Vnímání cen energie se za poslední tři roky změnilo. Zatímco v minulém desetiletí bychom cenu elektřiny na velkoobchodním trhu okolo 100 eur za megawatthodinu považovali za extrémně drahou a nepřijatelnou, po zkušenosti z loňského roku se jedná o vytoužený cíl, ke kterému se chceme dostat. Uvedl to energetický expert a jednatel firmy ENA Jiří Gavor na sympoziu Ekonomického deníku k tématu Ceny a úspory energií. Návrat k dvouciferným cenám elektřiny neočekávají ani další účastníci sympozia.
Proč je vlastně elektřina tak drahá? Příčiny jsou dvě – cena plynu a emisní povolenky. „I když je nesporný fakt, že v krizovém loňském roce byly ceny elektřiny taženy a determinovány cenou zemního roku, do budoucna nám budou dělat starosti emisní povolenky. Dokud budou zapotřebí hnědouhelné elektrárny, tak se cena elektřiny těžko může dostat pod 100 eur za megawatthodinu,“ vysvětluje Gavor.
Problém je v tom, že k výrobě jedné megawatthodiny elektřiny z uhlí si musí producent koupit zhruba jednu povolenku, a její cena se pohybuje okolo 100 eur. „Vedle toho musí vlastník elektrárny zaplatit za palivo, provozní náklady a údržbu. Dostáváme se tak k nákladové úrovni 130 až 140 eur, a přesně tam se pohybujeme,“ řekl Jiří Gavor.
Stejně to vidí také náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák. „Asi bychom si nalhávali, kdybychom očekávali, že se ceny energií vrátí na úroveň roku 2020, kdy byla elektřina na velkoobchodních trzích okolo 40 eur za megawatthodinu. To je úroveň, ke které se nepřiblížíme, nejnižší možná hranice do příštích let je sto eur,“ řekl Petr Třešňák. Oba zmínění řečníci se shodli, že z dnešního pohledu je správně, že pod vlivem loňského cenového šoku nedošlo v Evropské unii k destrukci tržního prostředí v energetice.
Dobrou zprávou je, že se opět rozběhla soutěž o zákazníka, ať už se jedná o domácnosti, firmy nebo veřejný sektor. „V období nejistoty, tedy v druhé polovině loňského roku, neměli obchodníci zájem přijímat nové klienty. Menší obchodníci nedávali nabídky do soutěží vůbec a ti velcí je dávali vysoko,“ připomněl Gavor a dodal, že změnu k lepšímu přinesl až kompenzační systém pro dodavatele za zastropované ceny energií, který vláda schválila v lednu. A samozřejmě také výrazný pokles cen elektřiny a plynu na energetických burzách.
Na vrchol energetické krize v druhé polovině roku 2022 zavzpomínal ve svém vystoupení také obchodní ředitel společnosti Veolia Energie ČR Jakub Tobola. „Dát v té době zákazníkovi nabídku na dodávku elektrické energie nebo plynu znamenalo velké riziko pro každého obchodníka. Veřejným zadavatelům často v soutěži nepřišly žádné nabídky. Problém nebyl jen s elektřinou a plynem, naše teplárny měly dokonce problém v závěru roku sehnat černé uhlí. Co se týká hnědého uhlí, byl problém s kapacitami dopravců na železnici. Energetická krize byla doslova na všech frontách,“ řekl Tobola.
Mezi dalšími vlivy, které nabádají k mírnému optimismu, zmínil Jiří Gavor vysoké zásoby v podzemních zásobnících plynu. Podle aktuálních statistik v databázi AGSI+ jsou české zásobníky naplněny z 55 procent, německé dokonce z 66 procent. „Je to mnohem více, než tomu bylo v tuto dobu v předchozích letech,“ upozornil Gavor.
Ale stejně tak platí, že existují rizikové faktory, které mohou v nejbližších měsících či letech cenu elektřiny opět navýšit. „Česká republika se sice závislosti na ruském plynu zbavila, ale jiné evropské země jej stále dovážejí. Hlavně v podobně zkapalněného plynu, který dnes tvoří víc než polovinu ruského vývozu plynu do zemí EU,“ zmínil Gavor a dodal, že zastavení těchto „zbytkových“ dodávek z Ruska (pokrývajících zhruba 10 procent spotřeby plynu v EU) by opět vytvořilo nerovnováhu na trhu a vytáhlo cenu výše.
Podobným rizikem je růst poptávky po plynu v Číně, což by vedlo k cenové soutěži o to, kdo za zkapalněný zemní plyn (LNG) zaplatí víc – zda Evropa, nebo Čína. „Třetí riziko vidím v tom, že evropské země nepodepsaly dlouhodobé kontrakty na nákup LNG, nebo jen v malém množství. Nakupujeme tedy na spotovém trhu, kde ceny létají nahoru i dolů velmi prudce,“ doplnil Jiří Gavor.
Co nás čeká v příštím roce? Podle Jiřího Gavora je pravděpodobné, že ke konci prosince přestane platit zastropování cen elektřiny a plynu včetně kompenzačního mechanismu. Doplatit na to mohou veřejní zadavatelé i další zákazníci, kteří v nejméně vhodnou dobu – tedy v druhém loňském pololetí – podepsali smlouvu o nákupu elektřiny a plynu s fixní cenou na dva nebo tři roky.
Otázkou zůstává, zda stát bude dál plně hradit vícenáklady obnovitelných zdrojů energie, nebo zda část nákladů opět ponesou spotřebitelé elektřiny – tak jak tomu bylo do září loňského roku.
Na závěr svého vystoupení dal Jiří Gavor přítomným posluchačům jednu radu – uzavřít smlouvu s výhodnou „podstropovou“ fixací ceny na jeden rok a nebát se spotových cen či krátkých měsíčních fixací, které dnes vycházejí poměrně výhodně. Nedoporučil naopak podepisovat v tuto dobu víceleté smlouvy, které by zákazníka zavazovaly platit současné ceny po další dva nebo tři roky.
Navazující články, shrnující vystoupení dalších účastníků sympozia Ceny a úspory energií, přinese Ekonomický deník v následujícím týdnu.
David Tramba
Hlavním partnerem sympozia Ceny a úspory energií byla společnost Veolia Energie ČR, které tímto děkujeme za podporu akce.
