INZERCE

Vizualizace možné podoby reaktorů CANDU Monark. Foto: AtkinsRéalis

Kanaďané oprášili technologii těžkovodních reaktorů, chtějí je stavět doma i v zahraničí

Rostoucí zájem o jadernou energii ve světě probouzí i některé dosud spící obry. Návrat na trh ohlásila kanadská stavební a technologická společnost AtkinsRéalis, do loňského roku známá pod názvem SNC-Lavalin. Kanaďané se rozhodli „oprášit“ starou, ale osvědčenou technologii těžkovodních reaktorů CANDU a posunout ji na úroveň reaktorů III+ generace.

Jak uvádí odborně zpravodajský web World Nuclear News, AtkinsRéalis se dohodl na spolupráci s vládní agenturou Atomic Energy of Canada Ltd (AECL) s cílem vrátit kanadské reaktory na domácí i globální trh. Novinka nese název CANDU Monark a má se jednat o blok s výkonem 1000 megawattů a životností 70 let. Více než 85 procent všech komponentů by měl zajistit kanadský průmysl.

„Jsem potěšen, že AECL a AtkinsRéalis spolupracují na rozvoji technologie reaktoru CANDU. Vidíme obrovskou příležitost a potřebu přispět k důležitým národním cílům, jako je dekarbonizace, energetická bezpečnost, ekonomický růst a udržení pozice Kanady v první lize jaderné energetiky,“ řekl prezident AECL Fred Dermarkar. „Technologie CANDU vyrobená v Kanadě je národní a strategické aktivum, které poskytuje spolehlivou a bezemisní energii a zajišťuje vysoce kvalitní pracovní místa po celé Kanadě po desetiletí,“ dodal k tomu kanadský ministr energetiky a přírodních zdrojů Jonathan Wilkinson.

Oprášení technologie CANDU je reakcí na loňské oznámení společnosti Bruce Power, která ohlásila zájem stavět nové jaderné bloky o výkonu až 4800 MW. Rozšířit chce stávající elektrárnu Bruce, která se nachází u břehu Huronského jezera ve státě Ontario. Po prvotním váhání, zda nesáhnout po známých reaktorech třetí generace, které nabízejí Westinghouse, EDF či korejské KHNP, dají zřejmě Kanaďané přednost své vlastní technologii.

Letecký pohled na starší bloky jaderné elektrárny Darlington v Kanadě. Zdroj: OPG

Vývoj reaktorů CANDU probíhal od 50. let 20. století. Nejstarší bloky jsou již odstavené, dodnes fungující bloky byly spuštěny do provozu v letech 1971 až 1993. Na území Kanady dnes funguje 19 jaderných reaktorů o celkovém výkonu 13 500 megawattů, které vyrábějí okolo 13 procent elektřiny v zemi. Osmnáct z devatenácti reaktorů se nachází ve státě Ontario, kde je podíl jaderné energie na celkové produkci elektřiny více než 50procentní.

Specifikem jaderných elektráren s reaktory CANDU je možnost použití přírodního, tedy neobohaceného uranu. Obecně se kanadské reaktory vyznačují spolehlivým provozem a vysokým využitím kapacity. Palivo se v reaktorech vyměňuje za plného provozu, není proto nutné elektrárnu při výměně paliva odstavovat. Jednotlivé komponenty lze vyměnit a prodloužit tím životnost bloku o desítky let.

Reaktory CANDU se staly úspěšným vývozním artiklem, Kanaďané je postavili v Jižní Koreji, Číně, Indii, Argentině a Rumunsku. V tamní jaderné elektrárně Cernavoda se nacházejí dva 706megawattové bloky. Rumuni připravují dostavbu třetího a čtvrtého bloku, se kterými počítala už původní smlouva uzavřená ještě za éry socialismu v roce 1977. Režim diktátora Nicolae Ceausesca dal tehdy překvapivě přednost kanadské technologii před sovětskými reaktory typu VVER.

David Tramba