Energetická politika Evropské unie dlouho balancuje mezi zajištěním spolehlivých dodávek elektřiny a urychlením přechodu na obnovitelné zdroje energie. V souvislosti s tím se vynořuje sporná otázka plateb za kapacitu. Tedy dotací vyplácených výrobcům energie za udržování nečinných elektráren nebo na výstavbu nových, které se spustí v případě energetické špičky.
Sdružení Eurelectric hájící zájmy firem produkujících elektřinu v EU souhlasí, že mechanismy zajišťující kapacitu na trhu s elektřinou mohou při správném navržení fungovat jako „forma pojištění pro energetický systém a ekonomiku jako celek“. S rostoucím podílem obnovitelných zdrojů v síti se ale tyto mechanismy staly jablkem sváru v debatách o zásazích do trhu, závislosti na fosilních palivech a rovnosti mezi členskými státy.
Kapacitní mechanismy poskytují elektrárnám platby, aby zajistily jejich dostupnost pro výrobu elektřiny. Pro jejich provozovatele znamenají doplněk příjmů z energetických trhů. Musí být pečlivě navrženy, aby nedocházelo k narušení vnitřního trhu EU s elektřinou. Některé unijní země je využívají, zatímco jiné se spoléhají výhradně na trh s energií.
EU vyžaduje, aby byla taková opatření přiměřená. Byla zaváděna jen v případě nutnosti a vázána na zajištění rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou, aniž by byla narušena účinnost trhu. Eurelectric sdělil EU Perspectives, že by si „členské státy měly zachovat flexibilitu při výběru nejvhodnějšího mechanismu“ na základě národní energetické skladby a potřeb elektroenergetického systému.
Mohlo by vás zajímat
Potřeba je zjednodušení
Rostoucí podíl energie z obnovitelných zdrojů energie zvýšil pozornost, jež se zaměřuje na dostatek produkce elektřiny. Nařízení EU o elektřině vyžaduje každoroční hodnocení přiměřenosti prostřednictvím Evropského hodnocení přiměřenosti zdrojů (ERAA), které provádí Evropská síť provozovatelů přenosových soustav pro elektřinu (ENTSO-E). Sdružení zastupuje 40 provozovatelů přenosových soustav ze 36 zemí Evropy a dohlíží na něj Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER).
Hodnocení analyzují scénáře nabídky a poptávky, dostupnost obnovitelných zdrojů, flexibilitu poptávky a odolnost přeshraniční infrastruktury během systémového zatížení. Země musí ověřit otázky přiměřenosti prostřednictvím tohoto celoevropského rámce, aby bylo zajištěno jednotné posuzování rizik.
Reformy v rámci návrhu trhu s elektřinou zjednodušily schvalovací procesy pro kapacitní mechanismy. Letošní zpráva Komise (COM/2025/65) navrhla zjednodušení, včetně standardizovaných norem spolehlivosti a sladění se scénáři ERAA v rámci státní podpory pro čistý průmysl (CISAF).
Obavy z výpadků
Pokud mají unijní státy problémy s přiměřeností, musí vytvořit národní prováděcí plány. Ty mají upřednostňovat reformy trhu (například modernizaci sítí, regulační úpravy) a řešit základní příčiny jejich nedostatků. Roční monitorovací zprávy Komise sledují pokroky.
Kapacitní mechanismy v Evropě vznikly po finanční krizi v roce 2008, kdy stárnoucí infrastruktura a kolísavé ceny plynu vyvolaly obavy z výpadků elektřiny. Spojené království, Francie a Německo zavedly platby za udržování provozu uhelných, plynových nebo jaderných elektráren. Argumentovaly, že trhy s energiemi, kde výrobci získávají příjmy výhradně z prodeje elektřiny, nedokázaly motivovat k budování záložních kapacit.
Kritici ale tento mechanismus považují za dotace podporující fosilní paliva, které podkopávají cenotvorbu emisních povolenek a narušují přeshraniční hospodářskou soutěž. EU nejprve nechtěla takový přístup regulovat. Po roce 2015 ale začala postupně zpřísňovat pravidla pro státní podporu, aby zabránila tomu, že trhy s kapacitou potlačí rozvoj obnovitelných zdrojů energie nebo upřednostní velké národní energetické hráče.
Balíček čisté energie jako bod obratu
Evropská komise předložila návrhy na uspořádání energetického trhu EU 30. listopadu 2016. Návrh nařízení o vnitřním trhu s elektřinou přepracovává nařízení č. 714/2009. „Jeho cílem bylo přizpůsobit trh s elektřinou flexibilitě, dekarbonizaci a inovacím tím, že zajistí nerušené tržní signály, reviduje pravidla pro obchodování s elektřinou, vyjasní odpovědnosti účastníků trhu a definuje zásady pro posuzování kapacitních potřeb a tržní kapacitní mechanismy,“ uvádí EU Legislative Train.
Balíček opatření pro čistou energii z roku 2019 znamenal zlomový bod. Vyžadoval, aby se kapacitní mechanismy otevřely zahraničním konkurentům a podléhaly „emisním výkonnostním normám“. Omezovaly intenzitu vypouštěných oxidů uhlíku na 550 g na kWh – což byla hranice, která vylučovala většinu uhelných elektráren.
Prosazování opatření bylo ale nedůsledné a bylo uděleno mnoho výjimek. Polsko, které stále vyrábí elektřinu ze 70 % z uhlí, si zajistilo přechodné povolenky. Německá „strategická rezerva“ elektráren spalujících hnědé uhlí, údajně pro případ nouze, fungovala s minimální kontrolou.
Změna pravidel hry v Moskvě
Energetická krize vyvolaná ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022 převrátila dosavadní poměry na trhu s elektřinou. Rostoucí ceny plynu a omezení dodávek z Moskvy donutily i ekologicky smýšlející státy, jako je Rakousko, dočasně obnovit provoz odstavených uhelných elektráren.
Energetická krize v letech 2022–2023 měla vliv na změnu kapacitních mechanismů. Cenové šoky podnítily zásahy do trhu, narušily hospodářské cykly a zastavily investice, čímž ohrozily základy energetického trhu. S rostoucími obavami o energetickou bezpečnost slábla skepse vůči kapacitním mechanismům. Trhy s investičním poradenstvím se staly preferovanější než žádné trhy. Reforma EU v oblasti struktury trhu s elektřinou (EMD) zakotvila kapacitní mechanismy jako strukturální součásti trhu s elektřinou.
Komise v březnu 2025 navrhla rámec státní podpory pro čistý průmysl (CISAF) s cílem harmonizovat návrhy kapacitních mechanismů a urychlit jejich schvalování.
V současné době jsou evropské kapacitní mechanismy rozděleny následovně: jednu třetinu tvoří kapacitní trhy, třetinu strategické rezervy a zbývající podíl trhy pouze s energií. V roce 2024 zajišťovaly kapacitní trhy 1 793 GW, přičemž třetina plateb směřovala do čistých technologií a technologií pro skladování energie.
Odezva na východě
Sdružení Eurelectric nový přístup podporuje. Tvrdí, že „kapacitní trhy by měly být otevřené všem technologiím“, aby byla zajištěna bezpečnost dodávek za nejnižší cenu. Požadovalo, aby veškerá kapacita zajištěná po roce 2024 splňovala přísnější emisní limit 350 g CO2/kWh do roku 2030. Takový požadavek by ale znemožni výstavbu nových plynových elektráren, pokud by nebyly vybaveny systémem zachycování uhlíku. Návrh by také motivoval poptávkovou stranu, například formou plateb průmyslovým podnikům při snížení spotřeby během energetických špiček.
Tento plán se ale setkal s okamžitým odporem. Polsko a Bulharsko jej odsoudily jako „překročení energetické suverenity“. Tvrdí, že jejich sítě potřebují záložní zdroje na uhlí, dokud nebudou spuštěny jaderné nebo obnovitelné projekty. Itálie a Řecko, které jsou závislé na elektrárnách spalujících zemní plyn, varovaly, že pravidlo 350 g zablokuje provoz moderních plynových elektráren s kombinovaným cyklem.
Francie usilovala o výjimky pro své jaderné elektrárny. Tvrdila, že nízké emise jaderné energie a spolehlivost dodávek ospravedlňují státem podporované smlouvy o kapacitě. Německo sice podporovalo přísnější limity pro oxidy uhlíku, ale trvalo na tom, že plynové elektrárny s konstrukcí připravenou na spalování vodíku by měly zůstat způsobilé jako záložní zdroje.
Platit uhelným elektrárnám za to, aby zůstaly v provozu, je jako financovat psací stroje v době notebooků. – Aktivista v oblasti životního prostředí
Ekologické skupiny návrh uvítaly jako dlouho očekávanou nápravu na energetickém trhu. Analýza think-tanku Ember odhaduje, že platby za kapacitu v EU přinesly od roku 2015 elektrárnám spalující fosilní zdroje 30 miliard eur (738 miliard korun). „Platit uhelným elektrárnám za to, aby zůstaly v provozu, je jako financovat psací stroje v době notebooků,“ řekl jeden z aktivistů.
Hrozící balkanizace trhu
Energetické společnosti však varovaly před nechtěnými důsledky. Eurelectric poznamenal, že 90 % flexibility v Evropě stále pochází z fosilních zdrojů. Jejich penalizace bez adekvátní skladovací nebo vodíkové infrastruktury by mohla zvýšit riziko výpadků proudu. Asociace tvrdí, že kapacitní mechanismy musí zabránit „ex post zásahům, které by jinak podkopaly důvěru investorů a mohly by zvýšit náklady pro spotřebitele“.
Důsledky jsou zřejmé. Bez harmonizovaných pravidel by mohly národní kapacitní systémy balkanizovat evropský energetický trh. Například rozhodnutí Německa utratit 16 miliard eur (394 miliard korun) za vodíkové plynové elektrárny vyvolalo hněv sousedních zemí. Obávají se, že to podkopá jejich plány na výstavbu nových obnovitelných zdrojů energie.
Platby za kapacitu se stávají systémem podpory pro plynové zdroje. – Analytik Simone Tagliapietra, Bruegel
Mezitím cena emisních povolenek v EU, která se pohybuje kolem 90 eur za tunu, znamená, že je provoz plynových elektráren bez dotací neekonomický. „Platby za kapacitu se stávají systémem podpory pro plynové zdroje,“ řekl Simone Tagliapietra z bruselského think-tanku Bruegel. „Čím déle to bude pokračovat, tím obtížnější bude dosáhnout dekarbonizace.“
Paralyzující nejistota
Pro investory je nejistota na energetickém trhu paralyzující. Energetické společnosti váhají s odstavováním uhelných elektráren. Nemají jasno v budoucích příjmech, zatímco firmy, které staví obnovitelné zdroje, si stěžují, že dotace pro elektrárny spalující fosilní zdroje tlačí velkoobchodní ceny elektřiny dolů.
„Proč stavět větrnou farmu, když jsou plynové elektrárny dotovány, aby měly nižší ceny?“ zeptal se jeden dánský developer. Komise doufá, že její reformy přesměrují ročně 50 miliard eur (1,2 bilionu korun) do rozvodných sítí a skladování energie. Dokud ale nebude přijata nová legislativa, kapitál zůstane stranou.
Bezpečnost dodávek versus klimatické cíle
Dilema EU ohledně plateb za kapacitu podtrhuje sporné aspekty v energetické transformaci celé Unie. Jak vyvážit okamžité potřeby s dlouhodobými klimatickými imperativy? Nové jaderné zdroje ve Finsku a Francii nabízejí naději na bezemisní základní zatížení (poskytování požadovaného elektrického výkonu), ale jejich uvádění do provozu nabírá zpoždění. Skladování energie v bateriích roste – instalace nových bateriových úložišť se v roce 2023 ztrojnásobily –, ale ne dost rychle na to, aby nahradily plyn.
Brusel trvá na tom, že jeho reformy sladí mechanismy kapacity s cíli nulových emisí. Vzhledem k rekordním teplotám na celém světě a oživení energetického nacionalismu je ale čas luxusem, který si EU nemůže dovolit.
Hrozí nebezpečí, že se provizorní řešení stanou trvalými a na desítky let zafixují emise i fiskální zátěž. Jak říká často používané bruselské rčení: „Každý kompromis, který dnes uděláme, je problémem pro rok 2030.“ V závodě o dekarbonizaci má mnoho lidí pocit, že si EU nemůže dovolit stagnovat.
