Společnost LightGate ze západočeského Sadova – Boru, která před lety dodávala hologramy na jízdenky v ostře sledované kauze pražského dopravního podniku pro společnost Neograph, známé především vyšetřovanou provizí 17 haléřů z každé jízdenky na Britské Panenské ostrovy, se poslala do insolvence. Věřitelů má několik, především však Finanční úřad pro Karlovarský kraj, který po LightGate vymáhá přes 77 milionů korun. Firma je takzvaně „playte“. Mimochodem, v pozadí byznysu s hologramy v České republice se léta velmi aktivně pohybují Rusové. A ne ledasjací, jeden z nich se například podílel na testování jaderných zbraní právě za pomoci hologramů.
Insolvenční návrh na akciovou společnost LightGate byl zveřejněn 3. března. Společnost zastupuje předseda představenstva a jediný statutár Luděk Polášek.
Hlavní činností akciové společnosti LightGate byla výroba a prodej hologramů a obchodní činnost (nákup a prodej strojů). Společnost se rovněž účastnila několika projektů, na základě kterých čerpal od veřejných subjektů dotace.
„Dlužník jako insolvenční navrhovatel tímto podává na sebe insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkurzu. Dlužník má za to, že je v úpadku a tento úpadek nelze řešit jiným způsobem nežli konkurzem,“ objevilo se počátkem března v insolvenčním rejstříku.
Ruská stopa
LightGate dluží několika subjektům. Společnosti Hologram4U například 258 724 tisíc korun. LightGate a Hologram4U byly úzce personálně propojeny. Mimo jiné přes statutáry Luďka Poláška a Petra Kalčice.
Zde se objevuje výše zmíněná ruská stopa. Do firmy před dvěma lety vstoupila jako společník firma NanoSpeckle z Karlových Varů. Jejími vlastníky byli tehdy Rusové Alexandr Smyk a Vladimir Gaponov – mimochodem vedoucí laboratoře fyzikálně-technického institutu MEPhI v ruském Sněžninsku, který se podílel na testování jaderných zbraní za pomoci hologramů, pro které konstruoval defektoskopickou aparaturu založenou na holografické interferometrii. Podílu se loni v říjnu zbavili ve prospěch Petra Kalčice.
Mohlo by vás zajímat
Rus Alexandr Smyk pak v minulosti působil ve společnosti TurboLight z Boskovic, kde byli jeho kolegy spolupracovník Státní bezpečnosti ze Slovenska Rudolf Schmiedt nebo někdejší příslušník komunistického ministerstva vnitra, později prokurátor a advokát Jan Paroulek. Z této firmy vedou stopy do jiné firmy na Slovensku s názvem Turbolight Sk Co.Ltd., s.r.o., jež měla v náplni činnosti mimo jiné výrobu holografické produkce, technický výzkum a vývoj nových zařízení nebo polygrafickou činnost v rámci holografické produkce.
Ve statutárních orgánech lze nalézt opět Rusa Alexandra Fiodoroviče Smyka a dalšího Rusa Leonida Alexejeviče Bondareva a Rudolfa Schmiedta z Košic.
Je to už jen možná shoda okolností, ale předseda představenstva Luděk Polášek LightGate má podle zdrojů Ekonomického deníku za manželku také Rusku.
77 milionů finančáku a konec
Ale zpět k návrhu na insolvenci LightGate. Dále pak po společnosti v rámci řízení LightGate vymáhá 206 910 korun za právní služby advokátka Veronika Vlková z Karlových Varů.
Předseda představenstva LightGate Luděk Polášek pak vymáhá 258 509 korun z titulu nevyplacených mezd z pracovního poměru za období prosinec 2021 až únor 2023.
Dále následují tři pohledávky v nižší výši.
Poslední a nejzásadnější pohledávku přihlásil Finanční úřad pro Karlovarský kraj. Dle evidence finančního úřadu činí pohledávka celkově 77 514 412 korun (z důvodu příslušenství daní, penále, odvody za porušení rozpočtové kázně, daň z příjmu právnických osob). Vůči této pohledávce vznesl dlužník námitky, nicméně tyto byly pravomocně, naposledy Nejvyšším správním soudem, zamítnuty.
„V souvislosti s kontrolou finančního úřadu v návaznosti na dotované projekty byly dlužníkovi dle jeho názoru v únoru 2018 neoprávněně zablokovány bankovní účty. Dlužník se tomuto postupu ze strany
finančního úřadu aktivně bránil. Blokace bankovních účtů nicméně vedla k tomu, že dlužník nemohl v dosavadním rozsahu provádět svoji podnikatelskou činnost. Fakticky byla jeho činnost zcela ochromena. Dlužník tedy byl nucen ukončit výrobu hologramů i svoji obchodní činnost (nákup a prodej strojů). Propustil veškeré zaměstnance s výjimkou jediného, který zajišťoval veškerou běžnou činnost dlužníka. Jediná podnikatelská aktivita dlužníka pak spočívala v pronájmu dlužníkem vlastněných strojů a strojního zařízení na výrobu hologramů třetí osobě (výrobce hologramů). Z pronájmu strojů dlužník financoval v rámci možností svoji činnost a splácel dluhy. Dlužník věřil, že nakonec dosáhne spravedlnosti a bude moci svoji činnost obnovit v plném rozsahu. K dnešnímu dni již dlužník nevlastní ani předmětné stroje a zařízení, neboť tyto byly prodány ke konci roku 2022 v dražbě v rámci probíhající exekuce. Dlužník tak již nemá žádný majetek pro pokračování podnikatelské a provozní činnosti a není ani schopen dále pokračovat ve splácení svých dluhů. I pracovní poměr jediného zbývajícího zaměstnance byl ukončen k datu 28. 02. 2023 a dlužník k okamžiku podání tohoto insolvenčního návrhu již žádné zaměstnance nemá,“ stojí v žádosti o konkurz firmy.
„Z výše uvedeného vyplývá, že další fungování dlužníka není smysluplné a dlužník ztratil schopnost hradit splatné závazky. V současné době má dlužník jediného člena představenstva – pana Luďka Poláška, který je současně také jediným akcionářem dlužníka.
Majetek ve svěřenských fondech a dluhopisy za 100 milionů
Společnost LightGate tvrdí, že nevlastní žádný nemovitý majetek a majetek movitý je prý bezcenný.
Průmyslový areál v Boru-Sadově byl ale například přesunut pod společnost Receivables.
Společnost už v roce 2012 vydala cenné papíry v hodnotě 100 milionů korun, splatné v roce 2032. V roce 2014 uvedla společnost v účetní rozvaze v kolonce cizí zdroje sumu 102 304 000 korun.
Bez zajímavosti také není, že nedaleko společnosti LightGate fungují čtyři svěřenské fondy, které spravují hned několik nemovitostí. Ty původně patřily lidem kolem LightGate.
Jde o RRR svěřenský fond, který spravuje 4 nemovitosti na Karlovarsku od roku 2022. Dále pak SL Pro svěřenský fond a Ostrov svěřenský fond, které spravují napůl jednu nemovitost v Ostrově. Dalším vlastníkem jedné nemovitosti v Boru je pak TG Family svěřenský fond. Svěřenským správcem všech fondů je daňový poradce Ladislav Kubica z Prahy.
Tentýž daňový poradce Ladislav Kubica pak zastupoval LightGate před Krajským soudem v Plzni, kde se společnost neúspěšně soudila s karlovarským finančním úřadem kvůli pohledávce finančního úřadu ve výši 77 milionů korun.
Soud návrhu vyhověl
Krajský soud v Plzni návrhu na konkurz společnosti LightGate vyhověl.
„Oznamuje se, že insolvenčním návrhem v záhlaví označeného navrhovatele – dlužníka bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka: LightGate, a.s., IČO 26145219, Bor 4, 360 01, Sadov. Tato vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 03.03.2023 09:13; tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Insolvenční soud vyzývá věřitele dlužníka, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, aby podali u insolvenčního soudu přihlášku pohledávky. Poučení: Proti této vyhlášce není odvolání přípustné,“ stojí v rozhodnutí plzeňského soudu z 3. března,“ stojí v rozhodnutí soudu.
Soudci bude s insolvencí pomáhat určená soudní asistentka Petra Goeslová.
LighGate a Neograph
Nyní ještě trocha historie. V roce 2015 řešil pražský soud údajné tunelování společnosti Neograph, která dodávala papír na jízdenky pražskému dopravnímu podniku. Dodavatelem hologramů byla společnost LightGate.
Někdejší obchodní ředitel papírny Neograph Vladimír Sitta mladší u soudu popřel obžalobu z tunelování firmy. Zdůraznil, že Neograph pro něj byl „posvátnou rodinnou společností“. Shodně jako jeho rovněž obžalovaný otec chápe trestní stíhání jako mstu za to, že u zakázky pro pražský dopravní podnik upozornil na vyvádění peněz k lobbistovi Ivo Rittigovi. Jednání, které je Sittovi vytýkáno, bylo podle něj v souladu se zákonem a vycházelo ze švarcsystému, který v Neographu prosadil spolumajitel firmy a Rittigův pozdější spoluobviněný Jan Janků.
Trestní stíhání Sittovi prý bylo o problematiku zprostředkovatelských smluv rozšířeno tři pracovní dny poté, co jako svědek vypovídal v kauze jízdenek proti čerstvě obviněnému Rittigovi. Rittigova právnička Katarína Kožiaková Oboňová, která v případu Sittových jako zmocněnkyně zastupuje nové vedení Neographu, podle něj využila situace a kladla mu při výslechu otázky ohledně firmy Prompt. O smlouvě s LightGate jí prý tehdy řekl sám, předtím o ní údajně nevěděla.
Státní zástupkyně Dagmar Máchová Sittovi vytýkala mimo jiné uzavření zprostředkovatelských smluv s klienty Neographu, společnostmi Prompt a LightGate. I ty prý ale podle Sitty souvisely s jeho dohodou s Janků. „Rámcové smlouvy s firmami Prompt a LightGate byly podepsány ve stejný den, kdy mi byla snížena mzda,“ řekl.
Sitta tehdy tvrdil, že jeho stíhání souviselo s kauzou údajně předražených jízdenek vyráběných Neographem. Podle něj i podle kriminalistů posílala firma provizi 17 haléřů z každé jízdenky společnosti Cokeville Assets sídlící na Britských Panenských ostrovech, peníze prý končily u Rittiga.
Mimochodem, všichni obžalovaní v této kauze dopravního podniku byli v roce 2021 pravomocně obžaloby zproštěni.
Výroba na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT
Na další problém s jízdenkami upozornil v říjnu roku 2015 magazín Reportér. Velice výnosný nebyl jen tisk jízdenek, ale také hologramy, které dopravní podnik kupoval. Na výrobě těchto hologramů – a také hologramů pro mnoho dalších soukromých firem – pracovala tajná manufaktura, kterou provozovali vyučující na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Využívali přitom vybavení a zázemí této veřejné instituce.
„Na ten okamžik si vzpomíná velmi přesně. Uvědomil si totiž, že vidí něco, co do školní laboratoře nepatří. Z jednoho přístroje na něj blýskala hotová raznice pro výrobu hologramů s logem velké české banky. Později zase v jedné z laboratorních místností několikrát narazil na tvořící se matrici se stylizovaným ´РЖД´ s poznámkou (přepsanou špatně do latinky) „Rusiskoje zeleznicnoje darogy“. Ony hologramy, respektive základní součástky pro jejich konečnou výrobu se nacházely v laboratořích katedry fyzikální elektroniky na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské pražského Českého vysokého učení technického,“ uvedl muž, který magazínu Reportér dění v laboratořích popsal.
„Myslel jsem si, že to je nějaká hospodářská spolupráce. Až do doby, než jsem zahlédl hologramy značek jako ČSOB nebo Sony. To se mi rozsvítilo, že to do školy asi nepatří,“ podotkl.
Zmíněné hologramy jsou podle magazínu Reportér jen kouskem příběhu výroby hologramů pro mnoho soukromých firem, při kterých se využívalo vybavení a zázemí veřejné instituce, Českého vysokého učení technického. Raznice pro tištění hologramů přitom nejsou žádné legrační kovové plíšky, jsou náročné na výrobu a velmi obtížně kopírovatelné. Proto také hologramy často slouží jako bezpečnostní prvky bránící padělání. Jejich výroba je drahá i výnosná zároveň: tržní cena jakéhosi prvotního obrazu či „nevyvolané fotografie“, takzvaného masteru pro hologram, jde do desítek tisíc eur, tedy stovek tisíc korun. A co více, míst v České republice, kde se dá takový master pro hologram vyrobit, je jenom pár. Jedno z nich je právě na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT.
„Fungovali jako manufaktura, která běží 24 hodin denně, sedm dní v týdnu,“ uvedl svědek. Nepřeje si být jmenován, avšak redakce jeho identitu zná. Říká, že bude vypovídat a svědčit, pokud se rozběhne vyšetřování kvůli možnému zneužívání prostředků veřejné vysoké školy.
„Padlo několik společností, pro které hologramy dělali. A když praskla kauza jízdenek pro pražský dopravní podnik (v souvislosti s nimi se objevuje jméno proslulého pražského podnikatele Ivo Rittiga, pozn. red.), pro který se hologram vytvářel také tady, čekal jsem, že tu naši tajnou manufakturu už musí policie vybrat. Ale nic se nestalo. Nikdo se pořád neptá, kde se ten materiál celé roky na trhu bere,“ říká.
Existuje celá řada indicií a materiálů ukazujících na mnohaletou výrobu základních matric hologramů a jejich raznic pro soukromé firmy v laboratoři zmíněné vysoké školy, tedy veřejné instituce. Podle názvů zakázek jsou mezi nimi i bezpečnostní hologramy na Slovensko, do Polska, do Ruska: na ceniny, jako jsou jízdenky, stravenky a kolky určené pro zahraničí.
Děkan fakulty Igor Jex magazínu Reportér v roce 2015 sdělil, že po konzultaci s právníkem prozkoumá další možné kroky. Chce si ověřit, zda výroba takového rozsahu probíhala, zda na ni případně existují smlouvy a je-li vůbec ve škole legální.
A vysokoškolští pracovníci, kteří jsou uvedeni na výrobních zakázkách, zařízení spravují a odpovídají za ně, odmítli na otázky odpovědět s odkazem na mlčenlivost, kterou jsou prý vázáni vůči vedení fakulty a komerčním partnerům univerzity. Ve společném e-mailu uvedli, že veškerá jejich činnost „byla prováděna na FJFI vždy v rámci příslušných projektů, případně v rámci smluv s partnery ČVUT“.
Výroba hologramů je technicky velmi složitá. Právě proto se také používají jako ochranné prvky – mají totiž pomoci spolehlivě odlišit originál (ať už listiny, bankovky, pasu, lahve s alkoholem, nebo spousty dalších výrobků) od padělků.
Unikátní a komplikovaná technologie výroby znemožňuje, aby si hologram udělal amatér doma. A práci s hologramy také provázejí přísná bezpečnostní pravidla.
„Pan Janků, můj šéf v Neographu (a vlastník půlky společnosti, pozn. red.), mě oslovil s tím, zda bych uměl zajistit hologramy. Podmínkou byla co nejvýhodnější cena,“ uvedl Vladimír Sitta ml. U výrobce holografických nálepek, společnosti LightGate, a. s., pak Sitta objednal pro Neograph pět různých holografických zakázek určených pro dopravní podnik coby koncového zákazníka. Část byly přelepky na smlouvy, část byla určená na další aplikaci například na jízdní doklady.
Konstrukce obchodu byla následující. Neograph objednal u LightGate hologramy a následně je za několikanásobek prodal dopravnímu podniku. Tři čtvrtiny ze zisku pak Neograph odeslal do Karibiku.
Podle Sitty získal Neograph všech pět zakázek hologramů od firmy LightGate za 4,5 milionu korun. Dopravní podnik však jen za dvě z těchto pěti zakázek zaplatil 8,8 milionu (Sitta, jak už bylo řečeno, zná úplné detaily jen k oněm dvěma zakázkám, za kolik byly zbylé tři, neví; o řadu dokladů prý přišel při vyhnání z Neographu). Zisková marže: minimálně 4 miliony 300 tisíc korun. A z toho zmíněné 3,1 milionu pro Cokeville.
„Dopravní podnik na otázky magazínu Reportér uvedl, že Neograph dodával v letech 2009 až 2011 hologram na dražší jízdenky (ty, které si pasažéři kupovali za 55, 80, 160 a 310 Kč). Celkový počet byl asi 1,5 milionu kusů za rok. „Cena za jízdenku (tj. jeden kus, pozn. red.) včetně hologramu v letech 2009–2011 byla v řádech jednotek korun,“ uvedl tehdy pro magazín Reportér mluvčí Jiří Štábl.
„Dnes se už tento hologram nepoužívá, dopravní podnik si nechal kvůli autorským právům vyrobit nový a ten je od roku 2012 na všech jízdenkách. Jízdenky s hologramem dodává Státní tiskárna cenin a stojí zhruba sedmadvacet haléřů. Je to tedy výrazně nižší cena než několik korun, které dostával Neograph pouze za hologram,“ uzavřel magazín Reportér v roce 2015 téma hologramů pro jízdenky pražského dopravního podniku.
Jan Hrbáček
