Pátek, 20. května, 2022

Historici odhadují, že komunisté na polském zámku nechali zavraždit více než 400 vězňů. Zemřelo mnoho odbojářů

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

„Historici odhadují, že zde komunisté zavraždili přes 400 vězňů, “ zaznělo těsně před Vánoci na tiskové konferenci na zámku Lubomirski v polském Rzeszówě. Konference na místě německých a komunistických represí se zúčastnil i místopředseda polského Ústavu paměti národa Karol Polejowski. V letech 1939-1944 byla na zámku německá věznice a od roku 1944 mučírna komunistického režimu. Více než třetina zavražděných a zemřelých byla uvězněna za svou činnost za nezávislost Polska. Je však obtížné stanovit přesněji počet vězňů umučených k smrti, protože mnozí se na hrad dostali mimo oficiální evidence státní prokuratury a bez zápisu do vězeňské knihy.

Polští historici odhadují, že v období 1944-1956 prošlo věznicí na zámku Lubomirski v polském Rzeszówě přes třicet tisíc lidí. Doplňují, že komunisté zde zavraždili více než 400 vězňů. Ne všechna úmrtí byly podle historiků byly zapsány do vězeňské knihy.

„Proto máme podezření, že někteří z těchto lidí byli pohřbeni bezejmenně,“ místopředseda Institutu národní paměti Karol Polejowski. Připomněl také, že během německé okupace prošlo vězením na zámku Rzeszów více než 4 500 lidí, včetně Wincenty Witose. (Witos byl polský politik, trojnásobný premiér druhé Polské republiky. Witos byl v roce 1930 byl zatčen a pro údajný pokus o převrat odsouzen na jeden a půl roku vězení v Brest-Litevsku. Po propuštění odešel do emigrace, léta 1933 až 1939 strávil v Československu.)

Vyšetřování komunistických zločinů spáchaných na zámku v Rzeszówě v letech 1944-56 zahájilo vyšetřovací oddělení Rzeszówské pobočky Ústav paměti národa.

V tomto případě chceme provádět velmi širokou škálu procesních činností od svědeckých výpovědí a dokumentů,“ podotkl náměstek generálního prokurátora a ředitel Hlavní komise pro stíhání trestných činů proti polskému národu Andrzej Pozorski.

Na konferenci vystoupili také náměstek ministra spravedlnosti Marcin Warchoł a podkarpatská vojvodkyně Ewa Leniart.

Na zámku Lubomirski v Rzeszowě otevřeli Němci v prvních týdnech okupace velkou věznici. Eskortováni sem byli hlavně lidé spojení se Svazem ozbrojeného boje – AK a dalšími podzemními organizacemi. Za německé okupace prošlo věznicí na zámku přes čtyři a půl tisíce politických vězňů. Někteří z nich byli mučeni během výslechů nebo popraveni.

Největší zločiny se však odehrály v letech 1944 až 1956. Praktiky polské komunistické strany si zde vyžádaly životy více než 400 lidí, z nichž více než třetina zavražděných a zemřelých byla uvězněna za svou činnost za nezávislost Polska. Je však obtížné přesněji stanovit počet vězňů umučených k smrti, protože mnozí se na hrad dostali mimo oficiální evidence státní prokuratury a bez zápisu do vězeňské knihy.

Je třeba připomenout, že první skupina vojáků polské Zemské armády byla zatčena Sověty v září 1944. Vojenský tribunál Prvního ukrajinského frontu působícího na hradě v té době vynášel rozsudky smrti nebo deportace za příslušnost k Zemské armádě. Mezi těmi, kteří byli odsouzeni a popraveni Sověty v prvním období, byl mimo jiné Władysław Skubisz z Krasny, člen popravčí čety důstojníků gestapa Rzeszów Flaschkeho a Potebauma, voják vyznamenaný vojenským řádem Virtuti Militari. Skubisz byl popraven 21. října 1944 buď na zámku nebo v hlohovském lese. 8. prosince důstojníci UB také zabili Michała Pilicice, kaplana Zemské armády okresu Rzeszów.

Na konci roku 1944 vynášel rozsudky komunistický Nejvyšší vojenský soud se sídlem v Lublinu a od roku 1946 Vojenský obvodní soud, zřízený pro stíhání nezávislého podzemí a ukrajinských nacionalistů. Rozsudky byly vykonány zastřelením. V důsledku této trestné činnosti přišli o život mimo jiné Jan Prędkiewicz, šéf rozvědky AK a WiN v Jaroslawi, Jan Toth alias Mewa, voják z okresu Jarosław, Leopold a Tadeusz Rząśovi, vojáci AK a aktivisté sdružení Svoboda a nezávislost z okresu Rzeszów, a mnoho velitelů ukrajinských banderovců, včetně Wołodymyra Szczygielského alias Burłaka.

S tímto místem je spojena také postava podplukovníka Łukasze Cieplińského, který se v noci ze 7. na 8. října 1944 v čele stočlenné jednotky AK neúspěšně pokusil osvobodit asi 400 vojáků AK z vězení NKVD v rzeszowském zámku.

Celkem bylo na zámku Lubomirski vězněno více než 30 000 osob, včetně tisíců vojáků Armie Krajowej, osob spojených se strukturami polského podzemního státu a aktivistů sdružení „Svoboda a nezávislost“.

Ve velkém měřítku byly prováděny násilné výslechy, v jejichž důsledku vězni umírali. Popravy se vykonávaly zastřelením v jednom z hradních sklepů nebo oběšením na šibenici na nádvoří. Některá těla byla odvezena do hlohovského lesa, některá byla pohřbena na městském hřbitově a některá u zdí věznice.

Ústavu paměti národa provedl pátrací práce v areálu Rzeszowského zámku již v roce 2015. Práci řídil profesor Krzysztof Szwagrzyk. Cílem prací bylo ověřit, zda se na rzeszowském zámku konaly tajné pohřby obětí komunistického teroru z let 1944-56. Práce ale dosud neodhalily lidské ostatky.

V říjnu 2014 byla na zámku Lubomirských v Rzeszowě, v jedné z bývalých cel, otevřena Pamětní místnost Institutu národní paměti. Návštěvníci se mohli seznámit s historií tohoto objektu, stejně jako s mnoha dalšími místy v dnešním Podkarpatsku, která souvisela s fungováním komunistického bezpečnostního aparátu.

Jan Hrbáček

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter