INZERCE

Mobilní telefon. GSM komunikace. Foto: Pixabay

Každý Čech vlastní 1,4 SIM karet a ročně vyprodukuje přes 15 kilogramů elektronického odpadu

Nový telefon si Češi pořizují průměrně jednou za dva roky a na každého z nás vychází průměrně 1,4 SIM karet. Potřeba mít neustále moderní chytrý telefon však zatěžuje nejen peněženky Čechů, ale i životní prostředí. Na každého obyvatele ČR připadá až 15,7 kilogramů elektronického odpadu ročně a víc jak desetinu z nich tvoří právě mobilní zařízení. Své vysloužilé telefony Češi nechávají zestárnout v šuplících s tím, „že se třeba jednou budou hodit.“ Ve skutečnosti je ale nejlepším řešením recyklace, kterou kromě prodejců elektroniky nabízí i samotní operátoři. Službu Češi ale téměř nevyužívají a například podle T-Mobile se operátorům k recyklaci dostává méně než 1 procento prodaných telefonů. Vyplývá to z informací projektu Evropa v datech.

V roce 2021 se celosvětově prodalo přes 1,43 miliard chytrých telefonů. Pro lepší představu – to je, jako by si 18 procent veškeré lidské populace koupilo nový mobil. Až do propuknutí pandemie prodeje stabilně rostly, ale s příchodem covidu se propadly o 12 procent.

Útlum nicméně trval jen rok a už v roce 2021 se počty prodaných mobilních zařízení s operačním systémem začaly opět přibližovat předpandemickému stavu. V Česku je však situace podle největšího prodejce elektroniky opačná. 

„V covidových letech jsme zaznamenali nárůst v počtu prodaných kusů o 15 %. V loňském roce se nám podařilo tento trend udržet. I přes nepříznivou situaci, válku na Ukrajině, inflaci a energetickou krizi se nám podařilo navýšit počty prodaných kusů. V současné době je kategorie IT a mobilních telefonů jednou z nejvíce rostoucích složek našeho sortimentu, a to i přes jejich rostoucí cenu,“ vysvětluje Tomáš Račák, provozní ředitel společnosti DATART.

Největším světovým hráčem, co se prodaných smartphonů týče, je korejský Samsung, který jen v prvním čtvrtletí loňského roku prodal přes 73,6 milionů chytrých telefonů. Přesto však ani zdaleka nedosahuje rekordních hodnot prvního čtvrtletí roku 2014, kdy byl Samsung zodpovědný za 88,5 milionu dodávek smartphonů. Světovou dvojkou je podle dostupných údajů ze serveru Statista.com americký Apple, jehož dodávky se v prvním čtvrtletí roku 2022 zastavily na 56,5 milionech zařízení.

Infografika. Pramen: Statista a Evropa v datech

14,6 milionů SIM karet v Česku

V Česku je poměr mezi těmito technologickými giganty podle serveru GoMobil.cz mnohem vyrovnanější. Zatímco Samsung se na trhu podílel z 24,2 procent, Applu připadlo o desetinu procentního bodu menší podíl. Češi jsou vášnivými telefonisty, což dokazují i data Českého statistického úřadu. Zatímco v roce 2005 každý Čech průměrně provolal zhruba 727 minut, v roce 2020 se tato hodnota vyšplhala téměř na 3,5krát vyšší hodnotu. Zálibu v telefonování potvrzují i počty aktivních SIM karet v Česku.

„Podle údajů ČSÚ v Česku funguje na 14,6 milionů SIM karet, což znamená, že na každého Čecha včetně nemluvňat připadá přibližně 1,36 SIM karet. Vlastní mobilní telefon má 98,8 procent Čechů z každé věkové kategorie starší 16 let, přičemž nejmenší podíl (zhruba 92,7 procent) připadá Čechům, kteří již dosáhli pětasedmdesátky. Zajímavější je sledovat rozdíly ve vlastnictví smartphonů. Zatímco ve věku 16–24 let má chytrý telefon 99,2 procent Čechů, u seniorů se tento poměr zastavuje na 14,5 procent,“ nastiňuje situaci Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.

Nový mobil každé tři roky

Tak silné prostoupení mobilních telefonů českou populací však znamená, že poměrně často utrácíme za nová zařízení. „Lidé mobily obměňují velmi často, dle našich odhadů asi každé 3 až 3,5 roku,“ vysvětluje Miloš Polák z projektu REMOBIL, který se specializuje na recyklaci mobilních telefonů. Podle šéfa mobilní divize Samsung Tomáše Balíka z rozhovoru pro Seznam Zprávy Češi za nové telefony utratí až 27 miliard korun ročně. Denně se v Česku prodá na 8,5 tisíce telefonů, přičemž jejich průměrná cena činí 8 800 korun.

Ne vždy si ale nový telefon pořizujeme kvůli tomu, že nám ten předchozí přestal fungovat, nebo jsme ho ztratili. Jak v tu chvíli naložit se starým zařízením? Podle studie uskutečněné v Polsku si až 80 procent lidí schraňuje své staré telefony. „Nejopatrnější“ je v tomto ohledu nejmladší kategorie ve věku 19–25 let. Svých starých či nepoužívaných telefonů se nezbavuje víc než 96 procent mladých Poláků. V Česku sice podobná studie neproběhla, ale dá se předpokládat, že je zde situace podobná.

Většina Čechů si vysloužilá zařízení nechává ve svých šuplících takzvaně „pro strýčka příhodu“. Podle průzkumu projektu REMOBIL, si je do šuplíku odkládá na 44 procent Pražanů a celkově se Čechům práší na 12 milionů nepoužívaných mobilů. Nejlepší a nejudržitelnější řešení přitom velmi často leží v recyklaci, ke které se však velká část společnosti nechce uchýlit.

Zpátky se operátorům vrací méně než 1 procento zařízení

Recyklaci poskytují i mobilní operátoři, jak říká Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti v T-Mobile: „Vzhledem k tomu, že staré a vysloužilé telefony našich zákazníků považujeme i za svoji zodpovědnost, ve všech našich prodejnách je možné nadbytečné mobily odevzdat a my následně zařídíme jejich recyklaci. Nyní se nám takto vrací jen malé množství zařízení. Informovanost o problematice elektroodpadu, recyklaci a ekologické stopě výroby elektrozařízení i o tom, kde všude je možné vysloužilé zařízení odevzdat, je totiž z naší zkušenosti velmi nízká. Přes naše prodejny se nám tak k recyklaci vrací méně než 1 procent prodaných mobilů.“ 

Podle dat Deutsche Telekom však nejde jen o problém České republiky.

Shromažďování nevyužívaných zařízení v domácnostech je zvykem v podstatě všech 36 světových zemích, kde společnost působí. 

„Proto se nyní hodláme na tento problém více soustředit a zvyšovat povědomí o tom, co dělat se zařízením potom, co doslouží,“ vysvětluje Martin Orgoník ze společnosti T-Mobile, která stojí za osvětovou kampaní s názvem Zrecyklujtel.

„Problém je v tom, že mobil je velmi drobné zařízení. Zároveň bylo při nákupu často poměrně drahé,“ doplňuje Miloš Polák. „Někdo má k mobilu vztah, někdo neví, jak smazat všechna data. To jsou všechno fakta, která způsobují skladování mobilů v šuplíku. Tím, jak je to drobné zařízení, hrozí, že mobil nakonec skončí ve směsném odpadu a pak na skládce. Míru mobilů, které se dostanou k recyklaci, odhadujeme na 10 až 15 procent.“ V říjnu mohli Češi využít například i speciální kampaně REMOBILu s názvem 100 gramů pro přírodu. V rámci této kampaně mohli odevzdávat své staré telefony na pobočkách Zásilkovny, která je poté předala REMOBILu k recyklaci.

Infografika. Pramen: ČSÚ a Evropa v datech

Bojíme se recyklovat

Řada Čechů má často mylné představy – za prvé o tom, jak recyklace probíhá a za druhé, že své staré zařízení v budoucnu opět využijí.

Co kdyby se mi nový telefon rozbil a já bych rychle potřeboval/a náhradu?

Kvůli neustálým aktualizacím softwaru bývá většinou starý telefon v řádu jednotek let nepoužitelný. Obzvlášť když se jej člověk rozhodl vyměnit za novější kvůli lepší konektivitě a nabízeným funkcím. Často tak nejde o vyhození „funkční věci“, ale zastaralého zařízení, které už neslouží naplno.

Bojím se, že když dám telefon recyklovat, někdo zneužije data, která tam mám uložená.

Návratem zařízení do továrního nastavení se zbavíte veškerých informací o původním majiteli telefonu. Pokud navíc telefon donesete ke svému operátorovi, postará se o to, že telefon nikdo znovu nevyužije a skutečně projde recyklačním procesem, pokud si to budete přát.

V budoucnu můžu svůj telefon prodat nebo ho přenechám známým a příbuzným.

Prodej zastaralého telefonu s viditelnými známkami používání bude opravdu náročný. Pokud navíc nemáte okamžitě jasno, komu byste svůj telefon přenechali, velmi často k předávce stejně nakonec nedojde.

Nechce se mi za recyklaci telefonu platit.

Recyklace je u prodejců obdobných zařízení zcela zdarma. Pokud například donesete jakýkoliv telefon k operátorovi (ačkoliv danou značku třeba ani neprodává), musí jej přijmout a nechat zrecyklovat. Kromě operátorů či původních prodejců zařízení lze použité telefony vhodit i do červených kontejnerů či odnést na sběrný dvůr a pokud je v dobrém stavu, lze jej i rovnou prodat či darovat. Alternativou mohou být i kreativnější využití, jako je například používání staršího telefonu jako bezpečnostní kamery. Ještě horším řešením, než je skladování nepotřebné elektroniky u sebe doma, je vyhození telefonu společně se směsným odpadem.

Infografika. Pramen: Srovnejto a ČSÚ

Na každého Čecha ročně připadá 15,7 kg elektronického odpadu

Neustálé pořizování nových telefonů s sebou nese nejen zátěž pro naše peněženky, ale i pro životní prostředí. Mobilní telefony jsou totiž jednou ze základních složek elektronického odpadu. Světová tvorba elektronického odpadu vychází podle dat z roku 2019 na 53,6 megatun (miliarda kilogramů, pozn. red.) materiálu, který by se dal recyklovat a využít znovu. Ve skutečnosti si však tímto procesem projde pouze 17 procent vyhozené elektroniky.

Na každého Čecha připadá celkem 15,7 kilogramů elektronického odpadu ročně a za jediný rok ČR vyprodukuje 11 kilotun elektronického odpadu jen z telefonů a malých IT zařízení, mezi které patří i navigace, kalkulačky, routery či tiskárny. Ačkoliv je u nás podle Miloše Poláka z REMOBILu podíl zrecyklované elektroniky mnohem vyšší než je celosvětový průměr (cca 65 procent), stále máme v Česku prostor pro zlepšení.

„V domácnostech je stále mnoho vysloužilých spotřebičů, které by mohly být předány k recyklaci – zejména mobilní telefony, staré nabíječky, TV a podobně,“ doplňuje Eva Kykalová ze společnosti Asekol, která má v Česku, Polsku a na Slovensku na starost zpětný odběr elektrozařízení. Asekol za posledních šestnáct let vysbíral i s pomocí červených kontejnerů přes 310 tisíc tun elektroodpadu, přičemž nejvíc tomu bylo teprve předloni, kdy sběr činil 44,6 tisíc tun.

K redukci odpadu přispějí i jednotné nabíječky

Zrecyklovat se dá až 60 procent materiálu v mobilních telefonech. V celém procesu se z telefonu nejprve demontuje baterie a pokud se telefon nedá opravit či rozebrat na náhradní díly, putuje do hutě. Získaný plast (přibližně 58 procent) se využije energeticky v procesu tavení jako náhrada uhlí, a kovy, kterých je v mobilu zhruba 30 procent, se zrecyklují. Měď a hliník patří mezi největší složky, z mobilu se však běžně získá i téměř procento lithia, niklu a stopové množství zlata a stříbra. Zbytek materiálu končí ve strusce, která se poté často používá jako stavební materiál.

V některých případech však lze poškozený telefon ještě zachránit bez nutnosti koupě nového zařízení. „Dlouhodobě se nám daří snižovat podíl poškozeného zboží, které není po reklamaci nebo vrácení možné opravit a dále použít. V rámci naší strategie udržitelnosti jsme vybudovali sofistikovanou rekultivační linku, na které takové zboží opravujeme, čistíme a dáváme mu druhý život. Nabízíme je ke koupi za snížené ceny z našich bazarových skladů a ročně takto prodáme zboží v hodnotě přes miliardu korun,“ vysvětluje Tomáš Anděl z Alza.cz.

Redukci množství elektronického odpadu řeší i Evropská unie, která od roku 2024 zavede povinnost prodeje nových zařízení s jednotnými nabíječkami. Právě vyhozené či nepoužité nabíječky totiž znamenají až 11 tisíc tun elektronického odpadu vytvořeného v EU. Jednotné nabíječky zároveň ušetří i peníze Evropanů, kteří kvůli potřebě různých nabíjecích kabelů ročně zbytečně utratí na 250 milionů eur.

Infografika k elektronickému odpadu na celém světě je ke shlédnutí ZDE.

(nik)