Ruská jaderná cvičení v Kaliningradské oblasti a nejistota ohledně budoucích bezpečnostních záruk Spojených států vyvolaly v Evropě debatu, která byla po desetiletí tabu. Paříž a Londýn čelí tlaku, aby rozšířily svůj jaderný deštník nad zbytek kontinentu a pomohly tak vyvážit hrozbu zhruba 1900 ruských taktických jaderných hlavic.
Zatímco Rusko hrozí evropským městům jadernou eskalací a Spojené státy se stále více soustředí na vlastní bezpečnostní priority, v Evropě se znovu otevřela debata o vlastním jaderném odstrašení. Aby však vznikl důvěryhodný odstrašující mechanismus, musely by evropské vlády změnit některé smlouvy, vytvořit nové institucionální struktury a přesvědčit veřejnost, že jaderná ochrana může fungovat kolektivně.
Tři otazníky
Evropa si musí odpovědět na několik zásadních otázek. Francie a Spojené království, jediné evropské jaderné mocnosti, disponují dohromady přibližně 515 jadernými hlavicemi. Stačil by ale rozšířený francouzsko-britský jaderný deštník k ochraně států v první linii – tedy zemí v blízkosti ruských hranic – aniž by narušil Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT)?
Druhou otázkou je, zda by členské státy byly ochotné přenést část pravomocí v této oblasti na širší evropský rámec. A třetí: může takové uspořádání fungovat vedle NATO, nebo by vyvolalo negativní reakci Spojených států?
Každá z těchto otázek nutí diplomaty a bezpečnostní experty vracet se k právním dokumentům i historickým precedentům. Odpovědi rozhodnou, zda evropské jaderné odstrašení zůstane jen v rovině politických debat, nebo se promění v reálný projekt.
Ruská hrozba z Kaliningradu
Ruská jaderná doktrína přitom otevřeně počítá s možností omezeného prvního použití jaderných zbraní. Moskva má podle odhadů k dispozici přibližně 1900 taktických jaderných hlavic připravených k nasazení.
Od roku 2022 ruské jednotky s raketami Iskander-M nacvičují z Kaliningradské oblasti útoky na evropské cíle, například přístavy na Baltu. Dosah těchto balistických raket je zhruba 500 kilometrů.
Podle zastánců evropského jaderného odstrašení může Vladimira Putina od jejich použití odradit pouze přesvědčení, že Paříž a Londýn by v krajním případě byly skutečně připraveny použít vlastní jaderné zbraně.
Obavy z budoucí obrany Ruska
Studie britského think-tanku RUSI zároveň upozorňuje, že Rusko může po roce 2030 vybudovat výrazně silnější systém obrany proti balistickým raketám. Pokud by dokázal zachytit až 90 procent střel, mohl by podle studie výrazně omezit účinnost případné francouzsko-britské jaderné odvety.
Větší zásoby hlavic?
Někteří bezpečnostní analytici proto volají po tom, aby Evropa zvýšila počet jaderných hlavic nebo vyvinula nové rakety s lepší schopností manévrování. Samotné množství zbraní ale podle nich není rozhodující.
Klíčové bude, zda se evropské státy dokážou rychle a společně shodnout na jaderné doktríně a na tom, jak by reagovaly na případnou jadernou hrozbu.
Mohlo by vás zajímat
Evropské váhání
Podle některých expertů brání vytvoření společného jaderného odstrašení především evropská politická opatrnost. Na nedávné debatě ve washingtonském think-tanku Stimson Center bývalý evropský ministr obrany upozornil, že vytvoření nové evropské jaderné kapacity by mohlo trvat nejméně deset let.
Analytici zároveň upozorňují, že „sdílené transatlantické struktury vytvořené po druhé světové válce – včetně důvěryhodného amerického jaderného deštníku nad Evropou – již nelze považovat za samozřejmost“.
I kdyby budoucí americká administrativa zmírnila izolacionistické tendence, Evropa se podle nich musí připravit na možné změny politické nálady ve Washingtonu.
Rozhodnutí bude na Paříži
Myšlenku rozšíření francouzského jaderného deštníku dlouhodobě podporuje prezident Emmanuel Macron. V některých evropských metropolích, zejména v Berlíně a Varšavě, se k této debatě staví opatrně, ale bez jednoznačného odmítnutí.
Dilema sdílené jaderné bezpečnosti často vystihuje citovaný výrok jednoho francouzského důstojníka:
„Kdo by nakonec byl schopen stisknout tlačítko? Pouze Francie.“
Použití jaderných sil totiž nespadá do žádných pravomocí Evropské unie. Musely by se kvůli tomu změnit evropské smlouvy. Další překážkou je Smlouva o nešíření jaderných zbraní. Francie a Británie sice smí konzultovat použití jaderných hlavic se svými spojenci, ale do okamžiku odpálení musí zůstat v držení dané země. NATO to obchází tím, že americké bomby B61 drží na evropských základnách pod zámkem.
Veřejné mínění některých členských zemí Unie je pro rozmístění francouzských jaderných hlavic po evropském kontinentu. Průzkumy ukazují, že 55 procent občanů Polska podporuje umístění francouzských jaderných zařízení. Pobaltské státy se v tomto přístupu shodují.
Ruská reakce
Moskva označuje každý návrh na změnu jaderné obrany kontinentu za eskalaci. Ruské ministerstvo zahraničí varovalo, že rozšíření francouzských jaderných sil na východ by „zničilo strategickou stabilitu“. Kreml se ale zároveň obává šíření jaderných zbraní. Viditelný francouzsko-britský deštník, který udrží Varšavu bez jaderných zbraní, by mohl ruským zájmům vyhovovat lépe než vlastní polská jaderná puma.
Celý článek v angličtině, který vyšel na EU Perspectives, si přečtěte ZDE.
