Firmy mohou díky odpočtu na výzkum a vývoj ušetřit na daních miliony. Přesto ho řada podniků raději nevyužije. Proč? Stačí drobná formální chyba v dokumentaci a finanční úřad může celý odpočet smést ze stolu. Daňový poradce Tomáš Jirásek z poradenské kanceláře Rödl vysvětluje, na čem firmy při kontrolách nejčastěji „shoří“ a jak může jediná vágní věta zničit daňovou úsporu v řádu milionů.
Proč firmy často nevyužívají odpočet na výzkum a vývoj, i když může přinést výraznou úsporu na daních?
Je to náročné hlavně proto, že je potřeba splnit požadavky dané zákonem, které samy o sobě nejsou úplně jednoduché. A pak je tu samozřejmě ještě problém obhájit odpočet při daňové kontrole. Hodně dlouho to totiž fungovalo tak – a do určité míry to tak funguje dodnes – že se správce daně zaměřoval při kontrolách hlavně na formální náležitosti projektu. V podstatě stačilo, aby tam chyběla jedna náležitost, například podpis, a úřad byl schopný zamítnout celý odpočet bez ohledu na to, jestli daňový subjekt nějaký výzkum a vývoj skutečně prováděl.
Na čem dalším může finanční správa společnosti při kontrole „nachytat“?
Potíže dělají hlavně cíle projektu a jeho hodnocení. Firmy často mívají cíle popsané vágně, příliš obecně. Finanční správa z toho pak nedokáže poznat, co vlastně vyvíjejí.
Často se také stávalo, že daňové subjekty si stanovily obecný cíl výzkumu a vývoje, a poté čekaly na konkrétní zakázku od zákazníka. Teprve potom začaly zařízení vyvíjet. To ale soudy odmítly. Společnosti uplatňující odpočty sice podle nich mohly počkat na zadání od zákazníka, ale měly zároveň stanovit projektový cíl až pro konkrétní zařízení. Zjednodušeně řečeno: nejde mít jeden obecný projekt a pod ním třeba dvacet podprojektů. Zařízení musí i při zadání zákazníka splňovat prvek novosti. Nesmí být součástí sortimentu, který firma běžně nabízí.
Takže pokud má společnost více výzkumných aktivit, měla by je rozdělit do samostatných projektů?
Ano. V zásadě by mělo platit, že jeden projekt má jeden konkrétní cíl.
To ale musí být administrativně poměrně náročné.
Určitě je. Administrativa je při uplatňování odpočtů na výzkum a vývoj poměrně velká. Nestačí jen vytvořit projektovou dokumentaci, která sama o sobě zabere dost času. Projekt je dále potřeba dokumentovat po celou dobu jeho trvání. To znamená schovávat si všechny podklady, které vzniknou při výzkumné činnosti. Výzkumný tým by se měl také pravidelně scházet.
V projektové dokumentaci by mělo být například uvedeno, že se tým bude scházet jednou za čtrnáct dní. Na těchto schůzkách by měl rozebrat všechny aspekty projektu, zhodnotit průběh a zaznamenat výsledky. Právě hodnocení projektu a správné vymezení cílů bývá často problematické.
Často se také zmiňuje, že aby byl odpočet uznatelný, musí obsahovat prvek novosti. Jak se prokazuje?
Prokazuje se poměrně obtížně, zvlášť pokud nejde o úplně nové zařízení, ale jen o vylepšení. Odpočet sice lze použít na výrazné zdokonalení, nesmí jít ale jen o běžnou inovaci, musí být skutečně podstatná.
Jak tedy firma postupuje, aby novost prokázala?
Na začátku by si měla udělat analýzu trhu. Například když vyvíjí nový stroj, měla by zjistit, jestli takový stroj na trhu existuje a jestli je pro ni dostupný. Může nastat situace, že vůbec neexistuje. Nebo existuje, ale je tak specifický a drahý, že ho firma není schopna pořídit. Tyto věci by měly být na začátku analyzovány a ideálně popsány v projektu.
Pokud si firma není jistá, jestli prvek novosti splňuje, může se obrátit na znalce v oboru.
Mohlo by vás zajímat
Využívají podniky znalce často?
Některé firmy to risknou bez znalce, zejména když nejde o vysoké částky. Už jsme se také setkali s tím, že se firmy bály znalce oslovit kvůli ochraně know-how – aby se informace nedostaly ven. Když už ale probíhá daňová kontrola, znalci se využívají poměrně často.
Jak časté jsou kontroly odpočtů na výzkum a vývoj?
Podle mojí zkušenosti nejsou až tak časté. Určitě neplatí, že každá firma, která uplatňuje odpočet na výzkum a vývoj, musí automaticky počítat s kontrolou.
Takže finanční správa podnikatelům do určité míry věří?
Ano i ne. Rozsudků týkajících se výzkumu a vývoje je poměrně hodně – objevují se několikrát ročně. Myslím si tedy, že se finanční úřady na tuto oblast zaměřují. Zároveň ale pravděpodobně zvažují i ekonomický efekt kontroly. Když někdo uplatňuje odpočet dva miliony korun, je to něco jiného než u firmy, která uplatňuje sto milionů.
Jak moc jsou podle vás odpočty na výzkum a vývoj vlastně pro byznys atraktivní?
Je to poměrně významná podpora, protože odpočet není limitovaný pevnou částkou. Firma může vynaložit třeba 150 milionů korun a limitovaná je pouze výší základu daně. Novela účinná od roku 2026 navíc přinesla určité ulehčení. Prodloužila dobu pro uplatnění odpočtu ze tří na pět let a zároveň není nutné odpočet uplatnit hned v roce, kdy vznikl. To může pomoci firmám, které nemají každý rok dostatečný základ daně.
Startupy, které často v prvních letech vykazují ztrátu, přesto řeší dilema, zda uplatnit daňovou ztrátu, nebo odpočet na výzkum a vývoj. Celkově je tedy tento nástroj využitelný spíše pro zavedenější společnosti, které už mají stabilní příjmy a současně investují do vývoje nových produktů.
Ministerstvo financí během projednávání poslední novely deklarovalo, že zjednoduší projektovou dokumentaci. Usnadnilo tedy firmám uplatňování odpočtů?
Ne. Podle mě šlo v podstatě jen o jednu náležitost. Dříve totiž v projektové dokumentaci musela být uvedena forma pracovněprávního vztahu a kvalifikace výzkumného pracovníka. Teď už stačí uvést pouze jeho jméno. Ostatní požadavky ale zůstaly beze změny.
Vláda premiéra Andreje Babiše ve své hospodářské strategii mluví o tom, že chce odpočty na výzkum a vývoj zatraktivnit, například i pro malé a střední podniky. Co byste jí ze své zkušenosti daňového poradce doporučil udělat?
Myslím, že by nejvíc pomohlo, kdyby se více řešilo, zda skutečně probíhá výzkum a vývoj, a méně formální stránka věci. Dále by také pomohlo, kdyby existovala autorita, která by už v rané fázi – například při podání avíza o plánovaném uplatnění odpočtu – dokázala posoudit, zda projekt obsahuje prvek novosti. To by výrazně snížilo nejistotu firem. Dnes sice existuje možnost závazného posouzení, ale to se týká pouze uznatelnosti výdajů. Neposuzuje se při něm samotná existence výzkumu a vývoje.
