Japonští politici se obávají ztráty amerického jaderného deštníku. Ta by mohla Tokio donutit k dosud neslýchanému tahu – přehodnocení dlouholeté poválečné protijaderné doktríny.

Donald Trump se přiklání k Vladimiru Putinovi, tlačí na Ukrajinu, aby svůj konflikt s Ruskem rychle ukončila, a narušuje spojenectví své země s Evropou. Japonsko přesto doufá, že se mu podaří amerického bosse přesvědčit, aby se bezpečnostních závazků Washingtonu vůči Tokiu – coby klíčovému asijskému spojenci – nevzdával.

Japonský plán A zahrnuje intenzivnější zbrojní nákupy od Spojených států a větší investice tamtéž. Hodlá také zdvořile Trumpovi připomenout roli Japonska v boji proti vojensky agresivní Číně; a konečně plánuje posílit vlastní obranné kapacity.

To vše spolu s pořádnou dávkou lichocení, na něž Trump slyší. Podle asijských diplomatických expertů je na pořadu dne také utužování vztahů s Evropou a dalšími regionálními partnery. Mimo hru není ani udržování dialogu s Pekingem.

Mohlo by vás zajímat

Pokud však tyto snahy selžou, mohl by každý dlouhodobý plán B nakonec počítat s prolomením tabu, jež si země sama uložila – začít vážně uvažovat o získání jaderných zbraní. Pro dosud jedinou zemi, která se stala obětí ostrého atomového bombardování, by to byl bezprecedentní, drastický krok.

Obavy posílily

Znepokojení ohledně bezpečnostních závazků Washingtonu vůči Japonsku není nic nového. Nicméně, Trumpovo veřejné pohrdání ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, dočasné zastavení vojenské pomoci Kyjevu a jeho hrozby, že nebude dodržovat obranné závazky vůči členům NATO – to vše vyvolává v Tokiu nové obavy neobvyklé síly. Komentátor serveru Nikkei Hiroyuki Akita to tento týden ve svém komentáři zdvořile popsal jako „dravou diplomacii“.

„Mocní v Tokiu si dobře uvědomují, že se jedná o poplach červené barvy,“ řekl Robert Dujarric, spoluředitel Institutu současných asijských studií na Temple University v Tokiu.

Sousední Jižní Korea se stejně jako Japonsko spoléhá na americký jaderný deštník. Na rozdíl od Soulu se však v tokijských mocenských kuloárech zatím příliš otevřeně nemluví o tom, že by si Japonsko pořídilo jaderné zbraně domácí výroby. „Myslím, že diskuse probíhají velmi tiše, ale neproniknou na veřejnost, pokud USA neudělají něco, co by si to nevyhnutelně vynutilo,“ řekl nedávno Tobias Harris, zakladatel poradenské společnosti Japan Foresight zabývající se vyhodnocováním rizik.

Dostatečně velký šok by však mohl tento vzorec změnit. Mohlo by jím být například rozhodnutí Washingtonu nebránit Číně ve vojenské anexi Tchajwanu před převzetím Čínou. Trump o něčem takovém uvažoval už během svého prvního funkčního období, kdy se ještě choval o poznání méně neortodoxně než dnes.

Jiným takovým podnětem by mohla být dohoda se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem, která by vedla ke stažení amerických vojsk z Jižní Koreje. Soul považuje severokorejský jaderný a raketový program za existenční hrozbu a odchod Američanů by jej ke snaze získat vlastní jaderné zbraně nejspíš přiměl. A to to by zase mohlo přesvědčit politiky v Tokiu, aby jeho příkladu následovali.

Japonsko se obává strategického rizika v podobě Číny a možné krize kvůli Tchaj-wanu. Od počátku ruské invaze na Ukrajinu proto varovalo, že „dnešní Ukrajina může být východní Asií zítřka“; jednoznačně Kyjev proti moskevskému agresorovi podpořilo.

Bezpečnostní poker s USA

Premiér Šigeru Išiba se ovšem zjevně obává si Trumpa znepřátelit. Proto se k ostré hádce amerického bosse s prezidentem Zelenským v Oválné pracovně vyjadřoval zdrženlivě. „Nemáme v úmyslu se stavět na žádnou stranu, ale myslím si, že nejdůležitější je, aby G7 zůstala jednotná,“ řekl Išiba v parlamentu.

Někteří bývalí japonští představitelé byli méně obezřetní. „Z války na Ukrajině se Japonsko naučilo, že doba, kdy jsme se mohli zcela spoléhat na USA, je pryč,“ řekl Nikkei Nobukatsu Kanehara, bývalý vysoký bezpečnostní činitel.

Trump také – i po přátelském washingtonském setkání s Išibou 7. února – Tokio varoval před oslabováním měny za účelem podpory vývozu; nervozitu z možnosti zavedení dalších cel to jen posílilo. Elbridge Colby, nominovaný na post náměstka ministra obrany USA pro politiku, zopakoval svou výzvu, aby Japonsko zvýšilo své výdaje na obranu na tři procenta HDP. Stávajícím cílem Tokia přitom je navýšit zbrojní výdaje do roku 2027 na procenta dvě.

Trump rovněž obnovil svou kritiku americko-japonské bezpečnostní smlouvy. „Máme s Japonskem skvělé vztahy, ale máme s ním takovou zajímavou dohodu, že my musíme chránit je, ale oni nemusí chránit nás. Víte o tom? Tak zní ta dohoda,“ řekl Trump novinářům. „A mimochodem, oni na nás vydělávají jmění. Kdo ty dohody uzavírá?“

Išiba v reakci na to uvedl, že bezpečnostní pakt je reciproční, neboť Japonsko je povinno hostit americké základny. Jeho nejvyšší vládní mluvčí upozornil na nedávné právní změny, které oběma zemím umožnily „bezproblémovou vzájemnou pomoc“ v různých situacích – a vyjádřil „plnou důvěru“ v americký závazek bránit Japonsko.

Tabu tří nejaderných zásad

Toho nejhoršího zacházení z Trumpovy strany však bude Tokio patrně ušetřeno. Většina bývalých diplomatů, jež server Nikkei v té věci oslovil, uvedla, že oproti Evropanům má Japonsko výhodu ve své klíčové roli v boji proti Číně. Právě rivalitu s Pekingem ve považují mnozí lidé Washingtonu za největší hrozbu pro USA.

„Potřebují nás k odstrašení Číny, a to bez amerických základen v Japonsku nelze,“ řekl Kunihiko Miyake, bývalý japonský kariérní diplomat. „Pokud plány A, B nebo C nefungují, vždy je možné mít D, E nebo F, ale jaderná varianta na mém seznamu není – pokud o rozšířené odstrašení ze strany USA nepřijdeme.“

Ne každý si však je tak jistý, že protičínští jestřábi by při lámání chleba měli ve Washingtonu rozhodující vliv. „Mnoho lidí z Trumpova okolí a jeho poradců tomu věří, ale myslím si, že on tomu nevěří,“ řekl Brad Glosserman, hlavní poradce think tanku Pacific Forum.

Opatření vedoucí k získání jaderných zbraní by mohla rozvrátit japonskou politickou scénu a také by byla obtížná pro Išibu, jenž vede vratkou menšinovou vládu. Tokio se již desítky let zavazuje k dodržování „tří nejaderných zásad“: nevlastnit ani nevyrábět jaderné zbraně a nedovolit ani jejich pobyt na svém území.

Japonští politici již v minulosti vyzývali k diskusím o jaderné variantě. Vláda již několik desetiletí tvrdí, že ani pacifistická ústava země nezakazuje držení takových zbraní za účelem sebeobrany.

Poté, co Rusko v roce 2022 napadlo Ukrajinu, navrhl zesnulý Šinzó Abe, nejdéle sloužící japonský premiér, aby Japonsko zvážilo dohodu o „sdílení jaderných zbraní“ podobnou NATO a rozmístilo na svém území americké jaderné zbraně. Tuto myšlenku podpořili někteří další konzervativní zákonodárci, ale jeho nástupce Fumio Kišida ji odmítl. (Kišida k tomu měl svho druhu pochopitelný důvod – pochází z Hirošimy.)

Proti Číně, KLDR i Rusku

Išiba, bývalý ministr obrany, v roce 2017 napsal, že debata o třech nejaderných principech Japonska by neměla být tabu. Těsně předtím, než se loni stal premiérem, vyzval k vytvoření zmíněného „asijského NATO“, které by zajistilo odstrašení proti jaderné alianci Číny, Ruska a Severní Koreje. Taková organizace by podle něho měla zvážit sdílení amerických jaderných zbraní nebo jejich rozmístění v regionu. Tato myšlenka byla ovšem v tichosti odsunuta na vedlejší kolej poté, co ji odmítla americká administrativa Joea Bidena.

Japonsko již změnilo svou bezpečnostní politiku způsobem, který byl kdysi nemyslitelný – reinterpretovalo pacifistickou ústavu tak, aby umožňovala omezený výkon kolektivní sebeobrany. Porušilo také samovolně stanovený limit výdajů na obranu ve výši jednoho procenta HDP; rozhodlo se navíc získat za účelem protiúderu raketami delšího doletu – to Washington naopak uvítal.

Jakýkoli signál, že Washington stahuje svůj jaderný deštník, by však mohl Tokio přimět k rozhodnutí, které mnozí dlouho považovali za nepředstavitelné. „Pokud USA stáhnou svou rozšířenou záruku jaderného odstrašení, můžete se v podstatě vzdát Číně, Severní Koreji a Rusku – nebo se pokusit rozhodnout, jak se bránit tváří v tvář třem jaderným státům,“ řekl Daniel Sneider, jenž přednáší východoasijská studia na Stanfordově univerzitě. „Pak se vlastnictví jaderných zbraní stává nutností.“