Emisní stopa elektřiny rychle klesá, horší je to zatím s „ozeleněním“ výroby tepelné energie. Možnou cestu vpřed popisují dvě strategie, které ve středu projednají ministři vlády premiéra Petra Fialy. První z nich se zaměřuje na výrobu a využití biometanu, druhá na využití tepla z geotermální energie nebo velkých tepelných čerpadel.
Dokument s názvem Akční plán rozvoje využití nízkopotenciálního obnovitelného a odpadního tepla připravilo ministerstvo životního prostředí (MŽP). Navazuje tím na Vnitrostátní plán ČR pro oblast energetiky a klimatu, který v prosinci loňského roku schválila vláda. Text akčního plánu vychází z analýz, které si v minulých letech nechalo zpracovat Teplárenské sdružení a Česká geologická služba.
Tepelná čerpadla a energie z hloubky
Nízkoteplotní bezemisní zdroje mohou podle akčního plánu nahradit do roku 2040 až 26,5 petajoulů tepelné energie vyráběné dnes spalováním fosilních paliv. Jedná se o 34,5 procenta očekávané budoucí dodávky tepla v centralizovaných teplárenských soustavách. Autoři akčního plánu jsou naopak skeptičtí k využití vodíku v teplárenství vzhledem k jeho omezené dostupnosti – přesnost zde bude mít využití v průmyslu.
Zdrojem tepla tak do budoucna mohou být třeba velká průmyslová tepelná čerpadla. Zatím však většímu rozšíření této technologie brání vyšší investiční náklady (oproti zdrojům na zemní plyn) a omezené kapacity výrobců. První takový projekt se už navzdory těmto překážkám chystá. Pražský magistrát připravuje ve spolupráci vodárnami a energetickými podniky využití odpadního tepla z Ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově, které by mohlo zajistit energii pro vytápění až pro 200 tisíc domácností.
Vedle odpadní vody lze potřebné teplo brát také z mělkých geotermálních vrtů do hloubky maximálně 300 metrů. Tato technologie se postupně rozvíjí. Zatím se uplatňuje hlavně při vytápění moderních kancelářských budov. Otázkou je, zda se podaří překonat skepsi vůči hlubokým geotermálním vrtům do hloubky tří až pěti kilometrů. Takové vrty mohou sloužit vedle produkce tepla také k výrobě elektřiny, avšak žádný ze zvažovaných projektů se v Česku nepodařilo dotáhnout do fáze realizace.
Mohlo by vás zajímat
Pomalý rozjezd, ale velký potenciál
Také výroba biometanu v bioplynových stanicích má zajím pomalejší rozjezd. Loni vyrobily jen okolo 6 milionů metrů krychlových ekologické náhražky zemního plynu. Nenahradily tak ani jednu tisícinu spotřeby zemního plynu. MŽP je navzdory tomu poměrně optimistické. Již v roce 2030 má produkce biometanu dosáhnout 490 milionů m3, což odpovídá zhruba pěti procentům budoucí spotřeby plynu.
Autoři Akčního plánu podpory rozvoje využívání biometanu přiznávají, že rozvoj oboru zatím vázne kvůli nešťastně nastavené dotační podpoře. Majitelům bioplynových stanic se více vyplácí zůstat u výroby elektřiny, případně vyvážet certifikovaný biometan do zahraničí. Změnu si MŽP slibuje od nového systému provozní podpory pomocí aukčního bonusu, který má fungovat od příštího roku.
MŽP připomíná, že na českém území se nachází 574 bioplynových stanic, z toho je zhruba 400 zemědělských bioplynek, přes 100 komunálních a průmyslových čistíren odpadních vod a téměř 70 výroben s produkcí skládkového plynu. Podle odhadu autorů akčního plánu by zhruba polovina mohla do roku 2030 přejít na produkci biometanu.
Majitelé bioplynových stanic si na přístup státu stěžují. Zatímco vláda je chce přimět k přechodu na výrobu biometanu, oni sami by často raději zůstali u výroby elektřiny a tepla. Zmiňují řadu problémů, třeba vzdálenost bioplynek od nejbližšího vysokotlakého plynovodu. Výstavby plynovodní přípojky projekty na výrobu biometanu výrazně prodražují, nemluvě o komplikovaném vyjednávání s vlastníky pozemků.
