Každá závislost škodí a platí to i v případě dovozu fotovoltaických panelů. Odhadem až 80 procent z nich nyní dovážíme z Číny, také zbývající import pochází vesměs z asijských zemí. Závody na výrobu panelů v Česku nepřežily nápor levné čínské produkce. Objevují se však první signály, že se výroba pomalu vrací zpět do Evropy.
Jak lze vyčíst z detailních výsledků zahraničního obchodu na webu Českého statistického úřadu, hodnota importu „fotosenzitivních polovodičových zařízení včetně fotovoltaických článků“ za období od ledna 2020 do dubna 2021 dosáhla 2,34 miliardy korun. Přímo z Číny se k nám dovezly solární panely za 1,33 miliardy korun. Další země v pořadí – Německo a Nizozemsko – však mají jen omezenou vlastní produkci a zřejmě se tak jedná o reexport původem čínských panelů.
Jedinou reálnou konkurenci čínským panelům tak představuje nepříliš vysoký import solárních panelů z Japonska (104 milionů korun), Jižní Koreje (necelých 70 milionů) a také z Vietnamu, Malajsie, Spojených států a Tchaj-wanu (zhruba po 30 milionech korun za období leden 2020 až duben 2021).
Dovoz fotovoltaických panelů či modulů do ČR
Podobné rozložení sil potvrzují také statistiky Mezinárodní energetické agentury (EIA), vztahující se k roku 2019. Z celkem vyrobených více než 120 gigawattů (GW) výkonu jich 78 pocházelo z Číny. Druhé místo drží Malajsie (15 GW) a třetí Vietnam (10 GW), významnější množství vyprodukoval ještě Tchaj-wan a Jižní Korea. Na celý zbytek světa připadalo pouhých 9 GW výroby solárních panelů či modulů.
Jaké jsou důvody dominance Číny na trhu s fotovoltaickými panely? „Důvody jsou jako u jakékoli jiné elektroniky především finanční – nízké náklady na pracovní sílu a úspory z rozsahu. V Číně jsou taktéž velká naleziště křemíku, který je základní surovinou pro výrobu fotovoltaických článků. Je spravedlivé zmínit, že kvalitativní rozdíly mezi asijskou a západní výrobou dnes už prakticky nejsou,“ vysvětluje technický konzultant Solární asociace Martin Smolka.
Podobně odpověděl také jednatel společnosti S-Power Energies Jaroslav Šuvarský. „Čína je zkrátka přímo u zdroje, má křemíkové doly. Výroba kdekoli jinde se ohromně prodražuje,“ řekl Šuvarský. Lepší situace je v případě dalších klíčových komponentů solárních elektráren. Například střídače se stále ve velkém objemu vyrábějí v Evropě, mezi největší producenty patří rakouský Fronius.
Pár výrobců v Evropě přežilo (v Česku ne)
Jak Martin Smolka připomněl, před deseti lety v Česku fungovalo několik menších až středně velkých výrobců solárních panelů. Jednalo se o zahraniční investory (Kyocera, Schott Solar, BenQ), tak o kapitálově české podniky (například FitCraft Production a Solartec). Žádný z nich však nepřežil konkurenci levné čínské produkce.
Mimo Asii vyrábí už jen omezený počet výrobců, jako například americký First Solar, německý SolarWorld, francouzský Photowatt, holandský Victron nebo norský REC. V německém Freibergu uvedla na konci května do provozu továrnu na výrobu panelů společnost Meyer Burger; počáteční roční produkci 400 megawattů výkonu ročně plánuje v nejbližších letech navýšit na 1000 MW. Díky závodům v dalších lokalitách se chce s produkcí dostat až na 5 GW ročně v roce 2026.
Snížit závislost na importu čínských fotovoltaických panelů si dala za cíl Evropská solární iniciativa, za kterou stojí oborová asociace SolarPower Europe a inovační hub EIT InnoEnergy. Cílem iniciativy je snížení závislosti na dovozu z Číny a dosažení roční výroby solárních panelů v Evropě v objemu 20 gigawattů za rok. Kroky vedoucí k redukci této nezdravé importní závislosti podporuje také Evropská komise.
David Tramba
