Před čtvrtečním britským referendem o setrvání v Evropské unii chřestily velké banky zbraněmi, že v případě brexitu zváží odchod z Velké Británie. Nic se ovšem nejí tak horké, jak se uvaří.
Podle listu Financial Times je zřejmé, že žádné uspěchané kroky nepřijdou. Převádět kapitál a lidi je drahé i v bankovnictví. A Londýn stále ještě nabízí mnoho výhod, kvůli kterým se setrvání vyplatí přinejmenším zvážit. Jazyk, právní systém, moře schopných lidí – to všechno jsou nesporné devízy londýnské City. Stejně jako další benefity Londýna, například bydlení, školy nebo restaurace. Mnoho obchodníků si nejspíš položí otázku: „Skutečně chci žít ve Frankfurtu nebo Dublinu?“
Co může Británie udělat pro to, aby banky zůstaly
Jedna z možností, jak může Spojení království upravit svůj budoucí vztah k Evropské unii je takzvaný norský model. Díky němu by zůstalo členem Evropského hospodářského prostoru a mohlo by tak využívat přístupu na jednotný evropský trh, aniž by bylo plnohodnotným členem EU.
Ale pozor, je v tom háček: Velká Británie by musela stejně přijmout evropskou legislativu a současně by na ni neměla žádný vliv. Šlo by zejména o respektování volného pohybu osob i ze zemí Evropské unie. Vzhledem k tomu, že otázka imigrace hrála jednu z klíčových rolí při referendu o brexitu, je sporné, zda by norský model Británie chtěla.
Další variantou je švýcarský model, který nabízí bilaterální dohodu o přístupu na jednotný evropský trh pro jednotlivé sektory. Jenže zrovna toho finančního se to netýká. Proto i zde existují pochyby, zda by to pro Británii bylo akceptovatelné, respektive zda by Evropská unie chtěla u finančního sektoru udělat (oproti Švýcarsku) výjimku.
Je zde také kanadský model a s ním související podobný způsob vzájemných dohod jako v případě modelu švýcarského. Jenže i zde existuje stejný problém u finančního sektoru. Pak už zbývá jedině postup podle regulí Světové obchodní organizace (WTO). Zde by sice byly minimalizovány překážky pro obchod se zbožím, ale nikoli u obchodu s finančními službami.
A co bankovní pas?
Nabízí se také řešení v podobě získání unijního bankovního pasu pro jakousi „fiktivní“ pobočku britské banky, která by byla v Evropské unii dislokována. Jenže to právní experti odmítají. Podle nich je nutné, aby v rámci EU fungovala skutečná banka, která podléhá bankovnímu dohledu a regulaci z pozice Evropské centrální banky. „Musí zde být nějaká hmatatelná entita, nad kterou lze rozvinout dohled,“ řekl listu Financial Times jeden z regulátorů. Podle něj by takové obcházení unijních norem vyvolalo řadu nepříjemností.
Roger Mathews z právní kanceláře Dechert vysvětlil, že banka musí skutečně „prokázat, že dělá bankovní byznys v členském státě Evropské unie.“ A pohled na tuto problematiku se ovšem napříč Unií liší. Přesto musí být taková banka schopna prokázat, že její pobočku řídí místní management a disponuje adekvátně početným personálem.
V úvahu nepřipadá ani využití banky, která už licenci v jiné členské zemi EU má. Bankovní licence jsou totiž velmi specifické. „Kdykoli chce nějaká banka změnit svůj obchodní model, musí to projednat s regulátorem,“ upozorňuje Damian Carolan právní expert na bankovnictví ve společnosti Allen & Overy. „Nefunguje to tak, že si ke své bankovní licenci jen přidáte nový předmět činnosti a jedete dál, jakoby se nechumelilo,“ dodal.
Hrozí přesun pracovních míst do zbytku EU kvůli bankovním pasům?
Pravděpodobně nikoli. Vyšší manažeři a pracovníci, kteří jsou v kontaktu s klienty včetně bankovních obchodníků, by sice museli být přesunuti do místa, kde by nově licencovaná banka vznikla, ale to by zřejmě nebyl případ ostatních zaměstnanců.
Běžní kancelářští pracovníci by zřejmě mohli zůstat ve Spojeném království. Jenže ti už v drahých centrech velkých měst v zásadě nejsou. Banky je z Londýna přesouvají už desetiletí. Proto je možné očekávat, že se z lacinějších center jako Birmingham, Bournemouth nebo Manchaster nestáhnou.
A co unijní banky v Británii?
Systém bankovních pasů funguje oběma směry, a tak několik bank z jiných členských zemí provádí velké objemy svých operací právě v londýnské City. Jakmile tedy bude brexit dokončen, zřejmě vznikne tlak zejména na francouzské a německé banky ze strany regulátorů, aby svůj byznys přenesly domů.
A stejně tak i britský regulátor může chtít ty největší „zahraniční“ banky – jako například Deutsche Bank – tlačit k tomu, aby v Británii založily plnohodnotnou pobočku. Tím pádem získá britský regulátor přehled o operacích s mateřskou společností a nutit je tak ponechat více kapitálu na Ostrovech. Něco podobného se již v několika případech stalo ve Spojených státech. Zahraniční banky tam musely založit odděleně kapitalizované pobočky.
-usi-
