Česká televize hýbe veřejným míněním prostřednictvím vysílání seriálu Devadesátky, který popisuje „klíčové kauzy z pohnuté porevoluční doby, kdy spravedlnost prohrávala boj se zločinem“ a dokumentárním cyklem Polosvět, v němž nahlíží do pokoutních fenoménů tehdejšího podsvětí kmotrů a podfukářů. V jeho rámci televizní tvůrci řešili i vraždu světského mafiánského bosse Antonína Běly. Vždy, když se začala přetřásat otázka, kdo sprovodil Bělu ze světa, padalo nejčastěji jméno někdejšího příslušníka policejního Útvaru rychlého nasazení a pozdějšího bodyguarda Běly staršího, Františka Mrázka a Tomáše Pitra Pavla Šrytra. Ten byl kvůli podezření z vraždy Běly s někdejším kolegou z URNY skutečně obžalován, ale soud oba muže obžaloby zprostil. Navíc u soudu vyšlo najevo, že detektivové z policejního týmu Tempus a syn Antonína Běly Jaroslav (který navíc získal v televizi mimořádný prostor – pozn. red.) naváděli klíčovou svědkyni obžaloby Hanu Černou, aby identifikovala jako vraha právě Šrytra.
Mafiánského kápa Antonína Bělu zastřelili ze dvou samopalů Agram dodnes neznámí nájemní vrazi v dubnu 1996 před jeho vilou v Úvalech u Prahy. Jeho kariéra v podsvětí kulminovala na počátku divokých devadesátých let. Někteří „podnikatelé“ si brali v bankách úvěry, které nespláceli, kupovali zboží na faktury a neplatili ho. Součástí těchto aktivit bylo i vydírání, ale i zabíjení protivníků.
Pro Antonína Bělu ideální byznysové prostředí. V jednu chvíli se dokonce spojil s arménskou mafií, která na území České republiky sváděla teritoriální boj s rostovskou mafií. Právě tato mesaliance byla často skloňována vyjma českého faktoru při vyšetřování Bělovy smrti.
Léta se spekulovalo a šuškalo, jestli byla Bělova smrt důsledkem neshody s Armény, s Rusy, nebo s Františkem Mrázkem. Policie na jaře roku 2016, na základě údajně nových informací, zadržela Pavla Šrytra a jeho kolegu Jána Kaca. Policie dlouhou dobu pracovala s verzí, že si vraždu Běly měl objednat v roce 2006 zastřelený další kápo mafie František Mrázek.
Šrytra s Kacem obvinili detektivové z týmu Tempus těsně před promlčením případu. Soud je pak poslal do vazby.
Po více než dvou letech po jejich zatčení ale vyšly najevo velmi závažné informace. A potvrdil je i soud, který Šrytra a Kaca zprostil obžaloby a zkonstatoval, že vyšetřování provázely víc než nestandardní kroky policie.
Utajená svědkyně
Svědkyně Hana Černá v přípravném řízení vypovídala několikrát. A to jak před zahájením trestního stíhání za současného utajení identity a později pod vlastním jménem, a to i po zahájení trestního stíhání.
První dvě výpovědi obsahují popis skutku včetně popisu jednání pachatelů, Černá popsala jejich oděv, zbraně, kterými jí vyhrožovali, způsob, kterým ji a svědkyni Lenku Dvořákovou svázali.
Uvedla, že obžalovaný Šrytr oslovoval Jaroslava Bělu přezdívkou „Pytložvejk“, a tehdy jeden
z pachatelů tuto přezdívku použil.
Dále uvedla, že Šrytra poznala podle gest, zejména podle posmrkávání, které je pro něj typické. Pachatelé se prý snažili hovořit s ruským přízvukem, ale podle ní to bylo nahrané.
Už v průběhu přípravného řízení ale Černá změnila obsah své výpovědi a uvedla, že pachatele nepoznala, neví, kdo to byl, ale policisté jí říkali, že vrahem byl jistě obžalovaný Šrytr. Proto prý nabyla přesvědčení, že to byl on, a vyhověla Jaroslavu Bělovi (syn Antonína Běly- pozn. red.), který ji instruoval v době, kdy čekali na první výslech, co konkrétně má vypovídat (ohledně přezdívky a posmrkávání).
V hlavním líčení pak Hana Černá uvedla, že ji v noci probudily nějaké kroky, měla pootevřené dveře u pokoje, nejprve se domnívala, že je to Běla. Následně zahlédla postavy se zbraněmi, nejprve viděla jednu, ale určitě byly dvě nebo více. Mluvili rusko-česky. Následně byla přivedena k Dvořákové do pokoje. Ptali se, kde je Antonín a Jaroslav Bělovi a kde jsou peníze. Ona věděla, kde mají peníze, ale nechtěla to říci.
Po delší době, když to vypadalo, že jim něco udělají, tak jim řekla, že se peníze nacházejí na patře v zamčeném pokoji. Nahoře byl pouze jeden zamčený pokoj, klíče od pokoje neměla. Rozbili sklo dveří a pak už to bylo rychlé, někdo na ně křikl, běželi dolů a následně slyšela střelbu.
Ví, že spolu mluvili rusky, měli masky na hlavě. Ji i Dvořákovou svázali páskou, ležely na břiše na posteli, její malou dceru posadili k ní. Nikoho z osob nepoznala.
Ví, že Dvořáková v první chvíli řekla: „Pavle, jsi to ty?“, ale už si nepamatuje, jestli to slyšela nebo jí to následně Dvořáková řekla.
Pavel Šrytr jeden čas v tom pokoji u Bělů bydlel a chodil ve vojenském oblečení, asi jí to tak přišlo. Neví, z kolika zbraní se střílelo, bylo to tlumené. Snažila se zavolat pomoc, věděla, že ve vedlejším pokoji má svůj mobil a přesvědčila dceru, aby ho přinesla. S její pomocí vytočila policii. Po střelbě neslyšela žádné odjíždějící auto.
Černá se domnívala, že vrazi na Bělu nečekali, hledali peníze, než jim řekla, kde jsou.
Jen co vzali peníze, tak hned běželi dolů, probíhalo to rychle.
Renta a pobyt v zahraničí
„Pokud byla svědkyni předestřena její výpověď z přípravného řízení, tak uvedla, že není pravdou,
že by poznala jako pachatele Pavla Šrytra. Když za ní přišli policisté po znovuotevření případu, tak jí stále opakovali, že vědí stoprocentně, že to byl Šrytr a že přeci ona chce, aby byl potrestaný a že ona není jejich hlavní svědek, neboť mají spoustu jiných důkazů,“ stojí v rozsudku soudu, kterým byli Šrytr i Kaco zproštěni obžaloby.
„Nejprve byli za ní doma a takto s ní hovořili. Když přijela k výslechu na policejní prezídium, tak byla převezena na Prahu 4 a tam se ´jakoby náhodou´ setkala s Jaroslavem Bělou (v té době ve výkonu trestu – pozn. red.). Nechali ji s ním mluvit asi 15 až 20 minut o samotě. Běla ji přesvědčoval, že to udělal Šrytr, že musí být potrestaný a že si ona také zažila věci. Řekl jí, podle čeho by ho ´měla poznat´. Mělo to být podle gest, posmrkávání a podle oslovení. Ona však nic takového nezaregistrovala. Skutečně neví, kdo to byl. Běla jí říkal, že mu prominou zbytek trestu, že mu zajistí doživotní rentu v zahraničí a že ona to dostane taky, aby mu tedy pomohla,“ zkonstatoval soud.
K převozu z policejního prezídia na Prahu 4 k výslechu, jí policisté sdělili, že „je to tajné, že s nikým nesmí mluvit a že bude lepší, když ten výslech proběhne utajeně“. Netušila, že tam bude přítomen Běla.
„Měla možnost s ním mluvit ještě po výslechu. Ví, že spolu hovořili v malé místnosti s mřížemi. V této místnosti Bělovi sundali pouta, byl tehdy ve výkonu trestu. Nikdo z policistů v místnosti, když s Bělou hovořila, nebyl přítomen. Běla jí říkal, že ještě po ní přijde na výslech Dvořáková a že s ní o tom bude také mluvit. Ještě jednou se s ním viděla na policejním prezídiu a to jí řekl, že mu Dvořáková nepomůže,“ lze se dále dočíst v dokumentu soudu.
Když byla Černá vyslýchána na policii, tak se policistů několikrát ptala, zda jsou opravdu přesvědčeni, že to byl Šrytr. Ptala se jich i při jiných setkáních.
„Druhý den po výslechu ji policisté zavolali s tím, že tam mají pravopisné chyby a že to museli
přepsat a že potřebují její podpis. Protokoly přivezli k podpisu na Prahu 6, kde byla s dcerou u lékaře. Podepisovala to v autě, ani si to nemohla přečíst. Při další výpovědi, která byla za účasti státního zástupce, tak policisté jí dali předchozí výpověď venku přečíst a než vstoupila do výslechové místnosti, tak věděla, co v předchozí době vypovídala. V pozdější době se vrátila ke své původní výpovědi z minulosti, bylo to za situace, kdy jí volala vyšetřovatelka, říkala, že musí na psychologické vyšetření. Ptala se jí proč, a ona jí řekla, že to u korunních svědků vyžadují. Volala proto panu Balážovi z týmu Tempus, jak to, že je korunní svědek. On ji ubezpečoval, že to není pravda, že se vyšetřovatelka spletla. Nicméně ona z toho dva dny nespala, nemohla přeci poslat do vězení někoho, když neví jistě, zda to byl on,“ stojí v rozsudku.
Místo u policie
Černá dále uvedla, že jí vedoucí týmu Tempus Martin Baláž sliboval, že jí sežene zaměstnání u policie, byl s ní v kontaktu. Sešla se s ním kvůli tomu na schůzce mimo policejní prezídium, u restaurace McDonald a jednou v gymnastické hale, kde byla s dětmi na tréninku, kde řešili spolu její výpověď.
„Na poslední schůzce, kdy mu říkala, že chce změnit výpověď, tak za ní přijel do té haly, ona mu řekla, že nemůže jinak, protože není korunní svědek a že jim chtěla pouze pomoci, aby to konečně objasnili a že by s tím nemohla žít, když o tom nic neví. On jí sdělil, že na to sice má právo, ale musí na psychologické testy, na tyto jít nechtěla. Když šla na změnu výpovědi, tak tam již na ni čekal psycholog, nepustili ji, dokud ty testy neudělali. Baláž jí sliboval doživotní rentu, bydlení, jinou identitu v zahraničí. Když to odmítla, tak jí sliboval práci u policie,“ zkonstatoval soud.
Hana Černá dále uvedla, že tým Tempus nabízel službu jejímu manželovi, který byl odsouzen za pokus o daňový podvod.
„Kdyby manžel potvrdil, že mu ona doma řekla, že pachatelem byl Šrytr, tak slíbili, že mu v jeho trestní věci pomohou. Něco mu poradili, co má dělat u soudu. Nakonec však manžel policii žádnou výpověď v tom směru, jak chtěli, neučinil. Sama manželovi vysvětlila, že ona s tím nemůže žít, když neví, kdo to byl. Manžel, podle ní, si myslí, že ho odsoudili kvůli tomu, že ona změnila výpověď,“ uvedla Černá u soudu.
Podotkla, že o změně výpovědi hovořila i s jedním novinářem, který jí slíbil, že nebude nikde vyfocena. Sešla se s ním, protože byla popisovaného děje plná a nemohla unést, že se nechala takto zmanipulovat.
„Bála se změnit výpověď, protože se bála policistů. Chtěla mít nějakou jistotu, že to ví ještě někdo jiný, kromě policistů. V hlavním líčení opakovaně uvedla, že neví, kdo byl pachatelem. Svou výpovědí určitě by obžalovanému Šrytrovi ublížila. Svědkyně dále uvedla, že s paní Bělovou se viděla hned ráno po vraždě. O přepadení spolu mluvili, ale neříkala jí, že by někoho poznala.
Toto nikdy nikomu neříkala,“ lze se dočíst ve zprošťujícím rozsudku.
Dvakrát odloženo
Jak se k práci týmu Tempus postavil soud?
„Je však prokázáno, že poškozený Jaroslav Běla měl snahu ovlivňovat svědky při jejich výpovědích, ať již se jedná o svědkyni Hanu Černou, dříve Kordovskou, či svědkyni Bergerovou, či další. Navíc pokud jde o výpověď svědkyně Bělové, je nutno přihlédnout k tomu, že sama tato svědkyně při své výpovědi uváděla, že některé informace, které soudu podává, má zprostředkovaně z obžaloby, případně z médií a dalších zdrojů. Je tedy u ní otázkou, co vlastně si skutečně sama pamatuje a co se pouze dozvěděla z těchto zdrojů,“ uvedl soud ke zpracovávání svědků a svědectví dnes již zesnulé manželky Antonína Běly.
„V každém případě je nutno připomenout, že podezření, že obžalovaný Šrytr se mohl nějakým způsobem účastnit na vraždě poškozeného Běly, tu byla po celou dobu 20 let od spáchání vraždy, neboť byl jedním z osob, které se pohybovaly kolem zavražděného Antonína Běly, bylo zřejmé, že se rozešel s poškozeným ve zlém. Přesto však toto podezření bylo dvakrát odloženo a nikdy nebylo vyhodnoceno tak, že je důvodné v takovém rozsahu, aby bylo zahájeno trestní stíhání. Lze se domnívat, že v rozporu se zákonem provedené výslechy svědků Hany Černé a Karla Kučery
přispěly k tomu, že trestní stíhání bylo zahájeno,“ poukázal soud na nezákonné výslechy potenciálních svědků.
„Znovu je potřeba zdůraznit, že výpovědi podstatné části svědků doznaly u hlavního líčení změny, pokud jde o tvrzení, kdy a za jakých okolností měli získat informace k osobě pachatele činu. Tato tvrzení jsou nepřesvědčivá a ve vzájemném rozporu, zejména pokud jde o výpovědi poškozených Bělových a členy rodiny Ševčíkových a Bergerových,“ vyhodnotil soud validitu svědků.
„Znovu je nutno připomenout nepřátelský vztah jisté části rusky mluvicích mafií k poškozenému, i to, že pachatelé mluvili rusky. S ohledem na výše uvedené nelze v žádném případě učinit závěr o vině obžalovaného Šrytra. Pokud jde o obžalovaného Jána Kaca, tak žádné přímé důkazy vedoucí k závěru o jeho vině nebyly soudu předloženy,“ připomněl soud jednu z vyšetřovacích verzí, protože Antonín Běla měl arménské mafiánské spolupracovníky udat polici po přestřelce na benzínové pumpě v Průhonicích.
Jan Hrbáček
