Jeden ze spolucestujících hradního kancléře Vratislava Mynáře na nedávné tajné cestě do Kataru je nakrátko s kontroverzní postavou slovenského byznysu. Peter Závodský je šéfem boardu obchodní komory, v níž je předsedou dozorčí rady Norbert Havalec – postava ze slovenské aféry s obchodováním s emisními povolenkami – známé jako Interblue.

Poté, co některá česká média upozornila na tajnou cestu hradního kancléře Vratislava Mynáře do Kataru s pozvánkou na návštěvu Česka pro tamního emíra, Hrad cestu přiznal, včetně toho, že Mynáře provázeli i dva byznysmeni – někdejší náměstek pražského Dopravního podniku a Mynářův letitý přítel partner ve vymahačském byznysu Martin Horák a Slovák Peter Závodský, který se léta věnuje energetice. Účast obou mužů vyvolala řadu otázek.

Peter Závodský, který působí ve dvou obchodních komorách, zatím veřejně nepromluvil.

Složení cestovatelské mise ale určitě nebylo náhodné.

O o tom, že Mynáře do Kataru doprovázel partner z vymahačského byznysu Martin Horák, informoval Deník N.

Mohlo by vás zajímat

„Seděl jsem vedle něj,“ řekl serveru, k účelu cesty se ale nechtěl vyjadřovat: „Nebudu vám nic říkat. Nemusím, opravdu nemusím.“ Martin Horák nereagoval ani na pokus o kontakt Ekonomického deníku.

Martin Horák v Hospodářských novinách vysvětloval, že nešlo o privátní byznys, a že hradnímu kancléři Mynářovi v Kataru „otevíral dveře do předpokoje emíra“.

Hrad později vydal zprávu, ve které informace o cestě kancléře i podnikatele Horáka, společně s podnikatelem Peterem Závodským, potvrdil.

„Ve dnech 23. – 24. března 2022 vykonal vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář z pověření prezidenta republiky Miloše Zemana služební cestu do Kataru, kde jednal s vedoucím kanceláře emíra Státu Katar (Amiri Diwan), šejchem Saúd bin Abdul Rahmán Al-Tháním… …Při cestě do Kataru doprovázely pana kancléře dvě osoby. Jednalo se o Martina Horáka a Petera Závodského. Oba muži mají v Kataru bohaté zkušenosti s doprovázením oficiálních českých delegací, včetně delegací z ministerstva zahraničí. Kancelář prezidenta republiky nikomu z nich cestu nehradila. Orientují se v místním prostředí a jejich přítomnost byla velmi užitečná,“ napsal hradní mluvčí Jiří Ovčáček.

Poradce z Trenčína

Peter Závodský působí v České republice ve dvou obchodních komorách. V Obchodní komoře pro státy GCC (Gulf Cooperation Council, oficiálně Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu (The Cooperation Council for the Arab States of the Gulf) je ekonomicko-politická unie, již tvoří šest arabských států, které mají přístup k Perskému zálivu: Kuvajt, Saúdská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Omán. Rada vnikla 25. května 1981 a sídlí v hlavním městě Saúdské Arábie Rijádu – pozn. red.) jako prezident prezidia.

Martin Horák (vlevo) na fotografii Obchodní komory pro státy GCC. Foto: Obchodní komora pro státy GCC

Komora sídlí v pražské Vodičkově ulici, v domě lobbisty Romana Janouška. Členy komory byli nebo jsou vlivný pražský právník Robert Pergl, bratr bývalého českého premiéra Andreje Babiše Alexander Babiš, bývalí politici Cyril Svoboda, Jan Vidím, Petr Bendl, Jan Birke. V komoře pak také působili již zemřelí šéf české afilace ruského Gazpromu Vladimir Jermakov a profesor ekonomie a konzultant několika vlád Michal Mejstřík. Komora mimo jiné podpořila sponzorským darem hnutí ANO Andreje Babiše. Členem prezidia jel mimo jiné také sociálněděmokratický ministr kultury Antonín Staněk.

Poradce českých politiků Peter Závodský. Foto: Obchodní komora pro státy GCC

Peter Závodský působí také v Česko-Slovensko-Irácké obchodní a průmyslové komoře a mimo to drží dvoutřetinový podíl ve firmě The Business Soirée s.r.o., která vydává magazín stejného jména o politice, ekonomice, mezinárodních vztazích a životním stylu.

Také personální obsazení Česko-Slovensko-Irácké obchodní a průmyslové komory je nesmírně zajímavé. Ta má v náplni činnosti mimo jiné: zastupování, podporu, koordinaci a hájení hospodářských a profesních zájmů svých členů nebo provozování dalších činností směřujících k naplnění jejího účelu.

V ní je poradce několika bývalých českých ministrů Peter Závodský – rodilý Slovák z Trenčína, který udržuje kontakty s obchodníky z Perského zálivu přes 20 let – předsedou představenstva.

Už v roce 2000 se stal prezidentem a předsedou správní rady Slovensko-irácké obchodní komory (jejím členem byl i Alexander Babiš), poté působil jako poradce na slovenských ministerstvech hospodářství a zahraničních věcí a následně se přesunul do České republiky.

Od roku 2010 pracoval jako poradce předsedy zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Davida Vodrážky (ODS) a posléze jako poradce ministra zemědělství Petra Bendla (ODS).

Závodský se po volbách v roce 2013 stal poradcem ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka (ČSSD) a do svého týmu poradců si ho spolu s bývalou nejbližší poradkyní Mirka Topolánka Gabrielou Kloudovou přivedl také vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL).

Pavel Bělobrádek na akci obchodní komory. Foto: Obchodní komora pro státy GCC

Byznys s emisními povolenkami

Předsedou dozorčí rady Česko-Slovensko-Irácké obchodní a průmyslové komory je pak kontroverzní slovenský byznysmen, mimo jiné zbrojař, Norbert Havalec.

Oběma mužům vzniklo členství na postech vedoucích statutárů v Česko-Slovensko-Irácké obchodní a průmyslové komoře 8. října v roce 2010. A platit nepřestalo.

Kdo je Norbert Havalec? Známá postava z kauzy prodeje emisních povolenek na Slovensku, na které stát tratil miliardu korun.

Kdyby premiér Robert Fico (Smer) zvedl v roce 2010 telefon, kdy se kauza známá jaké Interblue rozjela, možná by věděl, kdo na Slovensku zastupuje Interblue Group LCC. Jeho ministři životního prostředí Jaroslav Izák a Ján Chrbet (oba SNS) jednali s Norbertem Havalcem a Rastislavem Bilasem, kteří společnost na Slovensku zastupovali jako projektoví manažeři.

Havalec původně pracoval jako poradce Ficova ministra Izáka, poté ale zastupoval společnost Interblue, která povolenky koupila. Slovensko je prodávalo za 5,05 eur za tunu, zatímco obchodníci je přeprodávali za nejméně 8 eur za tunu.

Potvrdil to Rastislav Bilas. Slovensko tak přišlo nejméně o jednu miliardu korun.

Ficova vláda se dohodla na postupu prodeje povolenek, ale nevypsala výběrové řízení, které by pro Slovensko mohlo přinést lepší cenu.

„Bilas označil vládu před prodejem emisí za ´naprosto nepřipravenou´ a přirovnal ji ´k nepřipravené školačce´. S analýzou procesu prodeje pomáhal Havalec. Bilas označil kupní smlouvu, kterou ministerstvo připravilo v rozsahu asi devíti stran, za velmi slabou. Smlouvy uzavřené společností Interblue se třetími stranami mají více než sto stran. Premiér Fico se k případu odmítl vyjádřit, stejně jako ministr životního prostředí Jozef Medved (Smer),“ napsal například deník SME v roce 2010.

Prodej slovenských emisních povolenek vyšetřovali kvůli podezření z praní špinavých peněz Švýcaři. Na Slovensku vedl vyšetřování Úřad pro boj proti korupci.

Poradce prodával a nakupoval

Nápad na vznik amerického obchodníka s emisními povolenkami Interblue Group měl vzniknout na Slovensku a v České republice. Naznačil to už podnikatel Rastislav Bilas, který byl údajně projektovým manažerem společnosti. Měl mít na starosti samotnou finanční transakci.

Dalším vedoucím projektu byl Norbert Havalec, podnikatel s vazbami na Jana Slotu. Šéf SNS například v roce 2009 odletěl do Chorvatska letadlem společnosti Havalcovy manželky.

Havalcova role v transakci se zdá být zásadnější, na emisní povolenky se podle slovenských médií zaměřil už v roce 2005.

„Od roku 2005 měl velké ambice podílet se na těchto transakcích,“ tvrdí Bilas, Havalcův dlouholetý přítel a kolega ze společnosti Interblue Group.

V roce 2006, po změně vlády, začal Havalec komunikovat s ministrem životního prostředí Jaroslavem Izákem z SNS.

„Měl ambice stát se, ne jako osoba, ale jako firma, poradcem, který by pro Slovensko zajistil zelené projekty,“ říkal o něm Bilas.

Havalcova firma měla na přelomu let 2007 a 2008 vypracovat schémata ekologických projektů a Havalec měl udělat vše pro to, aby od něj ministerstvo schémata koupilo.

Mezitím byl však ministr Izák odvolán a nahrazen Jánem Chrbetem (SNS). Havalec prý nenašel způsob, jak se s ním domluvit, a Chrbet mu měl odmítnout zaplatit za projekty.

„Je velmi zklamaný a znechucený z toho, že mu bylo slíbeno, že za materiál dostane zaplaceno,“ vysvětlil Havalcovo rozpoložení jeho přítel Bilas. Havalec měl po tomto zklamání opustit svou poradenskou práci na ministerstvu životního prostředí.

Ještě před Chrbetovým odmítnutím projektů Havalcovy společnosti byla v létě založena americká společnost Interblue Group, která se začala zajímat o slovenské emisní povolenky. Ministr Chrbet doporučil vládě podepsat smlouvu s neznámou společností. Vláda jeho návrh schválila.

Havalec svoji roli v celém podniku ilustroval sám v rozhovoru pro slovenské Hospodářské noviny takto:

„Jsem externím poradcem ministerstva životního prostředí a připravil jsem pro ně analýzu trhu s emisemi a jeho vývoje.“

Tvrdil, že se samotnou transakcí nemá nic společného, což, jak se později ukázalo, nebyla pravda.

Havalcův vliv na ministerstvo ve prospěch Interblue Group se pravděpodobně projevil i při jednáních s dalšími uchazeči o slovenské emisní povolenky.

„Některých jednání jsem se účastnil jako pozorovatel. Sedm, osm určitě. Kdykoli jsem byl povolán a měl jsem čas a příležitost, přišel jsem se podívat,“ vysvětlil Havalec.

Doporučil ministerstvu, aby povolenky rychle prodalo: „Chtěli prodat a chtěli vědět, jestli mají prodat dříve, nebo počkat. Z mých materiálů vyplývá, že cenová bublina dříve či později splaskne.“

Podnikatel se léta znal také s Pavlem Tehlářem a Petrem Solčanským, kteří měli na ministerstvu životního prostředí emisní povolenky.

Havalec je obchodník se zbraněmi, Tehlar a Solčanský pracovali ve Vojenské zpravodajské službě.

Podle Bilase byli on a Havalec pouze zaměstnanci podnikatele Marka Pleyera.

Koupili je za 5 eur, prodali za 8

Lidé z Interblue Group vydělali na slovenských emisích o šedesát procent více než Slovensko. Povolenky koupily čtyři japonské společnosti.

Rastislav Bilas potvrdil, že jedna z cen, kterou za naše povolenky inkasovali, byla něco málo přes osm eur za tunu.

Slovensku bylo vyplaceno 5,05 eur za tunu. To znamená, že jejich marže činila až 60 procent.

Vydělali tak nejméně 45 milionů eur. Je však pravděpodobné, že 8 eur za tunu nebyla nejvyšší částka, kterou za slovenské povolenky obdrželi.

Jan Hrbáček