Ministerské odhady vývoje ekonomiky a na nich vystavěné rozpočty představují v moderních českých dějinách zajímavou galerii omylů.
Sestavování státního rozpočtu na nadcházející rok je vždy složitý a poměrně obtížný úkol. Obtížnost je umocněna tím, že příprava rozpočtu zpravidla začíná již na jaře, sotva uplyne pár měsíců stávajícího fiskálního roku. Vláda se při přípravě státního rozpočtu opírá o mnoho indikátorů, které ji mohou napovědět, jak státní rozpočet postavit. Mezi ně patří například průběh plnění rozpočtu v předchozím období, případně i v období aktuálním, byť má vláda možnost vycházet z jen velmi nekompletního obrazu o tom, zda je aktuální rozpočet sestaven správně.
Dále by vláda měla brát v potaz ekonomický vývoj, jak ten aktuální, tak ten minulý, ale tak i ten, který se předpokládá. Ekonomický vývoj totiž významně ovlivňuje příjmovou stranu rozpočtu (objem vybraných daní s hospodářským růstem zpravidla roste, s poklesem klesá), ale i stranu výdajovou (roste-li ekonomický výkon, klesá nezaměstnanost a s tím klesají nároky na výplatu sociálních transferů). Předpovídat ekonomický vývoj země našeho typu není nic jednoduchého. Česká ekonomika je malá a velmi otevřená. Její ekonomická kondice je tak do velké míry ovlivněna tím, jak na tom jsou její nejvýznamnější obchodní partneři, v našem případě zejména Německo, a to i přesto, že určitou odolnost vůči vnějším vlivům zajišťuje suverénní měnová politika.
Že sestavit reálný státní rozpočet nemusí být vždy legrace, ukazuje přehled největších fiskálně politických omylů za uplynulé dvě dekády, který vám právě přinášíme.
Kočárníkův rozpočet na rok 1997
Začneme státním rozpočtem na rok 1997, připravovaným v roce 1996. V té době vrcholil hospodářský růst, který se dostavil poměrně rychle po počáteční hluboké transformační recesi. V letech 1994 až 1996 rostl český hrubý domácí produkt ročně v průměru o 4 %. S podobným ekonomickým vývojem počítal tehdejší ministr Ivan Kočárník i na rok 1997 a vládě předložil rozpočet, jehož příjmy i výdaje měly dosáhnout výše 549,1 miliard korun. Rozpočet byl tedy koncipovaný jako vyrovnaný. Hospodářský vývoj se však již ke konci roku 1996 začal zhoršovat a v dubnu 1997 již bylo jasné, že česká ekonomika směřuje do recese. O jejích příčinách se přel tehdejší premiér Klaus s tehdejším viceguvernérem ČNB Dědkem. Klaus z recese obviňoval Českou národní banku, která podle něj přijala v červnu 1996 příliš tvrdá restriktivní opatření. Dědek naopak tvrdil, že tento krok byl vynucený nulovou reakcí české vlády na přehřívání české ekonomiky a vychylování z vnější rovnováhy. Výsledkem bylo přijetí dvou „Klausových balíčků“ ekonomických opatření. Z hlediska rozpočtu nešlo o nic jiného, než o zkrácení vládních výdajů v celkovém objemu necelých 50 miliard korun (téměř 10 % celkových výdajů rozpočtu). I přesto však státní rozpočet skončil za rok 1997 deficitem ve výši 15,7 miliard korun. To už byl ale příběh jiné vlády, neboť ta Klausova podala na konci listopadu demisi, byť formálně vládla až do 2. ledna 1998.
Pilipův rozpočet na rok 1998
Bohužel ani nástupce Ivana Kočárníka ve funkci ministra financí Ivan Pilip (ve funkci od 2.6.1997, ve vládě Václava Klause, do 17.7.1998, v úřednické vládě Josefa Tošovského) nebyl schopen státní rozpočet navrhnout tak, aby odpovídal ekonomické realitě. Na rok 1998 byl předložen a schválen státní rozpočet jako vyrovnaný. V době, kdy česká ekonomika již zcela bezpochyby procházela recesí, která byla ještě umocněna měnovou krizí z května 1997, je takový návrh přinejmenším nerozumný. Státnímu rozpočtu nakonec scházelo k vyrovnanosti 29,3 miliard korun. Zdá se, že Pilipův nástupce Ivo Svoboda, se poučil a navrhl rozpočet na rok 1999 se schodkem 31 miliard korun. Skutečný schodek pak dosáhl necelých 30 miliard.
Sobotkův rozpočet na rok 2006
Jeden z nejdéle sloužících ministrů financi a současný premiér Bohuslav Sobotka se jako ministr financí proslavil tím, že dokázal postavit na hlavu všechny ekonomické poučky, týkající se vztahu vývoje ekonomického výkonu a rovnováhy veřejných financí. V letech 2002 až 2006, kdy zde vládla levo-středová koaliční vláda v hlavní roli s ČSSD, zažívala česká ekonomika prozatím nejdelší období hospodářského růstu. Tento růst nebyl nijak zanedbatelný, činil v průměru více, než 5 % ročně. Přesto však české státní finance zažívaly do té doby rekordní schodky. V roce 2006, kdy český HDP vzrostl o téměř 7 %, byl naplánován schodek ve výši 74,4 miliard korun. Skutečnost však byla ještě horší – schodek 97,6 miliard. Často bývá argumentováno, že za schodkem stojí neočekávaná úhrada ztrát České konsolidační agentuře. Nicméně ministerstvo financí ve své predikci ještě v dubnu 2006 počítalo s úhradou ve výši 12 miliard korun. Nakonec se tato ztráta vyšplhala ke 36 miliardám. Ironií osudu mají tehdejší a současný ministr financí jedno společné. Ani jednomu se příliš nedařilo (nedaří) vybírat daně. V roce 2006 se například výběr daní z příjmů navýšil jen o přibližně dvě procenta, výběr DPH se v té době dokonce o necelé procento snížil.
Kalouskův rozpočet na rok 2009
Do našeho výčtu fiskálních omylů musíme zahrnout rovněž Miroslava Kalouska, který zastával funkci ministra financí hned ve dvou vládách. Poprvé ve vládě Mirka Topolánka v letech 2007 až 2009, podruhé ve vládě Petra Nečase v letech 2010 až 2013. Miroslav Kalousek si naši pozornost vysloužil přípravou státního rozpočtu na rok 2009. V době jeho sestavování (2008) byl již okolní svět zasažen poměrně silnou hospodářskou recesí. Česká ekonomika však stále celkem solidně rostla, a tak bylo snadné podlehnout dojmu, že se jí celosvětová recese vyhne. Tomu odpovídalo i plánované saldo státního rozpočtu na rok 2009, který měl vykázat schodek 38,1 miliard korun. Deficit státního rozpočtu se však nakonec vyšplhal až na 192,4 miliard. Nelze se tomu divit. V roce 2009 dopadla světová recese na českou ekonomiku v plné síle. Zatímco ještě v roce 2008 rostlo české hospodářství o necelá 3 %, rok nato došlo k propadu HDP o bezmála 5 %. Miroslavu Kalouskovi lze spíše než hloubku deficitu státního rozpočtu vyčítat podcenění dopadů ekonomické krize.
Babišův rozpočet na rok 2015
Posledním příspěvkem do sbírky fiskálních omylů je rozpočet současného ministra financí Andreje Babiše. Ten sliboval, že zvýší výběr daní, aniž by zvyšoval daňové zatížení. První státní rozpočet, ve kterém mohl svou vizi efektivnějšího výběru daní realizovat, a za který je plně zodpovědný, je právě rozpočet na rok 2015. Výsledky za první čtvrtletí však nijak přesvědčivé nejsou. Meziročně nižší inkaso DPH o 8,6 miliard korun (- 14,3 %), meziročně nižší inkaso spotřebních daní o 13 miliard korun (- 28 %), meziročně nižší celkové inkaso daňových příjmů o 23,5 miliard korun (- 11,1 %). Bude jistě napínavé sledovat, jaké bude plnění státního rozpočtu za celý rok 2015. Dá se ovšem předpokládat, že se mírně zlepší, jelikož se očekává zrychlení hospodářského růstu.
Petr Musil
