INZERCE

Uhelná elektrárna Dětmarovice na Ostravsku. Foto: Skupina ČEZ

Kde mohou stát malé modulární reaktory? V Temelíně, Tušimicích či Dukovanech, ale nejen tam, říká ČEZ

Malé modulární jaderné reaktory by podle Skupiny ČEZ mohly stát v Temelíně, Tušimicích, Prunéřově, Ledvicích, Poříčí, Dětmarovicích a Dukovanech. Jde o místa, kde jsou nyní uhelné či jiné elektrárny. Informovala o tom Česká tisková kancelář prostřednictvím svého portálu České noviny. Ekonomický deník již informoval o podobných plánech amerického ministerstva energetiky.

První takový reaktor bude stát v roce 2032 v Temelíně, řekla dnes novinářům ředitelka útvaru ČEZ pro rozvoj malých modulárních reaktorů Silvana Jirotková.

Kolik bude stavba reaktoru stát, nikdo ze zástupců ČEZ neuvedl.

České noviny dále uvedly, že v roce 2050 bude podle Jirotkové chybět v České republice významná část zdrojů, kvůli rostoucí spotřebě elektřiny. Malé modulární reaktory by vedle Temelína mohly být v místech, kde nyní ČEZ provozuje uhelné elektrárny.

„Ty bychom chtěli transformovat s ohledem na životní prostředí a na bezemisní politiku na malé modulární reaktory. Dává smysl nahradit ten zdroj, který dosluhuje, novými zdroji, i s ohledem na to, jak jsme se zavázali k odklonu od uhlí. Lokality, které jsou na severu Čech, na severu Moravy, kde je významná průmyslová výroba, tak dávají smysl. I proto, že je tam centrální zásobování teplem, a i to by modulární reaktory byly schopné obhospodařit,“ řekla Českým novinám Jirotková.

První takový reaktor by mohl začít fungovat v Temelíně, a to v roce 2032. Podle Jirotkové je to „velmi ambiciózní cíl.“

Za velmi vhodné lokality označila Jirotková podle Českých novin Dětmarovice a Tušimice. ČEZ také zvažuje, že malý modulární reaktor by mohl být v Mělníku. ČEZ chce letos a příští rok dospět k výběru technologie pro první modulární jaderný reaktor v zemi. Spolupracuje se sedmi firmami, které technologie vyvíjí. Podle ČEZ i vlády se tuzemská energetika při postupujícím odklonu od uhlí bez jádra neobejde.

První malý modulární reaktor vznikne u Temelína, jde o pilotní projekt v ČR.

„Tyto technologie budou přelomové. Hodí se jako doplnění velkých tlakovodních reaktorů, obzvlášť do lokalit, kde byly uhelné elektrárny, které budou končit, (do lokalit), kde jsou plynové elektrárny,“ řekl již dříve generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.

Malé modulární reaktory jsou podle něj skoro tak velké jako jaderné bloky v Dukovanech. Staví se ale snáz a rychleji než velké jaderné reaktory.

Nikdo se zatím nevyjádřil k odhadovaným nákladům. Společnost Carbon Free Power Project, která technicky připravuje výstavbu světově pilotního projektu s využitím modulárních reaktorů značky NuScale, oznámila v lednu výrazné zvýšení nákladů na výstavbu. Cena projektu se šesti reaktory NuScale (celkový výkon 462 MW) se dostala na 9,3 miliardy dolarů (asi 205 miliard korun), uvedl server Temelín.cz.

Mezinárodní agentura pro jadernou energii definuje malý modulární reaktor jako jadernou elektrárnu s elektrickým výkonem do 300 megawattů elektrických.

Přeměna uhelných elektráren na malé jaderné

Jak před časem informoval Ekonomický deník, nová studie amerického ministerstva energetiky (DOE) zjistila, že stovky uhelných elektráren po celých USA by mohly být přeměněny na jaderné elektrárny. To by přineslo obrovské přínosy v oblasti dekarbonizace a také hmatatelné ekonomické, zaměstnanecké a environmentální výhody pro komunity, kde se tyto elektrárny nacházejí.

Informace o studii přinesl odborný portál World Nuclear News.

Podle studie Investigating Benefits and Challenges of Converting Retiring Coal Plants into Nuclear Plants (C2N) by přeměna uhelné elektrárny na jadernou – umístění jaderného reaktoru na místě nedávno vyřazené uhelné elektrárny – mohla pomoci zvýšit kapacitu jaderných elektráren v USA na více než 350 GWe. Současný jaderný park USA má celkovou kapacitu 95 GWe.

Zpráva vychází ze studie, kterou provedly národní laboratoře Argonne, Idaho a Oak Ridge a kterou sponzoroval Úřad pro jadernou energii ministerstva energetiky.

Podle agentury Reuters ukončilo od roku 2010 provoz již více než 250 uhelných elektráren.

Studie vychází ze tří hlavních otázek: kde v USA se nacházejí vysloužilá uhelná zařízení a jaké faktory umožňují přechod na jinou lokalitu; jaké faktory technologie, nákladů a časového plánu projektu ovlivňují ekonomiku investorů při takovém rozhodnutí; a jaký dopad bude mít C2N na místní komunity?

Tým prověřil nedávno vyřazené a aktivní lokality uhelných elektráren a identifikoval 157 vyřazených a 237 provozovaných uhelných elektráren jako potenciální kandidáty pro přechod na C2N, které dále hodnotil podle parametrů, jako je hustota obyvatelstva, vzdálenost od seismických zlomů, potenciál záplav a blízké mokřady, aby zjistil, zda by v nich mohla být bezpečně umístěna jaderná elektrárna.

Experti zjistili, že 80 procent potenciálních lokalit je vhodných pro umístění moderních jaderných elektráren různé velikosti a typu v závislosti na velikosti přeměňované lokality.

275 milionů dolarů ekonomické aktivity

Tým poté vyhodnotil případovou studii podrobných dopadů a možných výsledků přechodu na C2N v hypotetické lokalitě, přičemž zvažoval různé typy jaderných technologií pro řadu scénářů včetně velkých lehkovodních reaktorů, malých modulárních reaktorů, sodíkem chlazených rychlých reaktorů a reaktorů s velmi vysokou teplotou.

Zpráva uvádí, že na regionální úrovni by nahrazení velké uhelné elektrárny jednou jadernou elektrárnou stejné velikosti mohlo přinést přibližně 650 pracovních míst a 275 milionů USD ekonomické aktivity.

Tato pracovní místa jsou rozdělena mezi elektrárnu, dodavatelský řetězec podporující elektrárnu a komunitu v okolí elektrárny a většinou jsou spojena se mzdami, které jsou přibližně o 25 procent vyšší než u jiných energetických technologií.

Projekty jaderných elektráren by také mohly těžit ze zachování stávající zkušené pracovní síly v komunitách v okolí uhelných elektráren, které odcházejí do důchodu a které již mají potřebné dovednosti a znalosti, jež by mohly být převedeny na práci v jaderné elektrárně.

Úspora nákladů 15 až 35 procent

Zpráva uvádí, že opětovné využití stávající uhelné infrastruktury pro nové pokročilé jaderné reaktory může vést k úspoře nákladů na výstavbu ve výši 15 až 35 procent. Využití stávajících pozemků, přípojek k síti, kancelářských budov, elektrických zařízení, jako jsou přenosové přípojky a rozvodny, a občanské infrastruktury by rovněž mohlo přinést počáteční úspory v řádu milionů dolarů.

V závěru zprávy se uvádí, že přechod na C2N má ekonomický potenciál pro majitele uhelných elektráren – a pro obce, v nichž se nacházejí – s potenciální další výhodou pro zainteresované uhelné obce, které by mohly být „prvními tahouny“ v tom, co by podle autorů mohlo být sérií mnoha přechodů na C2N v celých USA.

Ačkoli zjištění studie informují pouze na obecné úrovni, výsledky by mohly být využity k sestavení podrobnějších, hloubkových analýz, které by umožnily přesnější hodnocení specifické pro konkrétní uhelnou elektrárnu nebo návrh jaderné technologie.

Zpráva byla podrobena nezávislému odbornému posouzení odborníky na systémové inženýrství a regionální ekonomické modelování, aby bylo možné zhodnotit analýzu a předpoklady.

Možnost nahrazení uhelných elektráren jadernými kapacitami se aktivně zkoumá v USA i jinde. Společnost TerraPower v roce 2021 oznámila plány na výstavbu demonstračního bloku svého sodíkem chlazeného rychlého reaktoru Natrium v lokalitě vyřazené uhelné elektrárny ve Wyomingu; počátkem tohoto roku oznámil marylandský energetický úřad podporu pracím na vyhodnocení možnosti opětovného využití uhelných elektráren s malým modulárním reaktorem Xe-100 společnosti X-energy; a společnost Holtec International nedávno uvedla, že zvažuje lokality uhelných elektráren jako možné lokality pro svůj reaktor SMR-160 s plány na uvedení prvního bloku do provozu již v roce 2029.

V Polsku společnost NuScale zkoumá s energetickou společností Unimot a výrobcem mědi a stříbra KGHM možnosti, jak by její reaktory mohly nahradit uhelné elektrárny.

Jan Hrbáček s použitím Českých novin