Česká republika může za několik let nakupovat zemní plyn odjinud než z Ruska. Stačí k tomu dohoda se s německou vládou, aby podpořila stavbu terminálu na zkapalněný zemní plyn na břehu Baltského moře. Následně lze využít kapacitu plynovodů OPAL a EUGAL, které jsou již hotové a vzhledem k zablokovanému provozu plynovodu Nord Stream 2 mají volnou kapacitu.
Cílem tohoto textu je nabídnout možnou odpověď na otázku: jak a čím nahradit dodávky ruského plynu do České republiky? Pro připomenutí, Evropská komise navrhuje ukončit odběr ruského zemního plynu do pěti let. Část veřejnosti a politiků volá ještě po rychlejší reakci. Platit miliardy eur zlotřilé zemi, jejíž armáda bombarduje ukrajinská města a masakruje civilisty po tisících, je zkrátka eticky nepřijatelné.
Největší možnost výběru se nabízí u odběru zkapalněného zemního plynu (LNG). Dodavatelů je na trhu celá řada, ti největší – Spojené státy americké, Katar a Austrálie – postupně navyšují těžbu a exportní kapacity. Na trh vstupují další hráči, významnými vývozci LNG se v příštích letech mají stát třeba Tanzanie a Mozambik. Proto je logické vsadit na kartu LNG.
Podle posledních zpráv by se LNG mohlo brzy dostat i do Česka. „Abychom posílili energetickou bezpečnost, je třeba diverzifikovat zdroje. Možností je i snaha získat část kapacit budoucích německých LNG terminálů u Baltského moře. Informoval jsem proto o našem možném zájmu ministra Roberta Habecka, který prý takovou spolupráci vítá,“ uvedl na svém twitterovém účtu ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.
Jak dostat LNG k českým zákazníkům
Česká republika nemá dobrou výchozí pozici. Fakticky nakupujeme jen ruský zemní plyn, i když nepřímo prostřednictvím různých velkoobchodníků. Loňská spotřeba dosáhla 9,4 miliardy metrů krychlových a vzhledem k plánovanému přechodu části uhelných elektráren a tepláren se má do konce desetiletí zvýšit o desítky procent. Kde tolik plynu vzít, navíc rychle?
Každé řešení, které by počítalo s výstavbou nových plynovodů, se protáhne o roky vinou dlouhých povolovacích řízení. Ideální je využit již hotové potrubní cesty. Z německého Lubminu na pobřeží Baltu vedou nejkratší cestou do České republiky dva velkokapacitní plynovody – OPAL a EUGAL. Druhý z nich měl navazovat na sice již dokončený, ale nespuštěný plynovod Nord Stream 2 z Ruska. První z nich zatím slouží pro další přepravu ruského plynu z Nord Streamu 1 a dnes pokrývá téměř celou spotřebu v Česku.
Nabízí se tudíž logické řešení: zůstat u tradiční cesty, avšak nahradit ruský plyn dodávkami z jiných zemí. Obnášelo by to investici do terminálu pro dovoz zkapalněného zemního plynu, ideálně v okolí německého Greifswaldu. Vzhledem k lokalitě bude zapotřebí dohodnout se s německou vládou, aby takový záměr podpořila. Německo sice chce stavět LNG terminály také, ale z českého pohledu na málo vhodných místech – ve Wilhelmshavenu a Brunsbüttelu u břehu Severního moře.
Když terminál, tak plovoucí
Výstavba LNG terminálu je časově náročná a nákladná, ale i tady lze proces urychlit. Levnější a časově rychlejší alternativou k běžným terminálům představují plovoucí terminály, v angličtině známé pod kratkou FSRU. Fakticky se jedná o lodě vybavené zařízením na převod zkapalněného zemního plynu zpět do plynné podoby včetně „natlakování“ do plynovodu. Takovou loď si může Česko nechat postavit na zakázku, ale také pronajmout.
Plovoucím LNG terminálem může za rok protéct až 6 miliard m3 zemního plynu, což odpovídá dvěma třetinám české spotřeby. Příkladem takového velkého FSRU může být zařízení, které se právě připravuje k provozu v přístavu Alexadroupolis na severovýchodě Řecka. Zásobovat plynem bude také sousední Bulharsko, které v projektu koupilo 20procentní podíl. Zájem o podíl v terminálu má také Severní Makedonie.
Nejedná se o příliš drahou investici. Například zmíněný projekt v Řecku vychází na 290 milionů eur (7,1 miliardy korun), z toho ovšem 167 milionů eur uhradila Evropská unie ze svých strukturálních fondů.
Dobrou zkušenost s plovoucím LNG terminálem má také Litva, která v přístavu Klaipeda provozuje od konce roku 2014 zařízení s kapacitou 2,9 miliardy m3 za rok. Také v tomto případě vypomohla Evropská unie, tentokrát formou úvěru od Evropské investiční banky. Dovezený plyn pokrývá zhruba polovinu litevské spotřeby, přebytky směřují na menších lodích do dalších zemí Pobaltí.
Další možnosti: Polsko nebo Chorvatsko
Jisté objemy bude možné nakupovat také v Polsku. Do konce letošního roku má být hotový plynovod z Norska přes dánské území. Vedle toho Poláci rozšiřují kapacitu LNG terminálu ve Svinoústí na 8,3 miliardy m3. Plynárenský podnik Gaz-System se chystá také pořídit FSRU do gdaňského přístavu s kapacitou 6 miliard m3 za rok. Tento plovoucí terminál však bude k dispozici až v první polovině roku 2028.
Když připočteme vlastní těžbu plynu, vychází z toho docela slušný objem plynu k dispozici. Otázkou je, zda jej nespotřebuje Polsko, jehož spotřeba plynu roste i s ohledem na plánovaný útlum uhelné energetiky. Případné dodávky do Česka bude komplikovat také fakt, že stále chybí dostatečné propojení české a polské plynovodní sítě. Chystané propojení spadlo pod stůl pro nezájem, jak Ekonomický deník upozornil loni v červenci.
Další relevantní LNG terminál se nachází v Chorvatsku na ostrově Krk. Opět se jedná o FSRU, v provozu je od konce roku 2020. Jenže v tomto případě by nastala potíž s nedostatečnou kapacitou stávajících plynovodů. O dodávky z terminálu na Krku se navíc hlásí řada dalších zájemců. Plyn z něj již odebírá Slovinsko a Maďarsko, po zahájení ruské agrese na Ukrajině zájem zemí v regionu výrazně vzrostl.
David Tramba
