Bývalý náměstek krajského ředitele policie Olomouckého kraje Karel Kadlec, odsouzený v kauze Vidkun k 3,5 roku nepodmíněně, podal dovolání k Nejvyššímu soudu. V něm označuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci za hrubě nespravedlivý.
Kauza Vidkun hýbe českými médii už více než 10 let a spustila konec Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a odchod jeho šéfa Róberta Šlachty od policie. Šlo v ní o údajné ohýbání trestních spisů a poskytování informací osobám mimo policii.
„Skupina policistů snažila se odstranit náměstka olomoucké krajské policie z funkce. Neuspěli a část z nich odešla na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Jejich vydatné přispění pak vyvolalo kauzu Vidkun,“ tak popsali později před olomouckým Krajským soudem dva svědci k případu, který dodnes ovlivňuje dění v českých bezpečnostních složkách.
„Ti pak chodili po našich bytech při domovních prohlídkách,“ řekl u soudu někdejší ministr vnitra za ODS Ivan Langer. Šlachtovi detektivové primárně cílili na něj, ale nakonec jej neobvinili.
Mohlo by vás zajímat
Maření trestního řízení?
Hlavní podezřelý, exnáměstek olomoucké krajské policie Karel Kadlec, měl podle obžaloby zneužívat informace, které získal v průběhu své služby. Podle dikce zákona měl z předávání těchto informací dalším osobám získat nezákonný prospěch. Tedy měl „jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu“ a měl se dopustit přečinu zneužití pravomoci úřední osoby.
V těchto a ještě dalších trestních řízeních měl podle žalobce bývalý policejní náměstek Karel Kadlec vynášet informace svému příteli podnikateli Ivanu Kyselému a podle jeho instrukcí ovlivňovat jednotlivá vyšetřování.
„(Kyselý – pozn. red.) soustavně, pravidelně a dlouhodobě vyžadoval a neoprávněně si nechával sdělovat konkrétní informace z trestních řízení. V důsledku čehož v rámci Olomouckého kraje prostřednictvím Karla Kadlece a Radka Petrůje záměrně ohrožoval a mařil dosažení základního cíle trestního řízení,“ tvrdí ve své žalobě státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Miroslav Stoklásek.
„Činil tak proto, aby se odvděčil za domnělé zásluhy o to, že nebyl odvolán ze své funkce, a domníval se, že takto podpoří svou kariéru v policejním sboru, případně zajistí své setrvání ve funkci náměstka ředitele KROK (Krajského ředitelství Policie Olomouckého kraje – pozn. red.) díky vlivu jiných osob, přičemž Karel Kadlec věděl či byl srozuměn s tím, že uvedené informace Ivan Kyselý či Jiří Rozbořil sdělí či mohou sdělit dalším nepovolaným osobám a že sdělení uvedených informací může vést k ohrožení či maření dosažení základního cíle trestního řízení, kterým je řádné a nestranné odhalování a objasňování trestné činnosti,“ popsal trestnou činnost Karla Kadlece soudce Martin Lýsek, který jej soudil v prvoinstančním řízení.
Zpřísnění trestu u vrchního soudu
Tvrdší rozsudek pak vynesl Vrchní soud v Olomouci. Bývalého náměstka olomoucké krajské policie Karla Kadlece, který byl původně odsouzen podmíněně, poslal na 3 a půl roku do vězení. Soud mu taktéž potvrdil pětiletý zákaz činnosti v bezpečnostních složkách. Souběžně s nepodmíněným trestem mu snížil peněžitý trest ze 438 tisíc na 219 tisíc korun.
Podnikateli Ivanu Kyselému soud ponechal podmínku, ale výrazně zvýšil peněžitý trest a to z 346 tisíc na 1, 82 milionu korun. Exhejtmanovi Jiřímu Rozbořilovi (SOCDEM) soud potvrdil dvouletý trest s podmíněným odkladem na 3,5 roku a peněžitý trest 182 tisíc korun.
Nové argumenty obhajoby
Soudy podle textu dovolání Karla Kadlece potrestaly za neprokázaný rozsah trestné činnosti. Opomenuly klíčové polehčující okolnosti a postavily odsouzení na „účelovém zkreslení“ důkazů, včetně osobní msty vyšetřovatelů.
Dokument, který Karel Kadlec předložil Nejvyššímu soudu, představuje frontální útok na právní i skutkové závěry Vrchního soudu v Olomouci. Kadlecova obhajoba argumentuje, že soudy nedokázaly prokázat naplnění obligatorních znaků trestného činu, zejména kvalifikujícího znaku „vážné poruchy v činnosti orgánu veřejné moci“ a „bezprostředního směřování k dokonání trestného činu“.
Trest za neprokázaný skutek a ignorace faktů
Karel Kadlec v dovolání namítá, že klíčové právní posouzení, které přivedlo k uložení nepodmíněného trestu, je vadné. Vrchní soud zpřísnil trest z podmíněného na nepodmíněný s odkazem na „větší rozsah trestné činnosti“ (informování „prakticky o všem“). Obhajoba tvrdí, že jde o svévolnou generalizaci, která je v hrubém rozporu se zákonem, jelikož soudy samy nevěděly, zda byly hovory s civilisty vůbec trestné.
Dále soudy podle dovolání postavily uložení trestu na spekulativním závěru o vytvořené motivaci, kdy měl Kadlec jednat z pocitu „zavázanosti“ vůči vlivným osobám. Tento závěr však stojí na „zkreslení skutečného obsahu rozhovorů“ a ignoruje Kadlecovu explicitní negaci jakéhokoli závazku.
Opomenuté polehčující okolnosti
Dovolání Vrchní soud silně kritizuje za to, že zcela opomenul nebo jen formálně zohlednil obligatorní kritéria pro ukládání trestu. Soud nezohlednil, že Kadlece za totožné jednání potrestali již v roce 2015 propuštěním ze služebního poměru, což má materiálně charakter velmi citelného trestu a je v rozporu se zásadou ne bis in idem (zákaz dvojího trestání).
Stejně tak podle dovolání soud ignoroval, že Kadlec jednal pouze v nepřímém úmyslu a že žádný následek nenastal. Navíc pouze formálně zohlednil devítiletou délku trestního řízení, ačkoliv judikatura vyžaduje v takových případech měřitelné zmírnění trestu, lze se dočíst v dovolání.
Obvinění z manipulace a msty vyšetřovatelů
Nejzávažnější námitky se týkají zákulisí vyšetřování, kde obhajoba hovoří o účelové selekci klíčových důkazů. Podle dovolání policisté ÚOOZ, kteří měli s Kadlecem osobní spory, účelově selektovali důkazy. Tito vyšetřovatelé předkládali soudu pouze záznamy „interpretovatelné snadno v neprospěch“ Kadlece, čímž zkreslili důkazní situaci. Soud navíc odmítl provést výslech svědků, kteří měli potvrdit osobní zaujatost vyšetřovatelů, zveličování kauzy a manipulaci s úředními záznamy. Jako další pochybení Kadlec uvádí, že soud řádně neprověřil externí disk s dalšími odposlechy, které mohly potvrdit Kadlecovu obhajobu.
Kadlec shrnuje, že popsaný rozsah pochybení a opomíjení rozhodných kritérií je natolik zásadní, že uložený nepodmíněný trest „hrubě vybočuje ze zákonných a ústavních mezí.“ Navrhuje proto úplné zrušení obou rozsudků a vrácení věci k novému projednání.
