některých vlád evropských zemí; například italská vláda prosazuje snížení cíle na 80 nebo 85 procent. Eurokomisař Hoekstra nižší procento odmítá, ve hře je nicméně několik zmírnění. Mohlo by se jednat o využití mezinárodních uhlíkových kreditů k započtení do cíle EU, zvýšení počtu povolenek za přírůstek lesů nebo zohlednění technologií, které odstraňují uhlík přímo z atmosféry.
Jak ve svém komentáři pro web The Parliament uvedl Dimitar Lilkov, seniorní výzkumný pracovník v Centru Wilfrieda Martense pro Evropská studia, je od Evropské komise troufalé chtít snížit emise o 90 procent do roku 2040, když není pravděpodobné ani splnění klimatických cílů pro rok 2030. Ať už jde o 55procentní redukci emisí oxidu uhličitého (oproti roku 1990), nebo dosažení podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie ve výši 42,5 procenta.
Pokud něco funguje podle plánu, tak je to pokles konečné spotřeby energie v zemích EU. „To však může souviset s tím, že EU vyrábí méně zboží, zejména v energeticky náročných odvětvích. Někteří to považují za pokrok, jiní za jasný příklad mentality nerůstu a deindustrializace Evropy,“ napsal Dimitar Lilkov. Upozornil také, že Evropská unie svým tlakem na rychlou dekarbonizaci pouze zvyšuje bohatství Číny, která zásobuje evropský trh levnými solárními panely a lithiovými bateriemi pro elektrická vozidla nebo ukládání energie.
Mohlo by vás zajímat
„Aby byla evropská Zelená dohoda úspěšná, musí dosáhnout tří věcí – generovat ekonomický růst, posílit výrobu ekologických technologií v Evropě a dát pobídku zbytku světa k opatřením v oblasti klimatu. Po pěti letech nebyl splněn žádný z těchto cílů. Klimatický cíl do roku 2040 neposkytuje žádnou ´právní jistotu´, místo toho zvyšuje náklady na podnikání v EU a signalizuje investorům nepředvídatelnost,“ uvedl dále Dimitar Lilkov.
Na hraně nemožného
Splnění cíle 90procentní redukce emisí do 15 let se zdá být technologicky a ekonomicky nedosažitelné. Vyžadovalo by totiž nejen konec spalování uhlí a zemního plynu v elektrárnách a teplárnách, ale také plošnou dekarbonizaci v oblasti vytápění budov, dopravy a průmyslu. Pokud by Evropa například chtěla přejít na bezemisní výrobu oceli a čpavku s pomocí vodíku vyráběného elektrolýzou vody, vyžádalo by si to zvýšení výroby elektřiny o desítky procent, jak ve své eseji upozornil česko-kanadský vědec a publicista Václav Smil.
Kritika ambiciózního 90procentního cíle pro snížení emisí k roku 2040 zazněla také během debaty s kandidáty do Evropského parlamentu a odborníky, které pořádal Ekonomický deník před volbami v červnu loňského roku. Dosažitelnost tohoto cíle během debaty zpochybnil zvolený europoslanec Ondřej Krutílek (ODS) a také legislativní expert Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek. Kriticky se loni k tomuto cíli vyjadřovali také europoslanci z hnutí ANO.
