Sotva půl roku poté, co bývalý šéf ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu v Ostravě a dnes zaměstnanec Finanční správy Jiří Komárek unikl o vlásek odsouzení za zneužití pravomoci veřejného činitele, je další nohou v problému. O prázdninách jej začala prověřovat Generální inspekce bezpečnostních sborů, zda nespáchal trestný čin při vyšetřování lihového bosse Radka Březiny.
Ostravská inspekce začala aktivity bývalého detektiva Jiřího Komárka podle informací Ekonomického deníku prověřovat v půlce července. Šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) úzce souvisí s tím, jak Komárek jako detektiv Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu vyšetřoval takzvanou lihovou mafii ze Zlínska. Záležitost je poměrně čerstvá a zjištění Ekonomického deníku odmítla potvrdit jak GIBS, tak Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, které případ dozoruje. Žádná reakce z obou institucí nepřišla ani po urgenci otázek.
Jiří Komárek byl v dubnu osvobozen v kauze takzvaného „brutálního úniku“ informací od Policejního prezidenta Tomáše Tuhého. Krajský soud v Praze však vyhověl Komárkovu odvolání, zrušil původní verdikt a zprostil ho obžaloby. Za zneužití pravomoci úřední osoby Komárkovi hrozilo až pět let vězení nebo zákaz činnosti. Státní zástupce se proti osvobození ex-detektiva neodvolal.
Nabídl mi desítku
Proč začala tedy GIBS Komárka znovu vyšetřovat? Jiří Komárek po zatčení skupiny vyrábějící nezdaněný líh a jejího šéfa Radka Březiny v roce 2012 a 2013 se svými kolegy často navštěvoval Březinu ve vazební věznici. V té době ještě detektivové neměli sebemenší tušení, že Březina výrobu a obchod s nezdaněným lihem řídil. Důkazní nouze se markantně změnila po 15. lednu 2013. V ten den Komárek, už sám, bez kolegy, navštívil Březinu ve vazební věznici. Ze setkání pak sepsal úřední záznam, v němž tvrdí, že mu Březina nabídl úplatek. „Pojednou se zeptal, zda by jeho situaci ohledně trestního řízení nevyřešilo deset milionů korun. Jeho dotazem jsem byl překvapen,“ popsal jednání Komárek.
V úředním záznamu dále tvrdí, že údajný úplatek odmítl. „Březina se mně zeptal, jak dlouho chci ještě pracovat u policie, že bych přece mohl odejít. Dále uvedl, že zná bezpečný způsob, jak mi peníze předat. Co přesně bych musel udělat, aby mi uvedený úplatek poskytl, blíže nespecifikoval,“ tvrdí v záznamu Komárek. Přestože si Komárek nezapamatoval konkrétní fakta z průběhu rozhovoru a ani je nazapsal do popisovaného úředního záznamu, byly okamžitě povoleny odposlechy prostor vazební věznice opřené o pokus ovlivňovat průběh trestního řízení, „zejména, aby odstranil případné důkazy z počítačů zajištěných při domovních prohlídkách“.
Kvůli údajné nabídce úplatku Jiřímu Komárkovi čeká kvůli výrobě a prodeji lihu na 13 let pravomocně odsouzeného Radka Březinu další soud. Přitom Březina před více jak rokem podal na Komárka kvůli osočení z uplácení trestní oznámení. Tvrdí v něm, že se stal obětí policejní provokace. Domnívá se, že cílem Komárkovy návštěvy ve vazbě v Olomouci bylo vyvolat zdání, že je ochoten určitým způsobem ovlivnit vyšetřování. „Vzbudit dojem, že je schopen či ochoten průběh vyšetřování ovlivnit. Neomezil se na pasivní účast, ale aktivně ovlivnil skutkový průběh a stal se jeho hybatelem,“ stojí v textu oznámení. Březina tvrdí, že Komárkovi žádný úplatek nikdy nenabídl. „Před návštěvou plukovníka Komárka není ve spise zachycen jakýkoliv náznak toho, že by měl mít oznamovatel úmysl učinit vůči němu nabídku úplatku,“ konstatoval Březinův obhájce Mario Hanák. Dlouho se nic nedělo a Březinův „trestňák“ byl založen do jeho spisu jako součást obhajoby.
Mám tady spisy
Situace se ale markantně změnila letos v létě, když se GIBS začala zajímat o to, jestli detektiv Komárek Březinovi při návštěvách vazební věznice nevyzradil utajované informace. Březina si ve vazbě psal pečlivě zápisky ze všech návštěv, a ty byly později analyzovány Komárkovými detektivy. V zápiscích mimo jiné stojí, že mu měl Komárek ukázat v rámci snahy po získání důkazů několik policejních spisů, které byly vedeny v utajovaném režimu a velmi úzce se dotýkaly trestné činnosti, kterou Komárek v souvislosti s lihovým gangem vyšetřoval.
Takovýto postup není běžnou policejní praxí, ale někteří detektivové tuto praktiku, že podezřelým ukazují spisy, ve kterých buďto figurují sami podezřelí nebo se dotýkají jim za vinu kladené trestné činnosti, občas používají. Podezřelého tak zákonem tolerovaným způsobem zastrašují, aby svou trestnou činnost takzvaně „sám položil“.
Trestní řád přitom takový postup nezná a neumožňuje. Pokud se kterýkoliv z policistů rozhodne, že je potřeba obviněného, který je ve vyšetřovací vazbě, z taktických důvodů seznámit s jinými spisy, které jsou navíc v utajovaném režimu, nemůže mít taková akce partyzánský rozměr hraničící s možným vydíráním. Vazebně stíhaný může být seznámen s jinými vyšetřovacími spisy, ale jen v jasně definovaných případech a s jasně danými pravidly a povinnostmi. Takto použité policejní dokumenty pak musí být především odtajněny a za druhé, musí být o takovémto úkonu sepsán řádný úřední záznam. Jak ale vyplývá z Březinova vyšetřovacího spisu, detektiv Jiří Komárek ani jeden z popisovaných kroků neučinil.
Nyní tedy Jiřímu Komárkovi hrozí možné obvinění z trestného činu ohrožení utajované informace. Litera zákona pojmenovala tento trestný čin následovně: „Kdo vyzvídá informaci utajovanou podle jiného právního předpisu s cílem vyzradit ji nepovolané osobě, kdo s takovým cílem sbírá údaje obsahující utajovanou informaci nebo kdo takovou utajovanou informaci nepovolané osobě úmyslně vyzradí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.“ Na dva roky až osm let pak bude potrestán ten, kdo spáchá tento čin, „ačkoli mu ochrana utajovaných informací byla zvlášť uložena“. Není přitom vyloučeno, že vyšetřování může být rozšířeno o vyšetřování podezření z dalších trestných činů. Jiří Komárek s autorem článku dlouhodobě nekomunikuje, takže jeho reakci na nové informace Ekonomický deník nezná.
Bude velice zajímavé, jak se s generální inspekcí zahájenými úkony v trestním řízení porovná olomoucké Vrchní státní zastupitelství. Jeho žalobci se totiž podíleli na dozorování Březinovy hospodářské trestné činnosti, na níž se přišlo až díky právně sporným odposlechům prostor vazebních věznic, ve kterých byl Radek Březina do líčení soudu umístěn. V souvislosti s novým vyšetřováním mohou být totiž olomoučtí žalobci podjati a případ by měl být podle všeho předán na jiné státní zastupitelství.
Jan Hrbáček
