Dunkerk před měsícem spustil projekt, který z něho udělal největší evropské město s veřejnou hromadnou dopravou zdarma. Bezplatně se svezou rezidenti i přespolní.
Pětašedesátiletá Claude Pointartová si autobusy zdarma chválí. Díky ušetřeným penězům si ze své penze může dovolit o něco víc. „Šetřím peníze i čas. Autobus přijede každých deset minut, takže nemusím dlouho čekat,“ řekla listu The Guardian, jehož pařížská reportérka byla situaci ve městě na severním pobřeží Francie zmapovat. Claude Piontartové ani nevadí, že si musí pro cestování vybírat méně exponovaný čas, pokud si chce ve voze sednout. „Přesto si myslím, že je to opravdu dobrá věc,“ dodala.
Městské autobusy zdarma mění dopravní návyky i těch, kteří se dosud po Dunkerku pohybovali výlučně osobním automobilem. „Předtím jsem snad autobusem nikdy nejel. Když ale uvážím, že pohonné hmoty zdražují, pak bezplatná hromadná doprava působí jako velmi přesvědčivý argument, abych svoje cestování přehodnotil,“ řekl Guardianu jedenapadesátiletý Georges Contamin. Lidí jako on, jsou na zastávkách spousty.
Inspirace Tallinnem
Dvousettisícový Dunkerk se zhruba před měsícem stal největším evropským městem, které se ke spuštění bezplatné veřejné dopravy odhodlalo. A to i přesto, že v něm nenajdete žádné tramvaje, trolejbusy, metro nebo příměstské vlaky, ale pouze autobusy. Ty jsou zdarma nejen pro stálé obyvatele Dunkerku, ale i dojíždějící pracující z okolí nebo turisty. Zkrátka pro všechny.
Inspiraci si město na severu Francie vzalo z estonské metropole Tallinnu. Ten už v roce 2013 přestal vybírat jízdné ve veřejných dopravních prostředcích, opatření se ovšem týkalo pouze rezidentů. Aby mohli jezdit zdarma, museli si však koupit za dvě eura (asi 52 korun) kartu, na kterou pak mohli absolvovat veškeré jízdy bezplatně. Tallinn krátce nato zaznamenal nárůst registrovaných cestujících asi o 25 tisíc.
Podle starosty Dunkerku Patrice Vergrietea, který bezplatnou veřejnou dopravu sliboval ve své předvolební kampani v roce 2014, je to velký úspěch. Počet cestujících se na některých linkách zvýšil o polovinu, někde dokonce o 85 procent. Zatímco předtím se až dvě třetiny jízd po městě konaly autem a autobusem jen asi z pěti procent, poměry se začínají měnit, byť na nějaké hodnocení je ještě brzy.
„Veřejná doprava zdarma je plná dogmat a předsudků, ale výzkumy v této oblasti prakticky chybí,“ řekl Vergriete Guardianu. „Toto dogma předpokládá, že když je něco zdarma, nemá to žádnou hodnotu. Slyšíme to ve Francii skoro všude,“ dodal. Přesto připouští, že financování tohoto projektu představuje určitý problém, který se musí řešit.
Ještě než začala být veřejná doprava v Dunkerku bezplatná, pasažéři jízdným pokrývali asi desetinu ročních nákladů. Dalších šedesát procent město získalo v podobě dopravního poplatku, který je uvalen na firmy a veřejné instituce s více než jedenácti zaměstnanci. Zbylých třicet procent pak hradilo město ze svého rozpočtu. Výpadek příjmů bude podle dunkerského starosty nahrazen zvýšením onoho dopravního poplatku.
Lidé zdraví a usmívají se
Je ale otázkou, zda to bude stačit. Nejenže lidé za autobusy v Dunkerku nic neplatí, ale kvůli očekávanému zvýšení zájmu o cestování hromadnou dopravu musela radnice přidat další spoje. Flotila se rozrostla ze sta na sto čtyřicet vozidel, včetně těch, které jezdí na stlačený zemní plyn, a jsou tak ekologičtější. „Nárůst počtu cestujících nás mírně překvapil,“ přiznal Vergriete.
Zrušení plateb však považuje za pozitivní i z jiného pohledu. Zatímco předtím lidé považovali veřejnou dopravu za zboží, protože si za něj platili, dnes se na to prý dívají jinak. „Berou to jako veřejnou službu. Přejí řidičům hezký den, povídají si spolu, usmívají se na sebe. Měníme to, jak lidé vnímají město a služby, které poskytuje. Znovuobjevujeme veřejný prostor,“ uzavřel Vergriete.
Bezplatná veřejná doprava se stále rozšiřuje. Ke konci loňského roku byla na světě necelá stovka veřejných dopravních sítí, za jejichž užívání se neplatilo. Z nich 57 v Evropě, 27 v Severní Americe, 11 v Jižní Americe, 3 v Číně (a tedy celé Asii) a jedna v Austrálii. Mnoho z nich je daleko menších než v Dunkerku a cestování zdarma je limitováno jen na některé pasažéry, některé hodiny, nebo některé spoje. Dunkerk je v tomto ohledu skutečně průkopníkem.
-zm-
