Mobilní telefon nebo třeba úspěšné aplikace typu WhatsApp – i tyto produkty vytvořily start-upy. A podobně jako firma Apple, stejně jako další, začínaly jako malé firmy a díky venture kapitálovým investorům zvládly vyrůst a stát se z nich nejhodnotnější firmy. Start-upy přináší ekonomice spoustu pozitivních externalit, a to je důvod, proč existuje veřejný zájem je podporovat, zdůraznil na sympoziu Ekonomického deníku s názvem Modernizační a strukturální fondy, dotace a granty jako příležitost pro ekonomiku partner venture fondu N1 Ondřej Homola.
Region střední a východní Evropy (CEE), je nejrychleji rostoucím regionem v Evropě podle hodnoty podniku, připomněl Homola hned na úvod své prezentace na sympoziu Ekonomického deníku. Důvody jsou zjevné. Nižší mzdové a provozní náklady, velký a rostoucí trh, přístup k novým technologiím i inovativní nápady, podpůrné vládní politiky a financování, ale i ověřené úspěchy. „A my jsme nejaktivnější fond, který investuje do technologických start-upů v Česku i v okolních zemích,” uvedl s tím, že fond funguje jako investor, kdy do technologických firem vstupuje v bodě nula, tedy opravdu na začátku jejich životního cyklu. To samozřejmě podle něj přináší i svá rizika, ale pro ekonomiku především také hodně pozitivních externalit, což je podle něho důvod, proč existuje veřejný zájem je podporovat.
Za největší problém regionu CEE považuje pak Homola fakt, že je v něm k dispozici poměrně málo kapitálu pro start-upy. Většina států tohoto regionu, kromě Estonska, má jen velmi málo investic na hlavu, jak ukazuje níže uvedený graf.
To ale vede k jedné zásadní věci: zdejší start-upy jsou tak znevýhodněné vůči těm západním. Důvod je podle Homoly jednoduchý, vyplývá ze struktury investorů, kteří vstupují do fondu jako je například N1, protože peníze, se kterými nakládá, mohou pocházet z různých zdrojů. Typický mix investorů ve venture kapitálových fondech v USA nebo v západní Evropě je takový, že velkou část zaujímají institucionální investoři. „Tam jsou to ze 40 % jsou pensijní fondy a finanční instituce typu banky a pojišťovny, a to z 25 %. V ČR a ve střední a východní Evropě však celých 65 % z nich do venture kapitálových fondů vůbec nevstupuje, v podstatě je nemáme,” konstatuje Homola s tím, že právě to je důvod, proč pak dochází k nedostatku kapitálu. „A vlastně i k tomu, že technologické firmy jsou znevýhodněné oproti svým konkurentům na Západě a přicházejí o pozitivní externality, čili veřejný zájem nemůže být naplněn,” dodal.
Z toho důvodu právě podle něho fond N1, kromě toho, že čítá 25 soukromých investorů, tak má i jednoho velkého institucionálního investora, což je Evropský investiční fond. Jde o fond, který je vlastněn Evropskou investiční bankou a je tak v podmínkách zmíněného regionu tím institucionálním investorem s více než třemi tisíci venture kapitálových a private equity fondy napříč EU. A tím že tady Evropský investiční fond investuje, tak tím podle Homoly doháníme potřebné finanční nástroje. „Ty jsou poměrně efektivní v tom, že vyžadují trochu jiné nastavení a přinášejí možná i větší efektivitu. Ale pouze za předpokladu, že jsou použity správně a je tak nastaven i mechanismus,” řekl.
Mechanismů, které efektivitu podle N1 zvyšují je několik. Důležité ale podle něho je, aby finanční nástroj, tak jak se realizuje, byl správně odmotivován na opravdové efektivitě. Tedy aby nebyl motivován nějakým fixním platem ale na efektivitě využití finančních nástrojů, tedy na výsledku investice.
„Jde o to, aby byl motivován stejně jako když finanční nástroj by byl soukromý. Management by měl mít možnost být sám o sobě investorem do start-upu, protože to nějakým způsobem zaručuje, kromě motivace na výsledku, i efektivní alokaci kapitálu,” zdůraznil.
Často pak podle Homoly bývá podmínkou pro využití finančních nástrojů nějaká podinvestice s nějakým čistě soukromým kapitálem, zkrátka vstup kapitálu musí být potvrzen třeba z nějakého procenta vstupem soukromého kapitálu. Ať už ivnestičního nebo třeba bankovního. A management musí mít, podle Homoly nastavené podmínky participace na výsledku. „A také musí být podmíněné tím, že se tomu bude věnovat celou dobu, celý ten ivestiční cyklus, který je zpravidla desetiletý. A tak je tomu i u nás,” dodal.
Připomněl pak to, že v Česku existuje také například program Rizikový kapitál OPPIK, který spravuje ministerstvo průmyslu a ochodu a umožňuje zainvestovat. „V našem fondu je více než 35 technologických firem. Cíle je získat jich zhruba 40,” uvedl. Jsou mezi nimi společnosti jako je například Hedepy, která poskytuje on line psychoterapii. Nebo společnost Daytrip, což je cestovatelský start-up ve více zemích. „Je to něco mezi Uberem a cestovkou. Například potřebujete dojet z Prahy do Zlína a řidič kromě toho, že vás tam odveze, tak vám zařídí třeba návštěvu sklípku. Nebo 24 vision, což je zase industriální start-up, který pomocí umělé inteligence a kamer kontroluje kvalitu výroby vozů ve Škodovce, Volkswagenu i Tesle,” přiblížil.
Podle Homoly je tak zcela jasné, co start-upy přinášejí – podílejí se na posunu z montovny ke znalostní ekonomice, vytvářejí kvalifikovaná pracovní místa, lákají lidi ze zahraničí, aby se vrátili zpět. A spousta firem má také R&D v Česku. „To není jen o tom, že pracují pro IBM pro něhož třeba upravuji software. Spíš je to jako firma Kiwi, která umožňuje lidem v celé ČR podílet se na vývoji produktu. „A to je extrémně atraktivní pro mozky, aby se vrátily například z Německa, Ameriky či Švýcarska, a vytvořily stovky pracovních míst a defacto kvalifikovaných odvětví,” zdůraznil.
„A úspěšné firmy potom vytvoří zase spoustu nových potencionálních investorů v momentě, kdy se prodá. A ti zase budou rozvíjet celý ten technologický ekosystém,“ dodal Homola.
Monika Ginterová
