Dlouho to skutečně netrvalo. Donald Trump ještě ani nenastoupil do úřadu amerického prezidenta a už vypálil první salvy očekávané – a také obávané – obchodní války. Když koncem listopadu oznámil uvalení desetiprocentního cla na veškeré zboží z Číny, ještě takové překvapení nezpůsobil, ale zpráva o možném zavedení pětadvacetiprocentních tarifů na dovoz z Mexika a Kanady vyvolala doslova šok.

Pokud přitom Trump taková tvrdá cla opravdu zavede, poškodí především americké spotřebitele, upozorňuje ve svém textu britský ekonomický týdeník The Economist. Severní Amerika má totiž integrovaný dodavatelský řetězec a jen v loňském roce překročilo severní a jižní hranice Spojených států zboží v hodnotě téměř jednoho bilionu dolarů, připomíná list. 

Ostatně polovina ovoce a zeleniny v USA pochází od jejich dvou sousedů na jihu a na severu. Více než polovina oblíbených pickupů prodávaných společnostmi GM a Stellantis v USA se vyrábí v Kanadě nebo Mexiku, což vysvětluje pokles cen akcií těchto firem o devět, respektive pět procent pouhý den po Trumpově oznámení. Podle Goldman Sachs by cla mohla zvýšit základní spotřebitelské ceny až o necelé procento. 

Vzhledem k pověstné nepředvídatelnosti Trumpa přitom nikdo nemůže vědět, zda zvolený prezident považuje cla „pouze” za efektivní nástroj pro vyjednávání, nebo zda mu jde skutečně o omezení mezinárodního obchodu. 

Mohlo by vás zajímat

Například zavedením pětadvacetiprocentního tarifu na mexické zboží hrozil Trump už v roce 2019, tedy v době svého prvního mandátu v Bílém domě, nakonec ale neudělal nic, připomíná The Economist s tím, že Mexiko a USA tehdy dosáhly dohody o hranicích. Trumpovy protekcionistické instinkty tehdy také mírnila vláda i akciový trh.

A své nadšení pro cla by podle britského týdeníku by mohl krotit i tentokrát. Naznačuje to například jeho výběr klíčových členů administrativy.

Stabilita nad chaosem

Agentura Bloomberg v této souvislosti ve své obsáhlé analýze upozorňuje, že Trumpovo rozhodnutí vybrat Scotta Bessenta jako příštího ministra financí je všeobecně vnímáno jako vstřícné gesto směrem k Wall Street. A tamní finančníci tradičně dávají přednost stabilitě trhů před jakýmkoliv ekonomickým chaosem. Přímá překážka pro cla to přitom není, ale určitá brzda zcela jistě, dodává k tomu Bloomberg. 

Bessent, který je zakladatelem fondu Key Square Group, už naznačil, že podporuje cla, která by sloužila dvojímu účelu, tedy navyšování vládních příjmů a tím i k vyrovnání daňových škrtů, a na druhé straně pak k řešení globálních ekonomických nerovnováh.

Nastupující ministr ale řekl i to, že Trumpovou prioritou pro ekonomiku by mělo být zvýšení růstu amerického HDP nad 3 procenta, což je těžko dosažitelný cíl, pokud cla zároveň naruší dodavatelské řetězce a zasáhnou peněženky spotřebitelů.

Důležitým aspektem pak je, zda v nové administrativě bude mít své místo dlouhodobý zastánce zásadní změny přístupu USA k dovozu a Číně Robert Lighthizer. Ten ve svých 77 letech zůstává nejostřejším protekcionistickým myslitelem v americké politice. 

Jenže při nominaci na ministra obchodu byl „přehlédnut” a vlivný post nakonec získal  veterán Wall Street Howard Lutnick, jenž mimochodem předtím prohrál tvrdý boj s Bessentem o roli ministra financí. 

Bloomberg k tomu dodává, že oznámení Lutnicka přitom přišlo s „podivným” dovětkem Trumpa, že tento generální ředitel obchodní firmy s dluhopisy Cantor Fitzgerald povede „naši agendu cel a obchodu“ a bude dohlížet na úřad amerického obchodního zástupce. Lutnick však nemá téměř žádné zkušenosti s obchodní politikou USA.

Také The Economist každopádně v této souvislosti zmiňuje, že Trump si při nominacích do svého ekonomického týmu dal mimořádný záležet na tom, aby neohrozil povolební byznysové a obchodní oživení. Britský týdeník k tomu poznamenal, že Lutnick i Bessent už prohlásili, že cla slouží k vyjednávání. A to na rozdíl od některých členů Trumpova „vnitřního kruhu”, kteří jsou ideologicky proti volnému obchodu.

Dalším omezením pro choutky na zavedení cel může být podle The Economist i strach z inflace. Američané totiž nedávno zažili nejvyšší růst cenové hladiny za posledních 40 let, což ostatně přispělo k neúspěšné volební kampani demokratické kandidátky Kamaly Harrisové. A Trump možná nechce být vnímán jako „autor” zdražování všeho, od snídaňových avokád až po nové automobily, uvádí The Economist. 

Ten ale také zároveň varuje, že na to nelze spoléhat. Stále je tu totiž možnost, že Trump chtěl skutečně s pomocí vyšších cel usilovat o přepsání globálního obchodního systému. 

Ostatně Bessenta a Lutnicka doplnil Jamieson Greer na postu obchodního zástupce, který zaujímá daleko tvrdší postoj, připomíná The Economist s tím, že to byl právě on, komu se i přes určitá omezení během prvního Trumpova mandátu podařilo zvýšit některá cla na Čínu i na Evropu.

Pokud by přitom Trump rutinně využíval hrozby cel, kdykoli by chtěl přimět země k poslušnosti, mohlo by to vést k jejich nekontrolovatelné eskalaci. Mexiko již pohrozilo odvetou a podobně by jistě reagovala i Evropa.. Pokud by na druhou stranu cla nebyla nikdy realizována, ztratila by svou účinnost, což by nakonec Trumpa donutilo ukázat, že myslí svá slova vážně.

Po desetiletí byly přínosy globálního obchodu široce přijímány, a odvetná cla byla omezena na obchodní spory. Dnes má ale volný obchod podle britského týdeníku žalostně málo zastánců a cla se používají bez rozmyslu. I pokud Trump zamýšlí cla pouze jako vyjednávací taktiku, bude nad světovou ekonomikou nadále viset strach, že výhody volného obchodu mohou být snadno „promrhány”, varuje The Economist. 

Budoucnost jako odraz minulosti

Jak by ale mohla vypadat Trumpova obchodní válka, pokud by se k ní nový prezident skutečně odhodlal? Právě takovou otázku si ve zmíněné analýze klade agentura Bloomberg. Možný další vývoj podle je podle ní možné odhadnout právě ze zkušeností z jeho strategie v prvním volebním období a také z priorit a náznaků jeho nového týmu. 

I s ohledem na vyhlášenou Trumpovu nepředvídatelnost ale respektovaná agentura upozorňuje, že jde stále jen odhad s nízkou mírou jistoty. Bloomberg každopádně v analýze vychází mimo jiné z rozhovorů s úředníky, kteří pomáhali realizovat Trumpovu obchodní politiku v prvním období.

Podle agentury je pravděpodobné, že cla se budou zavádět postupně a cíleně, aby maximalizovala právě vyjednávací sílu a také příjmy. 

Základní scénář analytiků Bloomberg předpokládá tři vlny zvyšování cel, přičemž první z nich by měla začít v létě 2025. „Cla na Čínu se nakonec ztrojnásobí do konce roku 2026, zatímco menší zvýšení zasáhne zbytek světa – zaměřený bude na meziprodukty a kapitálové zboží, které přímo neovlivňují spotřebitelské ceny. Kombinovaný dopad by znamenal ztrojnásobení průměrných amerických cel na téměř 8 procent do konce roku 2026,” odhaduje Bloomberg.

Pokud se situace skutečně vyvine tímto směrem, podíl amerického dovozu a vývozu na globálním obchodu klesne z dnešních 21 procent na 18, včetně dramatického poklesu obchodu mezi USA a Čínou, předpovídá agentura.. 

V důsledku tak bude oslaben růst USA a tamní inflace bude čelit protichůdným tlakům z vyšších cel a silnějšího dolaru. „Býčí akciové trhy budou čelit medvědím překážkám a nezaměstnanost vzroste. Extrémní dopady univerzálně vysokých cel, které Trump navrhoval během své volební kampaně, se však vyhnou,” predikuje Bloomberg.

Ten také uvádí, že Trump by zřejmě využil pro zvýšení cel výsledky šetření, které jeho administrativa zahájila už v roce 2017 a ke kterým později sáhla administrativa Joea Bidena ve snaze udržet cla na čínský dovoz. 

Podle Bloombergu takový krok povede k patnáctiprocentním dodatečným clům na širokou škálu spotřebitelských produktů, od pinballových automatů po pyžama nebo třeba kuličkové pero. V praxi by tak Trump nejdříve vrátil cla na úrovně, se kterými jeho administrativa počítala před lednem 2020. Tento postup je podle agentury pravděpodobný, protože Čína nesplnila podmínky původní obchodní dohody z té doby a existuje mechanismus jejího vymáhání, který lze snadno aktivovat.

„Takový krok by byl zcela odůvodněný,“ cituje Bloomberg Cleta Willemse, který pomáhal implementovat Trumpova cla během jeho prvního funkčního období na Národní bezpečnostní radě a nyní je partnerem v právnické firmě Akin Gump. „Dává nám to morální výhodu v našich rozhovorech s Čínou.“

Prozatím se vyhlídky na další jednání mezi Pekingem a Washingtonem nezdají příliš optimistické. A pokud rozhovory zkrachují, jak se zdá pravděpodobné, scénář Bloomberg Economics předpokládá, že cla na další dovoz z Číny budou postupně zvyšována až do září 2026, přičemž dodatečná cla začnou na pětadvaceti procentech  nakonec by mohly vzrůst až na 75 procent u vybraného zboží.

Vedle těchto cel na Čínu očekává Bloomberg dodatečné clo ve výši 3 procent nejprve na meziprodukty a později na kapitálové zboží dovážené e zbytku světa.

Celkově by taková opatření zvýšila průměrné clo v USA v porovnání s rokem 2023 na 7,8 procent z 2,6 procent. A to by byl nejstrmější nárůst od doby, kdy Kongres přijal známá cla Smoot-Hawley v roce 1930. Zároveň by ale taková varianta byla stále poměrně daleko od nejextrémnějších scénářů, které naznačují samotné Trumpovy hrozby. 

Mezi obchodními partnery USA by každopádně byly největšími poraženými Čína — která čelí nejstrmějšímu zvýšení cel — a Kanada a Mexiko, které mají největší závislost na obchodu s USA. Celková americká obchodní bilance by klesla o 11 procent a Čína by se musela podle všeho rozloučit až s 83 procenty svého prodeje do USA.

To jsou skutečně velká čísla. Ale ve srovnání s celními sazbami 60 procent na Čínu a 20 procent na zbytek světa, které Trump naznačoval během své volební kampaně, se však takový dopad stále jeví jako zvládnutelný. Zmíněná maximální cla by zcela zničila téměř 60 procent amerického dovozu a vývozu a obchod s Čínou by klesl téměř na nulu.

Přesně mířená cla z minulosti

A co vlastně naznačenému scénáři nejvíce nahrává? Podle Bloombergu je to málo známý aspekt první vlny Trumpových cel – totiž že byla vybírána strategicky. 

Byla totiž zaměřena především na součásti a stroje tak, aby se minimalizoval dopad na inflaci a HDP. Také se soustředila na zboží, u kterého mohli američtí kupci najít snadno náhradu.

Vzhledem k tomu, že Trump za své vítězství do značné míry vděčí masovému rozhořčení nad nárůstem inflance po pandemii během Bidenovy administrativy, je podle prestižní agentury pravděpodobné, že jeho stávající poradci budou doporučovat opatrný přístup. 

Průzkumy provedené po volbách sice ukázaly, že Trumpova cla jsou populární, zároveň je  ale větší prioritou pro lidi snížení jejich životních nákladů. Trump také potřebuje cla k zvýšení příjmů, aby mohl významně zalepit finanční „díru” pro své plánované daňové škrty.

Zmíněný Bessent během kampaně pro Bloomberg odhadl, že celní sazby ve výši 10 procent na všechny dovozy a zdvojnásobení stávajících cel na Čínu by vygenerovaly 2,5 až 3 biliony dolarů za 10 let. Dodal však, že cla by přinesla širší nárůst příjmů tím, že by přivedla více výroby zpět do USA. Tento druh „reshoringu“, jak řekl, by „značně zvýšil“ domácí daňové příjmy, i když by byla snížena korporátní daňová sazba na 15 procent podle Trumpova návrhu.

Pokud by cla byla součástí plánu na kompenzaci ztracených daňových příjmů, může přitom hrát klíčovou roli Kongres. „V Kongresu budou obavy,“ řekl podle Bloombergu Everett Eissenstat, který působil jako poradce pro mezinárodní ekonomickou politiku na Trumpově první Národní bezpečnostní radě a předtím několik let pracoval na obchodní politice pro Senátní výbor pro finance. „Ale zároveň to není tak, že by prezident Trump skrýval své záměry ohledně cel. Řekl, že to udělá, a byl znovu zvolen se silným mandátem.“

Trump si může každopádně dovolit ztratit pouze tři republikánské senátory, pokud chce prosadit své daňové škrty. „Ale republikáni z farmářských států a zastánci volného obchodu mohou mít námitky proti tomu, že by cla použil jako kompenzaci,” říká podle Bloombergu například seniorní člen Amerického institutu pro podnikání Kyle Pomerleau. Podle něj by stačilo, kdyby se několik z nich obávalo odvetných opatření proti americkým zemědělským exportům, což by mohlo proces zablokovat nebo zastavit.

V praxi Trump a jeho ekonomičtí poradci podle agentury stále čelí ohledně dalšího směřování složitým rozhodnutím. Směr je ale jasný. „Pro mě je nejkrásnější slovo ve slovníku clo, a je to moje oblíbené slovo,“ řekl ostatně zvolený prezident v říjnu během rozhovoru pro Bloomberg. 

Opatrné vyčkávání Bruselu

A jak na Trumpovu ekonomickou politiku bude reagovat Evropa? To je podle informovaných pozorovatelů stále ve hvězdách. Když se totiž unie připravovala na prezidentské volby ve Spojených státech, někteří lídři se obávali, že nemají plán pro případ druhého Trumpova funkčního období. A nyní, když už Trump takzvaně „stříhá metr”, se ukazuje, že ho nemají stále. 

Například vlivný bruselský deník Politico varuje, že přístup Evropy stále víc připomíná riskantní vyčkávání, než proaktivní jednání. V situaci, kdy jsou Francie a Německo coby nejsilnější evropské ekonomiky oslabené, a kdy je možné napříč státy pozorovat nárůst pravicového populismu, ale nemá kolektivní vedení unie k odvážným krokům příliš prostoru, připomíná Politico. 

Evropští diplomaté a úředníci tak nyní horečně analyzují Trumpovy sliby ohledně obchodní války i toho skutečného vojenského konfliktu na Ukrajině a vyčkávají.  

„EU je v režimu naslouchání,“ řekl Politicu jeden z vysoko postavených unijních diplomatů, který ale hovořil pouze pod podmínkou zachování anonymity, a to kvůli citlivosti jednání. Pasivní přístup každopádně podle listu pravděpodobně pramení z toho, že Republikánská strana Donalda Trumpa je tentokrát díky jeho vítězství mnohem sebevědomější než po jeho překvapivé výhře v roce 2016. A také proto, že EU má nyní více co ztratit.

Bezprostředně po volbách byli evropští lídři sice opět ve vyjadřování gratulací Trumpovi rychlí, tentokrát však bez morálního nadhledu, který dominoval jejich reakcím v roce 2016. Snaží se aktivně komunikovat s Trumpovým týmem a už si připravují pozice. 

„Bude to zcela jiný typ vlády, mnohem disruptivnější pro evropské zájmy než ta, kterou jsme viděli minule, a to v době, kdy jsou sázky mnohem vyšší,“ cituje Politico například Marka Leonarda z Evropské rady pro zahraniční vztahy.

Cla by srazila Německo o tři procenta

Nejistota evropských úředníků a diplomatů souvisí s otázkami bezpečnosti a obrany, ale také právě s Trumpovými plány na zavedení cel. To by totiž mohlo dále prohloubit recesi v národních ekonomikách.

Jako zvláštní cíl si přitom Trump vybral Německo a jeho velké automobilové exportéry.

V říjnu – jen několik týdnů před svým vítězstvím ve volbách – Trump pohrozil: „Všechny ty hezké malé evropské země, co se dávají dohromady, neberou naše auta. Neberou naše zemědělské produkty. Budou muset zaplatit vysokou cenu.“

Někteří odborníci v této souvislosti podle Politica varují, že pokud by byly tyto hrozby uskutečněny, mohly by vést k recesi celé Evropské unie. 

Výsledkem narušení globálního obchodu by totiž byly „hluboké ekonomické ztráty,“ uvádí německý Institut světové ekonomiky v Kielu, který podle Politica předpovídá pokles HDP unie až o 0,5 procenta a například pokles německé produkce o 3,2 procenta.

Evropa ale své kroky předjímat odmítá. „Samozřejmě se zvažují různé scénáře a je také naší povinností zajistit, že budeme alespoň připraveni,“ cituje Politico například nizozemskou ministryni obchodu Reinette Kleverovou. „Ale není moudré v tuto chvíli jít se všemi těmi scénáři na veřejnost. Nebylo by to dobré ani pro naši vyjednávací pozici.“

Výzvou podle Politica bude zejména udržení jednoty unie, pokud se Trump pokusí rozdělit jednotlivé země EU s ohledem na jejich politické a ekonomické odlišnosti. 

Například Paříž již dlouho prosazuje větší nezávislost EU v oblasti obrany a bezpečnosti. Pouhé dny po Trumpově vítězství řekl francouzský prezident Emmanuel Macron v Budapešti svým kolegům – lídrům: „Svět se skládá z býložravců a masožravců. Pokud se rozhodneme zůstat býložravci, masožravci vyhrají a my se pro ně staneme jen trhem.“

Na neformální večeři téže noci ale Macronovo poselství ke konkrétním závazkům či rozhodnutím nevedlo, což některé přítomné lídry značně zklamalo, uzavírá Politico.