Komunitní energetika se v České republice teprve zabydluje. Že jde zatím o velmi pozvolný proces, potvrzují i zkušenosti ředitele projektu Domy sobě Stanislava Gaje. „Často se setkáváme s tím, že učíme distributory, jak by měl ten proces vypadat,“ poznamenal na Sympoziu Ekonomického deníku na téma Komunitní energetika na startovací čáře. Jak Stanislav Gaj dodal, chybí mu edukace všech zúčastněných stran.
Projekt Domy sobě se zaměřuje na instalace fotovoltaiky na bytové domy a další související doplňkové služby. V oblasti komunitní energetiky aktuálně panuje podle Gaje velká míra nejistoty.
„Společenství vlastníků jednotek se chovají s péčí řádného hospodáře a primárně je zajímá, jak na tom budou finančně, co je to bude stát a jaké z toho budou mít výhody, ale i nevýhody, k čemu se budou muset zavázat. Je tady stále spousta věcí, na které čekáme, takže je potřeba opravdu dobře nastavit legislativní rámce,“ upozornil Stanislav Gaj.
Rozhodovací proces trvá u společenství vlastníků jednotek deset až dvanáct měsíců a nejistota ohledně legislativy tomu stavu podle Gaje nepřispívá. Konstatoval také, že ze strany společenství vlastníků jednotek je zatím o model komunitní energetiky malý zájem.
Dvě varianty řešení
Projekt Domy sobě nabízí zájemcům o instalaci fotovolatiky dvě možná řešení. Vybudování fotovoltaiky ve spojení s bateriovým úložištěm a sdruženým odběrným místem, v tomto případě dosahuje úspora nákladů na energie až 50 procent. Druhým řešením je pak vybudování fotovoltaické instalace s bateriovým úložištěm a možností komunitního sdílení, zde by mělo dojít k úsporám ve výši 25 procent. Co Gaj zdůraznil, v obou případech instalace bez bateriového úložiště nedává smysl.
Jako aktuální omezení ředitel projektu Domy sobě zmínil například to, že se využívá jen takzvaný statický alokační klíč. To je procento elektřiny, kterou odeberou členové energetického společenství ze společného zdroje. Zatímco statický klíč rozděluje elektřinu vyrobenou v konkrétní čtvrthodině mezi členy společenství pokaždé ve stejném předem dohodnutém poměru, dynamický klíč rozděluje elektřinu v poměru aktuálních spotřeb jednotlivých členů komunity.
Důsledkem používání statického klíče je podle Gaje to, že není možné dle vlastních propočtů 20 až 30 procent vyrobené energie využít – a musí se poslat do sítě.
Potřeba přehlednějších pravidel
Ředitel projektu Domy sobě Stanislav Gaj také na Sympoziu Ekonomického deníku na téma Komunitní energetika na startovací čáře přiblížil, jaká je u instalací fotovoltaik návratnost. U modelového příkladu domu se 75 byty a dvěma instalacemi fotovoltaiky s výkonem 18,4 a 11,9 kW je to u sdruženého odběrného místa při investici 2,8 milionu korun bezmála pět let, u komunitního modelu s bateriovým systémem a investicí dva miliony korun je to 6,5 roku. U komunitního modelu bez baterie s investicí 1,6 milionu korun je návratnost 12,8 roku.
V prvním případě je úspora za 25 let 11,2 milionu korun, ve druhém 3,5 milionu korun, ve třetím jeden milion korun. Za důležité aspekty považuje Gaj nezávislost na celorepublikové síti a decentralizaci zdrojů.
Za současného stavu legislativy je podle Gaje jednoznačně nejefektivnější pro sdružení vlastníků jednotek pořídit fotovoltaiku, bateriové úložiště a sdružené odběrné místo.
Co by se mělo obecně změnit, je podle ředitele projektu Domy sobě fázové měření, přineslo by to přehlednější pravidla pro stanovení spotřeby a ceny. Mezi dalšími tématy na zlepšení v rámci prezentace Gaj nastínil potřebu zlepšení stavu české distribuční sítě, a to v oblastech schvalování připojení fotovoltaiky či poskytnutí dat o spotřebě třetím stranám, anebo možnost přímého odečítání z elektroměru.
Tereza Čapková
