Zatímco stát mluví o posunu do digitálního 21. století, část byznysu – především malé a střední firmy – čeká spíš tvrdé vystřízlivění. Zavedení jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele pro ně podle místopředsedkyně Asociace malých a středních podniků a ředitelky personální agentury Hofmann Wizard Gabriely Hrbáčkové znamená zásadní zásah do fungování. Na takový nejsou připravené. Hrbáčková o tom diskutovala v podcastu Perspektivy Česka s ústředním ředitelem České správy sociálního zabezpečení Františkem Boháčkem a s daňovou poradkyní společnosti BDO Monikou Lodrovou.
Na rozdíl od velkých podniků, které jsou na rozsáhlé reportování zvyklé, malé a střední firmy vstupují do nového režimu bez potřebné zkušenosti. Řadu údajů dosud vůbec nesbíraly nebo data evidovaly jen omezeně. „Do této chvíle nemusely desítky povinných položek reportovat,“ upozornila Gabriela Hrbáčková.
Právě to podle ní vysvětluje, proč změna dopadne nejtvrději právě na ně. Firmy musí nezvyklá data nejen shromažďovat, ale zároveň upravit své interní procesy. „Pro ně to opravdu bude znamenat velkou administrativní zátěž a v podstatě i změnu procesů,“ podotkla Hrbáčková v podcastu Perspektivy Česka.
Největší problém: malé firmy bez zázemí
Podle Hrbáčkové se největší problém koncentruje hlavně u nejmenších zaměstnavatelů, kteří dosud spoléhali na jednoduchá řešení nebo externí pomoc. Tito zaměstnavatelé také nemají nakoupené žádné pokročilé personální IT systémy.
„Mnohdy využívaly mzdové účetní, často v důchodu. Máme informace, že ty už do toho nepůjdou, že se nechtějí učit nové věci,“ popisuje aktuální stav Hrbáčková.
Podobnou zkušenost líčí i daňová poradkyně Monika Lodrová. Potíže dělá řadě společností i samotná orientace v požadavcích, které na zaměstnavatele nově klade zákon. „Vyznat se v těch údajích, které jsou skutečně povinné a které nikoliv, bylo složité i pro profíky, natož, když je to nějaká menší firma, která se snaží si tohle zjistit po vlastní ose,“ říká Lodrová.
Start bez zkušebního kola
Další kritika míří na samotný start systému. Hrbáčková upozorňuje, že příprava přišla pozdě a firmám chyběl prostor na reálné testování, a to navzdory zkušebnímu provozu, který běžel od loňského léta.
Podle ní se do pilotního provozu řada zaměstnavatelů ani nedostala – ne kvůli nezájmu, ale kvůli nepřipraveným technologiím. „Spousta zaměstnavatelů se chtěla přihlásit, ale od svého poskytovatele dostala informaci, že nejsou schopni připravit software včas tak, aby mohli jít do toho pilotu,“ uvádí Hrbáčková.
Mohlo by vás zajímat
Alternativa byla podle ní neakceptovatelná. „To by znamenalo, že by to firmy musely vyplňovat ručně. Od toho řada z nich odstoupila,“ dodává.
Technika jako slabé místo
Právě nepřipravenost softwaru je podle Hrbáčkové jedním z hlavních důvodů současné nejistoty. Řada menších dodavatelů podle ní nestihla nové požadavky do svého softwaru vložit včas, což firmy dostává do složité situace.
Často se ocitají v situaci, kdy nemají k dispozici ani základní nástroje, ani jasné zadání. „Ve chvíli, kdy ti poskytovatelé připravení nejsou, tak zaměstnavatelé nedostali nějaké schůdné řešení, například formu osobního dotazníku, kde by byly jasně dány alespoň údaje, které mají od svých zaměstnanců sesbírat,“ popisuje Monika Lodrová.
Informaci o tom, že řada dodavatelů není připravena, v podcastu Perspektivy Česka potvrdil také ústřední ředitel České správy sociálního zabezpečení František Boháček. Odhaduje, že funkční software pokrývá zhruba 80 % zaměstnanců. To ale odpovídá jen zhruba 20 % firem. „Jsou to ti velcí zaměstnavatelé,“ říká Boháček.
Odpovědnost je na firmách
Odpovědnost za správné vyplnění dat do jednotného měsíčního hlášení přitom zůstává na zaměstnavatelích. „Nejsme připraveni pomáhat až do té míry, že to za někoho budeme dělat,“ říká Boháček.
Podle něj jde o odbornou agendu, u které se očekává, že ji firmy zvládnou správně samy nebo s pomocí specialistů. „Ta povinnost je jednak naložena na zaměstnavatele a jednak se očekává, že bude splněna i odborně správně, že zaměstnavatel ví, co do těch položek vyplňovat,“ míní šéf České správy sociálního zabezpečení, která technickou stránku jednotného měsíčního hlášení připravovala.
Stát podle něj může kontrolovat výpočty. Zda ale zaměstnavatel na začátku vložil správný vstup, zkontrolovat nedokáže. „My můžeme zkontrolovat položky, jak je zaměstnavatel vyplní, ale jestli do nich začal vyplňovat informace správně, to zařídit nedokážeme. A to nezařídí ani žádná metodická příručka,“ říká tvrdě Boháček.
Přínos: férovější trh práce
Přes všechny výhrady se ale účastníci debaty shodují, že projekt jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů má svůj význam. Hrbáčková připouští, že díky detailnějším datům může stát lépe odhalovat nelegální zaměstnávání a narovnat podmínky na trhu práce.
„Pro zaměstnavatele, kteří obcházejí pravidla, bude složitější si to všechno hlídat. Bohužel v tom umí chodit, umí si připravit dvojí účetnictví, dvojí výplatní pásky. Teď to pro ně bude těžší obcházet,“ očekává Hrbáčková.
Také podle Lodrové nový systém umožní státu lépe kontrolovat, kdo své povinnosti plní a kdo ne. „Myslím si, že třeba do využívání osvobozených příjmů v daňové oblasti, které doposud úplně si myslím nebyly nikdy zaznamenávány správně, díky jednotnému měsíčnímu hlášení stát lépe uvidí,“ podotýká daňová poradkyně.
Jednotné měsíční hlášení tak může být krok správným směrem. Pro malé firmy ale představuje spíš náraz do reality než hladký přechod do digitální éry. A bude trvat, než se s ním srovnají.
