Překvapivě malý odpor a současně vyšší rozpočtové příjmy. To jsou hlavní efekty zpoplatnění dopravních zácp ve druhém největším švédském městě.
Sice stále malý, ale zvyšující se počet měst zavádí systém, ve kterém zpoplatňují dopravní zácpy. Mezi ně patří například Londýn, Milán, Singapur nebo Stockholm. A před čtyřmi lety se k nim přiřadil také Göteborg, druhé největší město ve Švédsku. Když byly poplatky za cestování automobilem v dopravních zácpách zavedeny, zvedla se proti nim poměrně velká vlna odporu. Ale jak šel čas, obyvatelé Göteborgu již nejsou tak striktní, jako v roce 2013.
Výzkumná organizace Mistra Urban Futures a göteborská Chalmers University of Technology provedly průzkum toho, jak se na zpoplatnění cestování v dopravní špičce lidé dívají po čtyřleté zkušenosti. A zjistily několik zajímavých skutečností.
MHD oblíbenější u žen
Ukázalo se například, že u žen, které před zavedením poplatků dojížděly vozem, je dvakrát větší pravděpodobnost, že své dopravní návyky změní poté, co je jízda ve špičce zpoplatněna. Podmínkou ale je, aby byl poměrně dobře dostupný alternativní způsob dopravy. Tím se potvrdila hypotéza, že ženy jsou více nakloněny k cestování veřejnou dopravou než muži. Přitom na věku, vzdělán ani příjmu tolik nezáleží.
Dalším zjištění je, že platby za dopravní zácpy nevedly k nějaké velké změně v názoru obyvatel na cestování. Poplatky za dopravní zácpy sice mohou být z mnoha důvodů nepopulární, ale jak se zdá, žádný velký dopad na každodenní život obyvatel Göteborgu neměly. „Lidé si na ně prostě zvykli,“ píše portál Citiscope.org, který na provedenou studii odkazuje.
Tento postoj se projevil v zásadě u všech skupin napříč zkoumaným vzorkem, který sestával z 3,5 tisíce respondentů. Platilo to nejen u těch, kteří svůj způsob dopravy po městě změnili, ale i tam, kde lidé u svého dosavadního způsobu cestování zůstali. Přičemž mírně pozitivněji zavedení poplatků vnímají ti, kdo vyměnili vůz za veřejnou hromadnou dopravu.
Více peněz do rozpočtu
Pokud jde o tvrdá data, ukázalo se, že zpoplatnění jízdy osobním vozem v dopravní špičce vedlo ke snížení objemu této dopravy zhruba o deset procent jen v prvním roce. V dalších letech došlo opět k mírnému nárůstu, ale automobilová doprava už se nevrátila na úrovně, které zavedení systému poplatků v roce 2013 předcházely. I to je jedna ze skutečností, která potvrzuje, že lidé si na faktické dodatečné zdanění víceméně zvykli. „Navíc jde o trend, který byl pozorovatelný i v jiných městech, která se rozhodla jít stejnou cestou jako Göteborg,“ píše se ve zprávě.
A to je jeden z dalších přínosů, který zpoplatnění dopravy ve špičce má. Tentokrát pro městský rozpočet. Zástupci Götebrogu vlastně ani nikterak nezastírají, že poplatky kvůli tomu zavedli. Technicky se jedná o daň, která má financovat investice do velkých infrastrukturních projektů, jako je železniční síť nebo tunel, který vede pod povrchem města.
Jenže město nemohlo nový poplatek nazvat daní nebo mýtem, protože by to odporovalo švédské legislativě. Pro financování dopravní infrastruktury se zde totiž mohou využívat pouze poplatky. Göteborg nutně tyto dodatečné příjmy potřeboval, aby mohl získat vládní dotace právě na investice do dopravních sítí. Bez nich by na ně nejspíše nedosáhl.
Nejdražší je Londýn a Oslo
Celé schéma je založeno na poplatcích, které jsou účtovány v rozdílné výši ve špičce a mimo ni. Zatímco za průjezd městem zaplatíte mimo dopravní špičku v přepočtu jeden dolar, v nejvytíženějších částech dne to mohou být až dolary tři. Od 18.30 do 6.00 pak nejsou stanoveny žádné poplatky, stejně jako o nedělích, státních svátcích nebo během celého července.
Göteborg ale patří spíše k těm levnějším městům s podobnými systémy. Oslo, které ten svůj zavedlo teprve letos v říjnu, nemá tak velkou diferenciaci v poplatcích mezi dopravní špičkou a mimo ni. Když jsou silnice plné, zaplatíte 6,5 dolaru, zatímco v době, kdy je město průjezdné hladce, je to o pouhý dolar méně. Na druhé straně elektromobily a vozy na hybridní pohon jsou od poplatků osvobozeny.
V Londýně stojí pohyb vozem po zpoplatněné zóny patnáct dolarů denně, a to od pondělí do pátku. Singapur má systém o něco propracovanější, neboť výše poplatku se odvíjí od skutečné hustoty dopravy – špička není definována konkrétním časem, nýbrž na základě elektronického monitoringu dopravy. Za průjezd zde zaplatíte nejčastěji 1,5 dolaru. V Miláně vás pak vjezd do historického centra může vyjít až na šest dolarů.
-usi-
