Evropská unie v posledních pěti letech schválila řadu enviromentálních nařízení a směrnic, které mají přímý dopad na výrobce, prodejce i dovozce. V Česku však chybí zákony, které by evropská pravidla převedly do vnitrostátního práva a poskytly firmám potřebnou oporu. Situaci popsal partner advokátní kanceláře mutualus Tomáš Babáček.
Jako příklad jmenoval obalové nařízení, které přináší velmi konkrétní povinnosti, jež dopadají přímo na výrobce. V českém prostředí se však potřebná legislativa k jeho zavedení v tomto volebním období už nestihne přijmout, konkrétně jde o novelu zákona o obalech.
Nepůjde pouze o pivo
Nařízení směřuje k tomu, aby byly obaly ze 70 procent recyklovatelné, reálně až z 55 procent mezi lety 2025 až 2030. PET lahve by měly také do roku 2030 obsahovat 20 procent plastu, který pochází z recyklace původního PET materiálu. Opětovně použitelných by mělo být také 10 procent všech nápojových obalů. „To je tedy povinnost, kterou nařízení ukládá nikoliv členským státům, ale přímo výrobcům,“ uvedl na konferenci Právo a životní prostředí Ekonomického deníku a České justice Tomáš Babáček.
Češi jsou přitom podle něj zvyklí vracet zejména pivní láhve, ale zde jde o všechny nápojové obaly. „To je trochu jiné číslo a tato povinnost z nařízení pramení konečným prodejcům, opět ne členskému státu,“ dodal. V roce 2029 by se měl sběr týkat 90 procent obalů. Zajištěné má být i povinné zálohování.
Není to jednoduché prostředí
Vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí ministerstva životního prostředí David Surý uvedl, že resort alternativní řešení místo novely zákona o obalech pro zálohování nechystá. Pokud se chce Česko zálohování vyhnout, musí systém podle něj vygenerovat 80 procent sběru petlahví a tu samou hodnotu i u hliníkových nápojových plechovek. „Teprve poté může požádat Evropskou komisi o výjimku,“ dodal. V Česku podle něj navíc třídí 70 procent populace a k tomu, aby se „nasbíralo“ 90 procent petlahví, museli by lidé produkovat výrazně více PET lahví, než dnes.
To, že se nestihne potřebná legislativa přijmout, přitom podle Tomáše Babáčka pro byznys nevytváří jednoduché prostředí. V tuto chvíli chybí podle něj pro zálohování robusní plán „B“ a byznysu to určitě situaci neusnadňuje. „Druhý příklad předpisu, na kterém se velmi dlouho pracovalo a který to nedá v tomto volebním období, je novela zákona o výrobcích s ukončenou životností,“ dodal. Norma měla implementovat nařízení o bateriích. Konkrétně například garantovat jejich kapacitu nebo podíl recyklovatelných kovů. A opět jde o povinnosti pro firmy, a ne stát.
Přímá účinnost nařízení
Nová pravidla Evropské unie také podle Babáčka postupně vznikají formou nařízení a už ne směrnic. Nařízení v členských státech platí automaticky a přímo. „To, že v Česku nebudeme mít vnitrostátní předpisy v souladu s nařízeními, byznys rozhodně nezjednodušuje, právě naopak,“ dodal Babáček. To, že je byznys postavený před situaci, kdy není česká regulace v souladu s evropskou, podle něj neprospívá nikomu.
Jako příklad legislativy, která se nestihne schválit, Babáček jmenoval i novelu zákona o předcházení ekologické újmě. Mělo jít mimo jiné o nástroj k řešení lokálních havárií, nejen těch v celostátním měřítku. „Zákon měl razantně zvýšit povinnosti byznysu, například z hlediska skládání bankovních záruk pro zajišťování pojištění proti riziku havárií,“ dodal.
Žádná tragédie
Česká republika patří, co se týká implementace evropského práva, podle partnera advokátní kanceláře mutualus Tomáše Babáčka mezi unijní průměr, žádná tragédie to tak podle Babáčka není. Byznys podle něj ale potřebuje maximální unijní regulaci v rámci celého vnitřního trhu. Nesoulad mezi unijní a národní regulací podle něj firmám situaci významně komplikuje. Problém je také navyšování nákladů firem, které se musí složitě na pravidla dotazovat.
Vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí ministerstva životního prostředí David Surý k tomu uvedl, že pokud bude jedno nařízení, je to vždy lepší, než 27 různých aplikačních norem. Evropská nařízení jsou podle něj dobrá cesta a to, že jsme je nebyli schopni v České republice adaptovat, je určitě špatně. Nová pravidla se také často řeší formou pozměňovacích návrhů k zákonům.
Různé zájmy
Surý pojmenoval i situaci, že ve chvíli kdy nějaká pravidla upravuje Česká republika, tak do hry vstupuje řada různých zájmů a často nemusí jít ve prospěch konkrétního zákona. Firmy, které jsou silné v lobbingu a mají byznysové zájmy na území České republiky, podle něj voli spíše „českou cestičku“.
Poděkování za podporu konference Právo a životní prostředí patří společnostem Veolia Energy, D-Energy, SSI a Tiscali Media.
Čtěte také: Povinné snížení emisí o 90 procent do roku 2040? Ministr Hladík věří, že to bude méně
Mohlo by vás zajímat
