Česká televize hýbe veřejným míněním prostřednictvím vysílání seriálu Devadesátky, který popisuje „klíčové kauzy z pohnuté porevoluční doby, kdy spravedlnost prohrávala boj se zločinem“ a dokumentárním cyklem Polosvět, v němž nahlíží do pokoutných fenoménů tehdejšího podsvětí kmotrů a podfukářů. V jeho rámci televizní tvůrci řešili i vraždu světského mafiánského bosse Antonína Běly. Vždy, když se začala přetřásat otázka, kdo sprovodil Bělu ze světa, padalo nejčastěji jméno někdejšího příslušníka policejního Útvaru rychlého nasazení a pozdějšího bodyguarda Běly staršího, Františka Mrázka a Tomáše Pitra Pavla Šrytra. Ten byl kvůli podezření z vraždy Běly s někdejším kolegou z URNY skutečně obžalován, ale soud oba muže obžaloby zprostil. U soudu vyšlo mimo jiné najevo, že policie zásadně manipulovala s textem obvinění. A také to, že proti Šrytrovi vypovídal svědek, který s ním měl nevyřízené účty. Ten byl dříve odsouzen k šestiletému vězení za to, že vyhodil za jízdy z auta spolucestující ženu.
Mafiánského kápa Antonína Bělu zastřelili ze dvou samopalů Agram dodnes neznámí nájemní vrazi v dubnu 1996 před jeho vilou jeho vily v Úvalech u Prahy.
Jeho kariéra v podsvětí kulminovala na počátku divokých devadesátých let. Někteří „podnikatelé“ si brali v bankách úvěry, které nespláceli, kupovali zboží na faktury a neplatili ho. Součástí těchto aktivit bylo i vydírání, ale i zabíjení protivníků.
Pro Antonína Bělu ideální byznysové prostředí. V jednu chvíli se dokonce spojil s arménskou mafií, která na území České republiky sváděla teritoriální boj s rostovskou mafií. Právě tato mesaliance byla často skloňována vyjma českého faktoru při vyšetřování Bělovy smrti.
Léta se spekulovalo a šuškalo, jestli byla Bělova smrt důsledkem neshody s Armény, s Rusy, nebo s Františkem Mrázkem. Policie na jaře roku 2016, na základě údajně nových informací, zadržela Pavla Šrytra a jeho kolegu Jána Kaca.
Šrytra s Kacem obvinili detektivové z týmu Tempus těsně před promlčením případu. Soud je pak poslal do vazby.
Po více než dvou letech po jejich zatčení ale vyšly najevo velmi závažné informace. A potvrdil je i soud, který Šrytra a Kaca zprostil obžaloby a zkonstatoval, že vyšetřování provázely víc než nestandardní kroky policie.
Ekonomický deník včera upozornil na to, že detektivové z policejního Tempus a syn Antonína Běly Jaroslav (který navíc získal v televizi mimořádný prostor – pozn. red.) naváděli klíčovou svědkyni obžaloby Hanu Černou, aby identifikovala jako vraha Antonína Běly Pavla Šrytra.
U soud ale vyšly najevo i další závažné okolnosti vyšetřování. Napřílkad to, že policie manipulovala s obviněním. A také to, že proti Šrytrovi vypovídal svědek, který s ním měl nevyřízené účty.
Krajně nevěrohodná výpověď
Soud také například podrobně popsal nedůvěryhodnost dalšího klíčového svědka. Bývalého „urňáka“ Miloše Paprockého. Ten pro Šrytra v minulosti pracoval, Šrytr ho ale kvůli neplnění povinností vyhodil. Šrytr se měl Paprockému podle jeho tvrzení pochlubit, že Bělu dostřelil jednou ranou do hlavy.
Paprocký sám nějaký čas aktivně vyhledával a kontaktoval lidi, kteří by jeho výpověď podpořili. V minulosti podle soudu strávil několik let ve vězení kvůli závažné trestné činnosti a léčil se na psychiatrii. Ještě ve výkonu trestu ho navštívili detektivové a ptali se ho na vraždu bosse Mrázka a Šrytra. Tam jim poprvé řekl, řekl, že se říká, že měl Bělu zabít Šrytr.
Soud se v odůvodnění podivil nad tím, proč si tedy Paprocký svoje svědectví nechával pro sebe dlouhá léta, přestože několikrát mluvil s policisty, a posléze začal sám aktivně vyhledávat možné svědky. Jeden z nich navíc u soudu prohlásil, že se mu měl Paprocký svěřit, že se Šrytrovi bude mstít, a že ho „dostane do tepláků“.
„Je těžké uvěřit tomu, že by si obžalovaný (Šrytr) znepřátelil tak důležitého svědka, který by ho mohl usvědčit z vraždy Běly. Soud dospěl k závěru, že výpověď tohoto svědka je krajně nevěrohodná a neuvěřil jí,“ stojí v rozsudku.
Přestože byl svědek Paprocký v minulosti odsouzen za závažný trestný čin a kvůli psychiatrickým obtížím pobírá invalidní důchod, před časem získal licenci na provozování služeb bezpečnostní agentury v Kolíně. Podmínkou k provozování této koncese je přitom spolehlivost a bezúhonnost, které Paprocký s ohledem na svou minulost nemůže naplňovat. Není vyloučeno, že koncesi získal právě díky pomoci vyšetřovatelů z týmu Tempus.
„Svědek potvrdil, že byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k poměrně citelnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Potvrdil, že pracovníci bývalého ÚOOZ za ním byli ve výkonu trestu odnětí
svobody a těžili z něj informace o Františku Mrázkovi a při té příležitosti se jej ptali na obžalovaného Šrytra, Tomáše Gromana a další. Tam jim poprvé řekl, že se říká, že František Mrázek nechal zabít Antonína Bělu, další otázky mu nepoložili. O tom, že se mu měl obžalovaný Šrytr svěřovat, s nimi také nemluvil, nedokázal přesvědčivě vysvětlit, proč tak neučinil a činí tak až v současném trestním řízení. Potvrdil, že on sám u Františka Mrázka pracoval až do roku 2005, než jej František Mrázek nechal zadržet zásahovou jednotkou. Schovával se u něj před nástupem trestu odnětí svobody. O tom, že vraždu Antonína Běly objednal Mrázek, měla podle tohoto svědka mluvit jeho manželka Ivana Mrázková. Svědek potvrdil, že původně vypovídal pod skrytou
identitou, toto mu nabídla sama policie. Potvrdil, že byl v kontaktu s týmem Tempus a policistům z toho týmu i slovně navrhoval výslechy svědků. Rozhodl se pomoci policii případ objasnit. Dával jim proto návrhy a kontakty na další osoby, které o tomto případu něco vědí. Svědek v hlavním líčení potvrdil, že v roce 2000 měl úraz hlavy, od té doby pobírá invalidní důchod. Ambulantně docházel na psychiatrii,“ lze se dočíst v osvobozujícím rozsudkem na Šrytrem a Kacem.
Pos*at Páju
Paprockého motivaci podrobně popsal i jeho dřívější nadřízený z Útvaru rychlého nasazení Petr Šesták.
„Uvedl, že Paprocký ho jednoho dne kontaktoval, začal mu vysvětlovat, že ho Šrytr vyhodil z práce kvůli nějaké malichernosti a očekával od svědka nějaký razantní postoj ve svůj prospěch. Následující dny mu posílal SMS, jestli s tím už něco dělal. Svědek kontaktoval obžalovaného Šrytra a ten mu sdělil, že to nebylo pro žádnou malichernost, ale že Paprocký měl více pochybení
v řadě, např. požívání alkoholu v práci, spánek ve službě, atd. Následně svědek hovořil s Paprockým a ten mu přiznal, že pochybení měl více. Svědek mu na to sdělil, že se diví, že ho Šrytr nevyhodil dřív. Na to mu Paprocký sdělil, že se ´bude divit´ a brzy procitne on a všichni veteráni, koho mají mezi sebou a jestli ví, že Šrytr se podílel a podílí na trestné činnosti. To bylo asi rok před zatčením Šrytra. Tehdy bylo svědkovi divné, o čem to vlastně mluví. Podle svědka se Paprocký obžalovanému Šrytrovi mstí. Svědek potvrdil, že při setkání veteránů u Prostějova byl pořádán pochod a setkal se tam i s Paprockým. S tím se tehdy setkat nechtěl a odmítl si s Paprockým připít. V žádném případě na Paprockého on ani další veteráni nečinili žádný nátlak. Následně však byl vyslýchán týmem Tempus s tím, že měli na Paprockého „tlačit“. Svědek
uvedl, že obžalovaného Šrytra zná jako čestného člověka, zná ho dlouhou dobu, jako bývalí policisté sepsali nabídku záruky za obžalovaného Šrytra, podepsalo ji 53 veteránů,“ zkonstatoval soud.
O Paprockém promluvil podrobně i další bývalý příslušník URNA Július Báčik.
„Svědek uvedl, že se zná i se svědkem Milošem Paprockým, ví z vyprávění, že tento měl mít psychické problémy, byl léčen na psychiatrii. Ví o tom, že když Paprocký z útvaru odešel, tak za jízdy vyhodil svou družku z auta a měl k tomu posléze říkat, že ´vysazovací rychlost byla správná, 130km/hod, ale výška byla malá,“ řekl u soudu Báčik.
Později se mu měl podle jeho slov Paprocký svěřit, že za to byl odsouzen na 6 let odnětí svobody
a vyhýbal se nástupu trestu u Františka Mrázka. Paprocký s Báčikem hovořil na pochodu veteránů v Prostějově, poté co byl Šrytr kvůli podezření ze zastřelení Běly ve vazbě.
„Potvrdil, že na pochodu v Prostějově byl i svědek Paprocký, jel s ním v autě, a dával nepokrytě najevo radost, že Šrytr je ve vazbě. Svědek se ho přímo ptal, jestli ví o tom, že Šrytr je pachatelem vraždy a on řekl, že ne, že vůbec o tom neví. Rovněž popřel, že on by s vraždou měl něco společného. Paprocký však uvedl, že údajně před 15 lety mu něco v tom směru u ohně
vykládal Tomáš Groman. Ptal se ho, zda Groman byl na místě činu a Paprocký mu sdělil, že nikoliv. Ví o tom, že Paprocký má předepsaná antidepresiva a neměl by tedy pít alkohol, což však činil ve velké míře,“ stojí v rozhodnutí soudu.
V Prostějově se mu měl snažit Paprocký podsouvat věci a dokazovat, že Šrytr je vrahem Běly.
„Údajně ho měli kontaktovat policisté již v roce 2006 v Pardubicích ve výkonu trestu. Paprocký mu však říkal, že měl možnost tehdy vypovídat o Šrytrovi a nějakým způsobem ho natřít (použil termín ´posrat Páju´), říkal, že tenkrát to mohl udělat a neudělal. Při tomto pochodu mu podal
Paprocký ruku a říkal ´můžu ti podat ruku, ani tentokrát jsem Páju neposral´. Následně se od JUDr. Šestáka dozvěděl, že měl snad dostat nějaké emaily od Paprockého, které vypovídaly o tom, že Paprocký měl vypovídat na policii a uvedl skutečnosti, na základě kterých byl asi obžalovaný Šrytr zadržen a vazebně stíhán. Svědek potvrdil to, že ví o neshodách mezi Šrytrem a Paprockým, kdy Šrytr Paprockého údajně vyhodil z ochranky v Jesenici. Svědek dále uvedl, že na oslavě
svých narozenin 9.5.2015 prvně slyšel, že se Paprocký nehezky vyjadřuje o Šrytrovi, arogantně a hloupě. Už tehdy mu Paprocký naznačoval, že se bude Šrytrovi mstít a že ho ´dostane do tepláků´,“ prohlásil Július Báčik před soudem.
Tanec po špičkách
První pochyby o zákonnosti kroků policie se ale objevily už při zatýkání Pavla Šrytra v jeho domě na Semilsku.
Šestnáctého března 2016 ho tam zatkla zásahová jednotka, Šrytr byl v té době doma v županu. Když zaregistroval blížící se policisty, připravující se k zásahu, bez odporu se vzdal. Zasahující policisté proti němu přesto minimálně dvakrát použili elektrický paralyzér.
Po zatčení mu předali protokol s obviněním. Vyjma jeho jména a Jána Kaca, v něm figurovalo ještě jedno jméno – jistého Karla Kučery.
Jméno Kučery ale vyšetřovatelka Tempusu krátce poté z usnesení o sdělení obvinění vyjmula a Kučeru označila za svědka.
K jeho výslechu pak byla přivolána Šrytrova advokátka ex-offo, aniž by před tím měla možnost si promluvit se svým klientem, jak policii ukládá zákon. Když policisté vedli advokátku do cely za Šrytrem tlačili na ni, ať jim vydá původní sdělení obvinění, kde figuroval ještě Kučera. Soud tento postup policistů označil za podezřelý.
„Je nutno zdůraznit, že takovýto postup je nejen nestandardní, ale nezákonný. Manipulace s usnesením o zahájení trestního stíhání jednoznačně svědčí o snaze policie přimět svědka Karla Kučeru k určitému typu výpovědi,“ upozornil senát Ivo Zelinky.
Kučerův výslech, učiněný jako takzvaný neopakovatelný úkon před soudcem, tudíž nebylo z hlediska jeho nezákonnosti vůbec možné procesně použít.
Karel Kučera, stejně jako Paprocký, v dalším z výslechů uvedl, že se mu měl Šrytr svěřit s tím, že Bělu zatřelil. Šrytr mu měl říct, že Běla po zásahu tančil po špičkách. Soud ale i tuto výpověď označil za nepřesvědčivou.
„Výslech Karla Kučery jako svědka ze dne 16. 3. 2016 nelze v žádném případě procesně použít. Jak již bylo shora naznačeno, použít lze pouze následnou výpověď ze dne 23. 3. 2016, která je však stručná a nepřesvědčivá v té části, ve které uvádí, že se mu obžalovaný Šrytr v době po
vraždě na statku v Horoušanech chlubil, že zastřelil poškozeného a uvedl, že po zásahu
tančil po špičkách (což je v rozporu se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství), takže lze konstatovat, že pokud by svědek skutečně vypovídal pravdu o tom, co mu obžalovaný uvedl, tak lze mít za pravděpodobné, že si před svědkem záměrně vymýšlel a nemohl popisovat situaci na místě činu podle reálného průběhu. Ani tuto druhou výpověď z přípravného řízení s ohledem na výše naznačené, tj. zadržení svědka, následný výslech v postavení podezřelého, a aniž by byla změněna důkazní situace, poté v postavení svědka, nelze
tuto považovat za relevantní a spolehlivý důkaz. V žádném případě výpověď svědka před soudem nesvědčí o tom, že by svědek měl od obžalovaného vážně míněné informace o jeho účasti na vraždě poškozeného Běly. Ani výpovědi svědka Karla Kučery tedy soud nepokládá za hodnověrný a pochybnosti nevzbuzující důkaz, který by usvědčoval obžalovaného Pavla Šrytra,“ uvedl soud.
Soud dopodrobna rozebral i další výpovědi, které vycházely z práce policejního týmu Tempus.
„Pokud jde o další již výše zmiňované svědky, kteří mají pouze informace tzv. z druhé ruky, pak je nutno připomenout, že poškozený Jaroslav Běla a Mária Bělová v době činu nebyli na místě přítomni a jejich obsáhlé výpovědi víceméně popisují situaci v rodině Bělových, ať již předtím, než nastoupil obžalovaný Šrytr do služeb Antonína Běly, či v této době eventuálně poté. Je však prokázáno, že poškozený Jaroslav Běla měl snahu ovlivňovat svědky při jejich výpovědích, ať již se jedná o svědkyni Hanu Černou, dříve Kordovskou, či svědkyni Bergerovou, či další. Navíc
pokud jde o výpověď svědkyně Bělové, je nutno přihlédnout k tomu, že sama tato svědkyně při své výpovědi uváděla, že některé informace, které soudu podává, má zprostředkovaně z obžaloby, případně z médií a dalších zdrojů. Je tedy u ní otázkou, co vlastně si skutečně sama pamatuje a co se pouze dozvěděla z těchto zdrojů,“ pozastavil se soud nad policií a státním zastupitelstvím dodanými svědky.
Soud ale také „v každém případě“ připomenul, že podezření, že se Pavel Šrytr mohl nějakým způsobem účastnit na vraždě Antonína Běly, „tu byla po celou dobu 20 let od spáchání vraždy, neboť byl jednou z osob, které se pohybovaly kolem zavražděného Antonína Běly, bylo zřejmé, že se rozešel s poškozeným ve zlém.
„Přesto však toto podezření bylo dvakrát odloženo a nikdy nebylo vyhodnoceno tak, že je
důvodné v takovém rozsahu, aby bylo zahájeno trestní stíhání,“ uzavřel soud.
Světský mafiánský boss Antonín Běla byl zavražděn v noci 14. dubna 1996 ze samopalu Agram ve svém domě v Úvalech u Prahy. Tyto samopaly Běla paradoxně podsvětí sám prodával. Dva pachatelé si po vraždě z domu odnesli 12 milionů korun.
Detektivové nejprve pracovali s verzí, že si jeho vraždu nechal objednat Bělův rival František Mrázek. Pavla Šrytra detektivové kvůli Bělově vraždě podezřívali hned několikrát. Důvodem mělo být, že se s Bělou rozešel ve zlém. Podezření bylo ale pokaždé odloženo a získané informace nebyly vyšetřovateli vyhodnoceny jako důvodné pro zahájení trestního stíhání. Později se ale přiklonili k alternativě, že jeho vraždu spáchali arménští mafiáni, se kterými se Běla dostal do tvrdého střetu.
„Lze se domnívat, že v rozporu se zákonem provedené výslechy svědků Hany Černé a Karla Kučery přispěly k tomu, že trestní stíhání bylo zahájeno,“ uzavřel ve svém rozsudku soud další, a zjevně poslední, pokus o objasnění Bělovy popravy.
Státní zástupkyně nakonec sama navrhla zproštění obžaloby v plném rozsahu a soud rozhodl o nevině Šrytra a Kaca.
Jan Hrbáček
