Jak běží nejnovější jaderné reaktory? Premiantem je Westinghouse, nejvíc problémů mají Francouzi

Jak spolehlivě fungují velké jaderné reaktory třetí generace, které si chce v příštích letech pořídit celá řada zemí včetně České republiky? Na základě loňských dat lze říct, že nejspolehlivěji v praxi fungují reaktory AP1000 od amerického Westinghouse. Naopak nejhorší čísla mají francouzské bloky EPR kvůli problémům s palivovými soubory v čínské elektrárně Taishan.

Podobné srovnání je zajímavé v souvislosti s vyhlášenou soutěží na stavbu pátého bloku jaderné elektrárny Dukovany. Soupeřit o ni budou tři zájemci – americký Westinghouse, francouzská EDF a korejské KHNP. Ruský jaderný koncern Rosatom nebyl loni po kauze Vrbětice do soutěže přizván, proto se v následujícím srovnání objevuje jen tak pro zajímavost.

Americký Westinghouse zatím stihl postavit čtyři moderní reaktory – všechny v Číně. Podle statistiky, kterou uvádí web Světové jaderné asociace (WNA), fungují bez viditelných potíží. Využití jejich výrobní kapacity (load factor) se loni pohybovalo od 89 do 93 procent, což je v jaderné energetice velmi slušný výsledek.

Zajímavostí může být, že technologii Westinghouse loni pochválil expert Stephen Thomas, který je obecně k jaderné energetice silně skeptický.  „Reaktor je opatřen ochranou před dopadem letadla a systémem udržení roztavené aktivní zóny uvnitř nádoby. Je tedy prakticky jisté, že model AP1000 splní i bezpečnostní požadavky českých úřadů,“ uvedl Stephen Thomas.

Přesto je brzy na závěr, že se Westinghouse stává favoritem soutěže o nové Dukovany. Stačí připomenout zpoždění a prodražení bloků s reaktory AP1000 v elektrárně Vogtle v americké Georgii, za kterými je hlavně nezvládnutí stavební části projektu. Podle oznámení z letošního května je navíc Westinghouse (nyní v majetku investiční skupiny Brookfield Business Partners) na prodej. Je otázka, kdo se stane novým vlastníkem a jak vážný bude mít zájem o zakázku ve středu Evropy.

Loňské provozní výsledky jaderných bloků třetí generace

Elektrárenské bloky s ruskými reaktory VVER-1200 (s nimi chtěl Rosatom vyhrát temelínský tendr, který však vláda Bohuslava Sobotky v roce 2014 zrušila) zatím vykazují smíšené výsledky. Dva nové bloky Leningradské jaderné elektrárny, které vyprojektovala petrohradská kancelář Rosatomu, fungují spolehlivě. Horší výsledky mají zatím bloky VVER-1200 v Novovoroněžské elektrárně od konkurenční moskevské kancelář Rosatomu; ty zatím běží na méně než 80 procent své roční kapacity.

Ještě slabší výsledek vykazují jihokorejské reaktory APR-1400 v elektrárně Shin Kori. Loni vyrobily jen 75 procent toho, co by teoreticky vyprodukovat mohly (bez zohlednění odstávky na výměnu paliva apod.). Například blok Shin Kori 3 je v provozu už šest let, takže pomyslné „mouchy“ už by měly být vychytány. Spolehlivěji běží předloni spuštěný první reaktor APR-1400 ve Spojených arabských emirátech, který vykázal v minulém roce využití na víc než 85 procent.

Nejhůř ze srovnání zatím vycházejí velké francouzské reaktory EPR; po delší dobu jsou v provozu jen dva – v elektrárně Taishan v Číně. Loni v červnu na prvním bloku taishanské elektrárny došlo k poškození palivových tyčí, což si následně vyžádalo mimořádnou odstávku bloku. Výsledkem bylo pouze 52procentní využití kapacity elektrárny v ročním průměru. Lépe dopadl druhý blok s téměř 75procentním load factorem.

Dlužno dodat, že jaderné reaktory třetí generace byly zatím spuštěny hlavně v zemích, které zrovna nevynikají informační otevřeností. O jejich provozních problémech tak máme jen kusé informace. Změnit se to může po nedávném spuštění finské elektrárny Olkiluoto 3 s reaktorem EPR či blížícím se startem bloku Vogtle 3 ve Spojených státech. Zmíněné Olkiluoto 3 se od letošního března nachází ve fázi testovacího provozu, naplno začne vyrábět až v prosinci.

David Tramba