Mezi nejčastější dárky pod vánočním stromečkem patří knihy. Publikací zaměřených na dění v české ekonomice není mnoho, proto může zaujmout titul Reset ekonomiky – Po pandemii covidu-19 čekejte nečekané od člena Bankovní rady ČNB Aleše Michla. Pojďme nahlédnout dovnitř, zda autor splnil očekávání a přišel s přínosnými nápady.
Dnes 44letý Aleš Michl začínal jako ekonomický novinář, později byl ekonomem Raiffeisenbank. Od roku 2014 zaujal pozici poradce na ministerstvu financí a stal se oblíbencem tehdejšího ministra (a později premiéra) Andreje Babiše. I díky tomu získal před třemi lety prestižní místo člena Bankovní rady České národní banky. Patří zde k názorové menšině, která odmítá rychlý růst úrokových sazeb.
Nedávno vydaný Reset ekonomiky je Michlovou třetí knihou. Její začátek mnohé zarazí. Úvodní kapitola totiž patří chvalozpěvům na Čínskou lidovou republiku, její dynamický rozvoj, růst ekonomiky, svižnou výstavbu i vynikající výsledky tamních studentů. O tom negativním a skandálním (pošlapávání lidských práv, koncentračních táborech pro Ujgury, agresivní zahraniční politice) zde nenajdete ani větu, nepočítáme-li jemnou kritiku „mokrých“ trhů v čínských městech.
Hned na první straně textu se Aleš Michl dopouští školácké chyby. Napsal, že velkoměsto Čchung-čching (Chongqing) ve střední Číně má 30 milionů obyvatel. Jenže tolik obyvatel má celá provincie o velikosti České republiky, samotné centrální město má okolo 10 milionů. Je to podobná chyba jako vzít počet obyvatel Jihomoravského kraje a prohlásit, že Brno má 1,2 milionu obyvatel.
Většinu knihy pak zabírá jakýsi Michlův deníček – chronologicky řazené události a zážitky z koronavirových let 2020 a 2021, místy přerušené přetištěnými Michlovými rozhovory pro různá média. Místy má text jistou zajímavost, třeba když autor zkoumá vztah mezi naměřenou spotřebou elektřiny a vývojem ekonomiky.
Ve třetí kapitole najednou autor mění styl, nyní je to učebnice makroekonomie se zaměřením na měnovou a fiskální politiku České republiky. Podobné tématické zvraty jsou v knize časté a čtenář místy pochybuje, zda omylem nepřeskočil několik stran. Chybí tady ponaučení, pointa i tmel, který by tyto střípky spojil dohromady.
Nejzajímavější je až samotný závěr knihy, kde Michl kritizuje špatné nakládání s devizovými rezervami České národní banky. Doporučuje zvýšit zlaté rezervy ze současných 9,5 tuny za 100 až 200 tun a začít ve velkém investovat do zahraničních akcií. Jako vzor zde uvádí velké zahraniční státní penzijní a suverénní fondy, které běžně mají 40 až 50 procent aktiv v akciích. Vznikl by tak pod křídly ČNB jakýsi státní investiční megafond, který by z vytvořeného zisku mohl financovat penzijní reformu v Česku.
Nabyté sympatie nicméně Michl ztrácí ve chvíli, kdy doporučí budovat investiční pozici v Číně – na úrovni 10 procent investovaných aktiv ČNB. Položme si otázku, zda je to moudré za situace, kdy čínské akciové burzy mají pověst kasina a ochrana investic a majetku je slabá. Také nedávný kolaps předlužené developerské skupiny Evergrande ukázal na mizerné fungování velkých čínských korporací.
David Tramba
