Stále stejné chyby opakují zadavatelé veřejných zakázek z řad ministerstev a dalších státních organizací. Vyplývá to z materiálu vládní pracovní komise pro jednací řízení bez uveřejnění (JŘBU), který má redakce Ekonomického deníku k dispozici.

Jednací řízení bez uveřejnění (JŘBU) je takový způsob vyhlášení veřejné zakázky v němž je osloven jeden dodavatel, zpravidla ten, který už službu vyhlašovateli poskytuje. Podle údajů Evropské komise bylo loni takto zadáno dvacet procent všech státních zakázek, což je nejvíce v EU (informovali jsme v textu Jsme nejlepší v Evropě! Zadáváme nejvíc tendrů bez soutěže ). Vzhledem k tomu, že je Česká republika za tento stav kritizována, rozhodla se Sobotkova vláda na konci roku 2014 zřídit speciální pracovní skupinu pro posuzování vhodnosti tohoto typu tendru u IT zakázek. Musí jí projít návrhy na všechny zakázky nad 6 milionů. Skupina je součástí Rady vlády pro informační společnost (RVIS). Kromě projednání v této pracovní skupině musí mít předkladatel souhlasné stanovisko také Odboru hlavního architekta e-Governmentu, který spadá pod ministerstvo vnitra (stejně jako RVIS).  Právníky, ekonomy a ICT specialisty do skupiny navrhl Úřad vlády, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo financí, Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo zemědělství; následně byla skupina rozšířena o zástupce Ministerstva obrany a Ministerstva práce a sociálních věcí. V současnosti se skupina skládá ze 13 členů.

Tato skupina nyní předkládá ministrům Sobotkova kabinetu informaci o své činnosti od prosince 2015 do června tohoto roku. Celkově projednala 21 zakázek v hodnotě dosahující téměř tři čtvrtě miliardy korun (717 603 884 Kč).

Podívejte se na seznam zakázek, které komise projednala.

Mohlo by vás zajímat

Zpráva mj. poukazuje na největší nešvary předkladatelů. „Obecné nedostatky i nadále – přes drobná z lepšení – poukazují na spíše formální přístup předkladatelů materiálů bez potřebné analýzy alternativ. Zároveň se ukazuje závislost jednotlivých resortů na řešeních a know-how konkrétních dodavatelů, které vedou k právnímu či faktickému vendor lock-in (činí zákazníka závislým na produktech a službách konkrétního subjektu tím, že vytváří značné náklady na přechod na produkty a služby jiných subjektů.- pozn. red.) . Jsou případy, kdy pracovní skupina vrací předložené materiály k přepracování/doplnění, s čímž ovšem zadavatelé ve svém časovém harmonogramu nepočítají a zároveň se tím vlastní vinou dostávají do časového skluzu v procesu zadání. Rozšířeným nešvarem je rovněž odůvodnění JŘBU časovou tísní, aniž je předkladatel schopen doložit, že se do této tísně nedostal vlastním zaviněním,“ uvádí se ve zprávě pro ministry současné vlády. Členové komise dodávají, že „Převážná většina JŘBU realizovaných jednotlivými zadavateli byla uskutečněna s ohledem na nutnost využití služeb stávajícího dodavatele konkrétních plnění v oblasti IS/IT, tedy v důsledku nedostatečného důrazu na otevřenost poptávaného plnění ze strany zadavatele v okamžiku přípravy a realizace původního zadávacího řízení.“

 

Hlavními problémy jsou podle komise zejména:

  • Nedostatečné zpracování TCO (celkových nákladů vlastnictví – pořizovací náklady + provozní náklady -pozn. red.) na období 5 let a rozklíčování hodnoty veřejné zakázky na jednotlivá dílčí plnění.
  • Nepřipojení stanoviska OHA (Odbor hlavního architekta Ministerstva vnitra ČR – pozn. red)
  • Nepředložení akčního plánu přechodu na model umožňující otevřené zadávací řízení nebo finanční argumentaci a model, proč to není možné.
  • Omezení délky trvání smluvního vztahu.
  • Nevypracování analýzy, z jakého důvodu selhalo otevřené zadávací řízení
    a vysvětlení důvodů použití jednacího řízení bez uveřejnění podle ustanovení § 23 odst. 1 písm. a) ZVZ (Zákon o veřejných zakázkách).
  • Nevypracování analýzy, jak se vymanit ze stavu exkluzivity vůči jednomu dodavateli.
  • Zadavatel v  předložených záměrech na realizaci nadlimitních veřejných zakázek neprovede kalkulaci, resp. relevanci paušálních částek.
  • Zadavatel v rámci jednacího řízení bez uveřejnění nesjedná odpovídající smluvní podmínky, především licenční ujednání, podmínky součinnosti a SLA (dohoda o úrovni poskytovaných služeb).

Důvody vedoucí k právnímu či faktickému vendor lock-in stavu lze podle členů komise sumarizovat do těchto bodů:

  • nedostatečný důraz na technickou otevřenost řešení při formulaci zadávacích podmínek, zejména potom smlouvy na realizaci konkrétní veřejné zakázky a na to navazující technická nemožnost „otevření“ řešení;
  • nedostatečná analýza a zapracování možností případného budoucího rozvoje řešení;
  • podcenění časové náročnosti přípravy nového zadávacího řízení na období
    po ukončení realizace původní veřejné zakázky a s tím spojená nemožnost realizace „standardního“ zadávacího řízení.

Často jedinou cestou, jak z této „závislosti“ ven je uzavření dodatku se současným dodavatelem o přechodném období, během něhož bude připraven přechod na otevřené výběrové řízení. Toho jsme nyní svědky u kritizovaného tendru na provozovatele mýtného systému. „Je nutno konstatovat, že přestože cesta uzavření „dočasné“ smlouvy, resp. prodloužení již existující smlouvy se stávajícím dodavatelem je v mnoha případech jedinou alternativou z pohledu provozního, neznamená tato skutečnost automaticky, že jsou splněny podmínky stanovené zákonem pro možnost využití JŘBU. Jejich splnění je třeba zkoumat vždy s ohledem na povahu každého konkrétního případu, kdy relevantní ustanovení ZVZ je třeba vykládat přísně restriktivně tak, aby nedocházelo k neoprávněnému rozšiřování situací, kdy je využíván institut JŘBU,“ uzavírá komise.

Jiří Reichl