Na situaci, kdy není jasné, jaké konkrétní úkony a za jaké odměny může advokát poskytovat služby spojené s oddlužením, reaguje výkladové stanovisko, které přijala odborná sekce České advokátní komory pro insolvenční právo. „V době, kdy danou problematiku nepokrývá sjednocená soudní judikatura, nelze vyloučit, že soudy postupem času zaujmou jiná výkladová stanoviska, například k otázce způsobu uplatnění regulované odměny,“ vysvětluje předseda sekce a člen představenstva ČAK Michal Žižlavský.
Jak úvodem stanovisko konstatuje, dlužník má jako účastník insolvenčního řízení právo na právní pomoc advokáta v řízeních před soudy. Toto jeho základní právo je odvozeno z čl. 37 odst. 3 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, v platném znění a čl. 6 odst. I Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. „Advokáti naplňují v praxi veřejný zájem na ochraně lidských práv a základních svobod. Nejsou (až na výjimky) placeni ze státního rozpočtu a nesou sami náklady své činnosti. Pokud stát jejich odměnu reguluje, nese odpovědnost za správné nastavení regulace. Právo dlužníka, které není materiálně zajištěno, reálně žádným právem není.“
Advokát je alter ego dlužníka
Advokát má podle stanoviska při poskytování právních služeb dlužníkovi v soudním řízení zvláštní a nezastupitelné poslání, které odpovídá jeho specifické roli v právním systému. To platí i v případě insolvenčního řízení, které je jen jedním z typů soudního řízení. Postavení advokáta je jiné než postavení dalších osob, oprávněných sepisovat a podávat návrhy na povolení oddlužení. Pokud si dlužník vybere k sepisu návrhu advokáta, právem očekává, že mu budou poskytnuty advokátní služby. Na advokáta dopadají speciální normy, které upravují výkon advokacie.
„Advokát je kvalifikovaným alter egem svého klienta, v daném případě dlužníka. Vnímá a vyhodnocuje situaci optikou jeho zájmu a je vždy ,na jeho straně´. Jeho postavení je jiné než kupříkladu postavení notáře, který plní tradičně roli ,mezi stranami´ a naprosto jiné než postavení akreditované osoby, oprávněné jen k poskytnutí jednotlivé služby. Advokát není a nemůže být jen pečlivým, ,vyplňovatelem formulářů´. Musí vnímat a komplexně vyhodnocovat veškeré souvislosti situace, ve které se nachází jeho klient, a to nejen z pohledu teorie, ale zejména svých praktických zkušeností,“ uvádí dále stanovisko.
Mohlo by vás zajímat
[mn_protected]
Předpis upřednostňuje zastoupení v celém řízení
Rozsah služeb, které advokát poskytuje, je určován zájmem a pokyny jeho klienta, vyplývá dále z přijatého stanoviska. To platí, i když je klientem dlužník, který se nachází v úpadku. Kromě sepisu a podání návrhu na povolení oddlužení dle 390a IZ může advokát poskytovat dlužníkovi veškeré právní služby (na rozdíl například od akreditovaných osob). Může jít o poradenství, sepis listin, nebo zastupování. Tyto jiné služby mu může poskytovat před sepisem návrhu, souběžně se sepisem návrhu nebo po sepisu návrhu. Není rozhodné, zda souvisejí nebo nesouvisejí s návrhem ani zda se týkají insolvenčního, občanského, obchodního, rodinného, pracovního, trestního nebo jiného práva.
„Zatímco speciální plná moc omezuje práva akreditovaných osob jen na sepis a podání insolvenčního návrhu, advokát může zastupovat dlužníka také na základě procesní plné moci pro celé insolvenční řízení. Zastoupení advokátem pro celé řízení obecný předpis upřednostňuje, a to z důvodu komplexní povahy právních služeb, poskytovaných advokáty.“
Smluvní a mimosmluvní odměna
Rozsah právních služeb, které advokát poskytuje dlužníkovi, je určující pro stanovení výše jeho odměny. Z tohoto pohledu je podle výkladu třeba rozlišovat odměnu, jejíž výši reguluje insolvenční zákon. Ta se týká sepisu a podání návrhu na povolení oddlužení a její maximální výše činí 4 000 Kč a v případě společného oddlužení manželů 6 000 Kč,
Výklad odlišuje smluvní odměnu, která může být sjednána za jiné služby než odměna za sepis, pro kterou platí, že musí být přiměřená, což znamená, že nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci a mimosmluvní odměnu, která se uplatní, nebyla-li sjednána smluvní odměna. „Kárná odpovědnost nemůže vzniknout paušálně jen tím, že advokát vyúčtuje dlužníkovi vyšší odměnu než 4 000 Kč nebo 6 000 Kč, a to ani tehdy, když mu sepíše návrh na povolení oddlužení. V každém jednotlivém případě je třeba zkoumat, jaký byl rozsah poskytnutých právních služeb, tedy jaké konkrétní úkony právní služby advokát pro dlužníka vykonal,“ vysvětluje stanovisko.
Ministerstvo se stanoviskem nesouhlasí
Výkladové stanovisko přijala odborná sekce České advokátní komory (ČAK) pro insolvenční právo v době, kdy danou problematiku nepokrývá sjednocená soudní judikatura. Vzhledem k tomu nelze vyloučit, že soudy postupem času zaujmou jiná výkladová stanoviska, například k otázce způsobu uplatnění regulované odměny. Toto stanovisko představuje po jeho schválení představenstvem ČAK, a to až do jeho případné změny, oficiální stanovisko Komory a podkladový materiál, využitelný pro rozhodovací praxi orgánů ČAK.
Jak sdělil na nedávném sympóziu k exekucím Michal Žižlavský, výkladové stanovisko přijala insolvenční sekce jako reakci na opakování kárných podnětů vůči advokátům ohledně odměn, které si nechávají vyplácet za právní služby spojené s insolvencí. Podle ministerstva spravedlnosti by však měla vše řešit odměna za sepis.
S tím ale Žižlavský nesouhlasí: „Advokát se nemůže rozdvojit na sepis a další služby,“ oponuje. Sdělil rovněž, že jednání sekce se zúčastnil zástupce ministerstva spravedlnosti a že resort s výkladovým stanoviskem nesouhlasí. „Bude se to ještě s ministerstvem diskutovat,“ dodal Žižlavský.
[/mn_protected]
Dušan Šrámek
