Myšlenka trhu s uhlíkem na pařížském summitu ožívá. Čína chce ten svůj spustit v roce 2017 a bude největší na světě.
Richard Sandor, americký byznysmen, ekonom a profesor několika amerických univerzit, představil před dvěma dekádami velký plán, který měl být nástrojem k omezení emisí skleníkových plynů. Šlo o vytvoření trhu s uhlíkem.
Prakticky to znamenalo tržní řešení redukce emisí skleníkových plynů. Myšlenka byla založena na tom, že vlády jednotlivých zemí, které by se k projektu uhlíkového trhu připojily, vydají jakési „právo znečišťovat.“ To znamená, že bude vládou stanovený maximální objem skleníkových plynů, který mohou firmy do ovzduší vypustit. Takový systém měl vytvořit trh s emisemi, který by firmy motivoval k efektivnějšímu chování, neboť ty, které by svou emisní kvótu nevyužily, by mohly své právo znečišťovat prodat těm, které tak efektivní nejsou a svou kvótu by naopak překročily.
Richard Sandor dokonce založil v roce 2003 první burzu emisních povolenek – Chicago Climate Exchange. Ta nakonec v roce 2010 zažila strmý pád a ještě v tomtéž roce ji Sandor prodal. První evropská burza tohoto typu byla založena v roce 2005. Ta však poměrně brzo zkrachovala, jednak díky dopadům světové finanční krize, jednak kvůli tomu, že bylo vládami vydáno příliš mnoho emisních povolenek. Cena jedné vypuštěné tuny uhlíku se z 31 eur v roce 2006 snížila až na 2,46 eur v roce 2013.
Přestože se trh s uhlíkem rozšířil do mnoha zemí světa, objemy obchodu v posledních letech klesaly. V loňském dosáhly v celosvětovém měřítku jen 34 miliard dolarů, což je jen o 10 miliard víc, než objem, dosažený pouze v Evropě před deseti lety. V porovnání se světovým objemem obchodu s ropou jde prakticky jen o zaokrouhlovací chybu.
Nyní však myšlenka uhlíkového trhu opět v souvislosti s pařížským summitem opět ožívá. „Opravdu si myslím, že je to nevyhnutelný trend,“ sdělil agentuře Bloomberg Sandor, který je stále neoblomně přesvědčený, že neviditelná ruka trhu ještě neřekla poslední slovo a že tržní řešení je to jediné správné a efektivní.
A zdá se, že Sandorova idea uhlíkového trhu nachází pozitivní odezvu na druhé straně zeměkoule, v Číně. Agentura Reuters informovala o čínském plánu na vytvoření uhlíkového trhu do roku 2017. Trh bude, podle vyjádření jednoho z čínských vyjednavačů na klimatickém summitu, spuštěn, jakmile do něho bude zapojeno nejméně 10 tisíc firem a bude se týkat poloviny celkového objemu emisí celé země.
Jiang Zhaoli, vicepresident klimatické sekce čínské Národní rozvojové a reformní komise, řekl, že čínský uhlíkový trh bude tím největším na světě a jeho cíle ohledně emisí budou ambicióznější než ty, které stanoví stát. „Jakmile bude trh v roce 2017 spuštěn, bude se jej účastnit už 10 tisíc firem. Po roce 2020 bude trh ještě větší s ještě více zapojenými firmami,“ prohlásil podle agentury Reuters Jiang.
Trh bude pokrývat celkem 31 provincií, 6 průmyslových odvětví a dalších 15 dílčích odvětví a na jeho začátku se bude obchodovat se 4 miliardami tun uhlíkových emisí. Čínský prezident Si Ťin-pching během své zářijové cesty do USA informoval, že celočínský trh s uhlíkovými emisemi bude stát na pilotních regionálních trzích, které byly spuštěny již v roce 2013.
-usi-
