Rok 2025 lze charakterizovat jako období stabilizace a adaptace energetického trhu na novou regulatorní realitu, zároveň však také jako rok, který přinesl dodavatelům energií řadu nových výzev. Energetický trh se nadále vyrovnává s důsledky mimořádných událostí minulých let, avšak hlavní výzvou již není samotná energetická krize, nýbrž prostředí, které po ní zůstalo. „Dodavatelé dnes působí na trhu formovaném řadou legislativních změn, posílenou ochranou zákazníků a rostoucími nároky na vnitřní procesy a compliance,“ uvádí v komentáři partner advokátní kanceláře PORTOS Milan Kučera.

Události předchozích let fungovaly především jako impulz k přehodnocení regulatorního rámce a k úpravám pravidel, jimiž se energetický trh řídí. Tyto změny dnes již nelze vnímat jako výjimečné či přechodné. Naopak se staly součástí nového standardu fungování trhu, na který se musí dodavatelé dlouhodobě adaptovat a v jehož rámci musí nastavovat své obchodní i vnitřní procesy.

Energetika se po krizi uklidnila. Nová pravidla ale zůstala

Optikou advokátní praxe a konkrétních problémů řešených na straně dodavatelů energií se ukazuje, že posilování ochrany zákazníků je obecně vnímáno jako pozitivní krok, který přispívá ke kultivaci trhu a k posílení důvěry v jeho fungování. Současně však tento vývoj přináší nové nároky na orientaci v právním rámci a na praktickou aplikaci jednotlivých pravidel v každodenní obchodní činnosti. Výzvou tak není samotná existence ochranných mechanismů, ale jejich srozumitelnost, systematičnost a předvídatelnost v konkrétních situacích.

Energetický trh má tendenci si v řadě oblastí vytvářet funkční řešení postupně, často prostřednictvím přebírání osvědčených postupů mezi jednotlivými dodavateli. Tyto praktiky se následně promítají do širšího standardu, k němuž se posléze vyjadřují regulatorní orgány. Reakce příslušných regulatorních orgánů se nicméně mnohdy zaměřuje pouze na část problematiky vycházející z provedených kontrol či stížností spotřebitelů, aniž by byl zohledněn aktuální stav na trhu. Ne vždy proto dochází k přebírání řešení, která jsou z dlouhodobého hlediska optimální či plně v souladu se smyslem regulatorních požadavků, což logicky zvýrazňuje potřebu metodického vedení trhu.

Ochrana zákazníků funguje, praxe je však často složitější

V tomto procesu má významnou roli Energetický regulační úřad, jehož rozhodovací, metodická a výkladová činnost představuje klíčový nástroj pro sjednocování aplikační praxe a poskytování potřebného vodítka účastníkům trhu. Takové sjednocování představuje důležitý stabilizační prvek v prostředí, které by jinak mohlo zůstat roztříštěné a obtížně předvídatelné, a přispívá k tomu, aby se pravidla ochrany zákazníků postupně promítala do fungující a obecně přijímané praxe. Do budoucna se proto jeví žádoucí, aby byl tento metodický přístup dále rozvíjen a prohlubován, a to za aktivního přispění účastníků trhu.

Současně je třeba ocenit snahu samotných dodavatelů o kultivaci trhu, zejména prostřednictvím zavádění compliance programů a nastavování interních procesů. Tyto nástroje však nelze vnímat pouze formálně. Aby byly skutečně funkční, nemohou spočívat jen v existenci dokumentů, ale musí být promyšlené, vnitřně provázané a reflektující specifika energetického trhu.

Mohlo by vás zajímat

Compliance, regulátor a trh: jak najít udržitelnou rovnováhu

Funkční compliance rámec vyžaduje nejen znalost právních předpisů, ale také hlubší porozumění fungování trhu, regulatorních očekávání a praktických dopadů jednotlivých pravidel. Ze strany jednotlivých dodavatelů (zvláště menších a středních) mnohdy nemusí být účelné klást důraz na compliance jako celek, nýbrž naopak se cíleně zaměřit na ty oblasti, které jsou pro daného dodavatele nejzásadnější (zpravidla v oblasti cenové, smluvní a spotřebitelské agendy) a jejichž rizikovost je vhodné minimalizovat právě prostřednictvím vhodně nastavených interních procesů. V tomto kontextu nelze pominout ani význam zkušeností a odborného zázemí jednotlivých dodavatelů, které se promítají do kvality nastavení těchto procesů a do jejich důvěryhodnosti navenek.

Compliance se přitom nemá omezovat jen na obecně nastavené interní procesy dodavatelů, ale má být pojato komplexně a konkrétně tak, aby z pohledu regulatorních rizik pokrývalo celý životní cyklus zákaznického vztahu. Od prvního kontaktu s potenciálním zákazníkem, kde se již objevují otázky nekalé soutěže a obchodních praktik, přes uzavření smlouvy, její změny a prodlužování, až po ukončení smluvního vztahu, přechod zákazníka k jinému dodavateli nebo jeho retenci. Právě v těchto fázích se nejčastěji ukazuje, zda jsou nastavená interní pravidla srozumitelná, přiměřená a v praxi udržitelná.

Stejně jako v rámci struktur jednotlivých společností, tak i na úrovni samotného trhu je žádoucí, aby byla nastavená pravidla srozumitelná, přiměřená a v praxi udržitelná. Trh funguje jako samoregulační systém, kde se nabídka a poptávka vzájemně vyvažují a kde by měla existovat rovnováha mezi právy a povinnostmi jednotlivých aktérů. Nevyváženost či jednostranné prosazování těchto aspektů vede k pokřivení tržního prostředí. Rozšíření práv zákazníků za účelem jejich ochrany je proto třeba současně vyvážit i odpovídajícími povinnostmi.

Nesystematické posilování ochrany zákazníků

Za nežádoucí lze považovat nekoordinované a nesystematické posilování ochrany zákazníků, které může vést ke znepřehlednění pravidel, oslabení konkurence na trhu nebo k neúměrnému nárůstu administrativní zátěže dodavatelů. Kýženým výsledkem regulatorních opatření by měl být řádně edukovaný a informovaný zákazník, který je v rámci svých práv a povinností schopen odpovědně jednat, nikoliv zákazník s bezbřehými právy a volností bez odpovídající odpovědnosti. Současně, pokud by právní rámec dlouhodobě opomíjel potřebu právní jistoty dodavatelů, mohl by se výsledný efekt obrátit proti samotnému cíli ochrany zákazníků a negativně ovlivnit fungování trhu jako celku.

Do budoucna by se proto energetický trh a související legislativa měly ubírat směrem k modelu, který kombinuje vysokou úroveň ochrany a informovanosti zákazníků se stabilitou, předvídatelností a srozumitelností pravidel pro dodavatele. Klíčová by měla být kvalita a promyšlenost právní úpravy, nikoliv množství dílčích a reaktivních opatření. Právní regulace by v tomto smyslu neměla trh svazovat, ale poskytovat mu jasné mantinely, v jejichž rámci mohou dodavatelé i zákazníci fungovat férově, transparentně a s důvěrou.