Současný stav financování českého zdravotnictví je neudržitelný. Je proto nejvyšší čas začít se bavit o tom, jak do systému dostat více peněz. V současné době se hovoří o nastavení automatické valorizace plateb za státní pojištěnce a nezbytná je i nějaká forma připojištění, shodli se účastníci panelové diskuse na odborné konferenci Efektivní nemocnice. Nadcházející vláda se tím bude zabývat, slibuje za nastupující pětikoalici senátor za ODS Roman Kraus.
„Zavedeme možnost dobrovolného doplňkového připojištění. Prosadíme pravidelnou valorizaci plateb za státní pojištěnce.“ Právě k tomu se zavazuje nastupující vláda v koaliční dohodě, kterou strany vládní pětikoalice uzavřely počátkem listopadu. Nutno říci, že si nemohly vybrat lepší moment. Atmosféra v sektoru je této debatě více než nakloněna, jak ukázala i diskuse na odborné konferenci Efektivní nemocnice, která se konala minulý týden.
Díky pandemii covidu-19 přiteklo do českého zdravotnictví v poslední době bezprecedentní množství peněz, zásadně se zvýšil i příspěvek na státní pojištěnce. Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha v demisi (za ANO) se letos dokonce podařilo překonat magickou hranici deseti procent HDP vynaložených na zdravotnictví (při jeho nástupu na úřad to bylo kolem sedmi procent). Jak však uvedl za nastupující vládní koalici senátor za ODS a předseda výboru pro zdravotnictví Roman Kraus, příspěvek za státní pojištěnce není možné zvyšovat donekonečna a bez přísunu soukromých peněz se systém neobejde.
„Rozpracováváme nyní doplňkové připojištění po vzoru Nizozemí. Klienti by si měli vybírat ze zdravotních plánů konkurujících si pojišťoven. V tom je budoucnost a je to řešení, jak do systému dostat více peněz,“ prohlásil Kraus na konferenci.
Vojtěch: Smysl to má u dlouhodobé péče
O různých variantách vstupu soukromých peněz do systému se v českém zdravotnictví hovoří již roky, ale nikdo to zatím nevyřešil, komentoval to Adam Vojtěch. „Naposledy to skončilo u odlehčených sáder, ale to je marginální záležitost. Stanovit (možnost připojištění) u akutní péče je prostě příliš komplikované,“ myslí si.
Podle něj by proto dávalo smysl vytvořit systém připojištění u dlouhodobé péče. „Stárnutí se týká každého z nás. Dnešní třicátníci a čtyřicátníci si mohou dávat nějaké peníze stranou na to, až jim bude šedesát a sedmdesát,“ říká ministr. A upozorňuje, že počet pacientů pohybujících se na zdravotně-sociálním pomezí bude stále stoupat a stejně tak i tlak na péči o dlouhodobě nemocné. „Tam nás bude pálit pata,“ varuje.
Podobným směrem uvažuje i náměstkyně hejtmana pro oblast zdravotnictví Pardubického kraje Michaela Matoušková (STAN). Ta vidí potenciál v typech péče, která se dnes neproplácí. „Například paliativní péče,“ uvedla. Obdobný názor má i přednosta I. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK Marek Trněný. Ten zase hovoří o značném potenciálu v oblasti domácí péče. „Neustále to řešíme. Pacienti končí na LDN, protože jejich rodinní příslušníci se o ně nemohou postarat, nemají na to peníze,“ vysvětluje Trněný.
V oblasti akutní péče by se podle Trněného dalo uvažovat o možnosti připlácet si na to, že pacient dosáhne na lék, který je schválený, ale nemá stanovenou úhradu. „Někteří pacienti si je sami platí již dnes a asi by byli ochotni si za tuto možnost připlatit,“ myslí si Trněný.
Pacienti chtějí lepší péči, ale jak se k ní mají dostat
„U akutní péče to vidím skutečně jako obtížně realizovatelné,“ souhlasí s ministrem zdravotnictví rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. „Nicméně dovedu si představit, že by si lidé připláceli za služby, které jsou hrazené částečně nebo nejsou hrazené vůbec. Například některé výkony v oblasti stomatologie,“ dodal.
Nějakou formu připojištění podporuje i Miroslav Homza z Katedry interních oborů LF Ostravské Univerzity a náměstek pro léčebnou péči Nemocnice s poliklinikou Karviná-Ráj. „Zdravotní péče je sice u nás homogenní, ale pokud chtěl být někdo léčen v lepší nemocnici, tak by měl mít možnost si za to připlatit. Víme, že pacienti chtějí lepší péči, ale jak se k ní mají dostat, pokud k tomu nemají medicínskou indikaci,“ ptá se řečnicky. Podle něj se nabízí také možnost připojistit si kvalitnější nezdravotní služby jako je ubytování, stravování, parkování apod.
„Já mám k tomu principiální otázku: kdo bude kontrolovat, aby základní péče byla poskytovaná v určité kvalitě a aby nadstandardní péče byla indikujícím lékařem adekvátně doporučovaná? Kde bude stanoven nárok pojištěnce a jak to bude hrazeno?“ ptá se nicméně advokátka a odborná mluvčí ČSSD pro oblast zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová. A dodává: „Jde o to, aby základní hrazená péče nebyla poskytována v nižší kvalitě než tak ekonomicky náročnější varianta.“
„Rezervy v systému hledáme už třicet let a vždy jsme nějaké našli. Je to ale čím dál složitější. Nová vláda by se neměla bát připojištění zavést. Složení současné sněmovny by jí k tomu mohlo otevřít dveře,“ uzavírá ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Petr Arenberger.
Na stole je valorizace
Z hlediska zvýšení příjmů systému nezůstává stranou debaty ani v úvodu zmíněná automatická valorizace příspěvku za státního pojištěnce. Podle Vojtěcha bylo její zavedení po dohodě s ministerstvem financí již téměř před schválením, diskusi však zastavila pandemie covidu-19. Místo toho došlo k již zmíněnému opakovanému jednorázovému navýšení plateb.
„Tehdy byly na stole různé varianty, na jaký makroekonomický ukazatel valorizaci navázat. Ministerstvo financí navrhovalo HDP. Pro to však chybí zákonná definice,“ popisuje ministr. Resort nakonec navrhl navázat růst plateb na průměrnou mzdu, z plánu však, jak již bylo zmíněno, sešlo.
Proti automatické valorizaci nic nenamítá ředitel naší největší zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek. Zároveň však upozorňuje, že v současném finančně vypjatém období nelze očekávat, že bude příliš velkorysá. A dodal: „V příštích letech budeme muset začít šetřit a hledat úspory i na straně nákladové – lépe organizovat péči o pacienta v systému, eliminovat duplicitní vyšetření, pracovat na tom, aby pacienti nemuseli zbytečně čerpat nákladnou péči.“
Podle prezidenta České stomatologické komory Romana Šmuclera musí úvahy o automatické valorizaci jít ruku v ruce s tím, že lidé začnou více přemýšlet o tom, jakou cenu zdravotní péče vlastně má a že si musí třeba i něco připlatit. „Takto je náš systém velmi zranitelný. Do státního pojištění může spadnout například kvůli vysoké nezaměstnanosti příliš mnoho lidí,“ varuje Šmucler.
Helena Sedláčková
Příspěvek byl původně publikován na portálu Zdravotnický deník, který je rovněž součástí Media Network
