Země Evropské unie reagují na ruskou agresivní válku proti Ukrajině různě. Narychlo si pořizují LNG terminály, rozšiřují ty stávající, zrychlují výstavbu obnovitelných zdrojů a hledají způsoby, jak srazit spotřebu elektřiny. Ale jen poměrně málo zemí se rozhodlo investovat do nových jaderných bloků. Do této nepočetné skupiny patří Česká republika.
Přehled postupů, jak země EU reagují na energetickou krizi a výpadek dodávek ruského plynu, zpracoval ve své analýze evropský think-tank Bruegel. Zatímco popis všech chystaných projektů v oblasti dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) by vystačil na hodně dlouhou zprávu, text zaměřený na „renesanci“ jaderné elektrárny bude podstatně kratší.
Jednou z mála zemí, která přišla s nových a konkrétním projektem po 24. únoru letošního roku, je Česká republika. Když nepočítáme již dříve odstartovaný projekt pátého bloku v Elektrárně Dukovany, nově přibyl záměr postavit malý či středně výkonný modulární reaktor v areálu Jaderné elektrárny Temelín.
Investorem je ČEZ, který již začal o možném pořízení modulárních reaktorů nezávazně jednat s americkými společnostmi NuScale a Holtec International, americko-japonskou GE Hitachi či britským podnikem Rolls Royce. Malý reaktor v Temelíně by mohl být hotový v letech 2032 až 2035, tedy dřív než pátý blok Dukovan s výkonem přes 1000 megawattů.
Co se odehrálo v dalších zemích? Když nepočítáme dílčí prodloužení provozu reaktorů v Německu a Belgii a komplikované spouštění nových bloků ve Finsku a na Slovensku, tak v letošním roce k příliš výraznému posunu nedošlo. Za pozornost nicméně stojí vývoj v následujících zemích:
Finsko
O této severské zemi se hovoří hlavně v souvislosti s bolestivě dlouhou a nákladnou výstavbou třetího bloku elektrárny Olkiluoto či se zrušenou zakázkou na nový blok, který měl stavět ruský Rosatom. Největší finská elektrárenská společnost Fortum, která nebyla do dvou zmíněných projektů zapojena, v pondělí 17. října oznámila záměr výstavby jaderných bloků různých velikostí na území Finska a Švédska. Zatím je vše v prvotní fázi úvah, teprve začne práce na studii proveditelnosti.
Francie
Prezident Emmanuel Macron zveřejnil svůj ambiciózní plán na restart francouzské jaderné energetiky již 10. února, tedy dva týdny před ruským útokem na Ukrajinu (a také před prezidentskými volbami, v nichž Macron obhájil mandát). Macron přislíbil výstavbu až 14 nových reaktorů do roku 2050, první má být hotový v roce 2035.
Státem kontrolovaná energetická skupina EDF v říjnu uvedla, že jako první chce začít stavět nový blok elektrárny Penly, a to nejpozději v květnu 2027. Hotový by mohl být v roce 2035. EDF chce vsadit na reaktory nového typu EPR2, které mají být spolehlivější než problémové reaktory EPR (stačí připomenout předražené a opožděné projekty Olkiluoto 3 a Flamanville 3).
Nizozemsko
V Nizozemsku se o výstavbě nového bloku hovoří od nástupu současné vládní koalice, tedy od loňského prosince. Cílem je snížit emise a závislost na uhelných a plynových elektrárnách. Konkrétnější plán vláda premiéra Marka Rutteho zveřejnila letos v červnu. V plánu jsou dva velké bloky, které mají vyrůst vedle dnes jediné nizozemské jaderné elektrárny Borssele. Vláda vyčlenila 5 miliard eur na přípravu a první etapu výstavby. Následovat má hledání partnerů, kteří by se podíleli na výstavbě a provozu nových bloků.
Polsko
Strategie polské vlády hovoří o výstavbě šesti velkých bloků o celkovém výkonu až 10 000 megawattů do roku 2040. Podobně jako v Česku je i zde ve hře americký Westinghouse, francouzská EDF/Framatome a korejské KHNP. Letos nabral výběr dodavatele na rychlosti a objevily se dokonce i cifry, za kolik je který uchazeč schopen nové bloky postavit.
Další zájemci hovoří o pořízení menších modulárních reaktorů. Těžební podnik KGHM Polska Miedź již v únoru podepsal ve Washingtonu smlouvu o dodávce technologie s americkým startupem NuScale Power. V první fázi by zvažovaná elektrárna měla mít čtyři bloky po 77 megawattech, do budoucna by se mohla rozšířit na dvanáct malých modulárních reaktorů (SMR). První fáze může být v provozu již v roce 2029.
Druhý zájemce sází na větší reaktory. A sice 300megawattové BWRX-300 od GE Hitachi. Tímto druhým uchazečem je Orlen Synthos Green Energy, společný podnik chemičky Synthos a zpracovatele ropy PKN Orlen. Hlavním tahounem zájmu o jadernou energii je vlastník Synthosu, miliardář Michał Sołowow. Také tady se hovoří o spuštění v roce 2029.
Švédsko
Nová středopravicová vláda, která nastoupila v polovině října, oznámila odklon od cíle „stoprocentně obnovitelná energetika“ k novému: švédská energetika má být stoprocentně nízkoemisní. Vedle úvah o restartu nedávno odstavených jaderných bloků Ringhals 1 a 2 vyzvala nová vláda státní elektrárenskou společnost Vattenfall, aby „okamžitě začala plánovat nové reaktory v Ringhalsu nebo jiných vhodných lokalitách.“
Samotný Vattenfall již v červnu, tedy ještě za vlády protijaderných sociálních demokratů, zmínil možnost výstavby menších reaktorů v lokalitě Ringhals. Během příštích dvou let vypracuje studie, zda se takový záměr vyplatí. Menší reaktory chce stavět také místní startup Kärnfull Next. Ten se letos v březnu dohodl na spolupráci s americko-japonským konsorciem GE Hitachi, které nabízí varné reaktory o výkonu 300 megawattů.
David Tramba
