Že si tuzemští soudci často nedávají práci s žádostmi o odposlechy a nezřídka kdy kopírují odůvodnění žalobců systémem „Control C + Control V“ je už pár let vesměs známá věc. Nedávno odhalený případ ale poukázal na to, jak policie a státní zástupci dokáží obejít riziko, kdy jim nadřízený soud prodloužení „uší“ kvůli špatné argumentaci nepovolí. Případ, který podrobně rozebíráme, poukazuje na to, jak nebývale snadno se dá čarovat s prolamováním osobních svobod, které nám zaručuje Ústava.
Dnes reportér Českého rozhlasu, tehdy reportér deníku Mladá fronta Dnes Janek Kroupa byl v letech 2011 a 2012 odposloucháván kvůli úniku utajovaného výslechu svědka v kauze nákupu obrněných transportérů Pandur. Nebyl v tom ale sám. Tehdejší Útvar pro odhalování pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a žalobce Vrchního státní zastupitelství (VSZ) v Olomouci Rostislav Bajger podali v souvislosti s únikem citlivých informací žádost o odposlech dalších lidí. Okresní soud v Ostravě pak nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu ředitele protikorupční policie Tomáše Martince, jeho detektiva Františka Zahálky (kauzu Pandury vyšetřoval – pozn. red.), tehdejšího Vrchního státního zástupce v Praze Vlastimila Rampuly, jeho náměstka Libora Grygárka. Dále pak dvou žalobců Vrchního státního zastupitelství v Praze Marcely Kratochvílové a Ladislava Letka, státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně Zdeňka Kasala a Jakuba Svobody, reportéra deníku Právo. Ten, stejně jako Kroupa zveřejnil informace o utajovaném výslechu manažera rakouské společností Steyr, vlastněné americkou společností General Dynamics, Stephana Szücse.
V červenci 2014 pak zveřejnil deník Právo informaci o odposlechu Kroupy a svého redaktora Svobody. Janek Kroupa od té doby několik let žádal o přezkum zákonnosti nařízených odposlechů. V tom, že byly odposlechy skutečně nezákonné, mu dal letos v červenci za pravdu Nejvyšší soud v Brně. Podle něj porušil zákon ostravský Okresní soud, který odposlech povolil. Nezdůvodnil totiž, proč porušil novinářovo právo na ochranu zdroje. „Okresní soud v Ostravě rovněž pochybil, pokud se v rámci odůvodnění příkazů k odposlechu nezabýval také přiměřeností takového zásahu s ohledem na právo novináře na ochranu novinářského zdroje,“ stojí v odůvodnění předsedy senátu Nejvyššího soudu Jiřího Pácala.
Podle něj by měl soud vždy zvážit, „zda je veřejný zájem na odhalení zdroje natolik silný, že převáží i ústavní právo na svobodu projevu, respektive právo na utajení zdroje informace“. Soudce Pácal zároveň zkonstatoval, že soud nejenže řádně nepřezkoumal důvody žádosti, ale žádost státního zástupce Rostislava Bajgera (dozoruje mimo jiné kauzy kolem Jany Nečasové, dříve Nagyové – pozn. red.) v podstatě okopíroval.
ÚOOZ a VSZ únik citlivého výslechu vyšetřovali jako možné zneužité pravomoci úřední osoby. „Soudkyně v odůvodnění citovaného příkazu k odposlechu v podstatě zmínila veškeré argumenty obsažené v návrhu státního zástupce ohledně toho, že podezření ze spáchání shora uvedeného zvlášť závažného zločinu vyplývá jednak z obsahu novinových článků a jednak z usnesení Nejvyššího státního zastupitelství a dalších písemností zaslaných tímto státním zastupitelstvím (míněno jest VSZ Olomouc – pozn. red.),“ stojí také v odůvodnění nezákonnosti odposlechů novináře Kroupy.
Mohlo by vás zajímat
Léčka na podezřelé
Co je však ještě mnohem závažnější, než-li samotné nezákonné odposlechy, jsou praktiky ohýbání práva, které byly v této záležitosti využity. Aniž by jim přitom Nejvyšší soud věnoval bližší pozornost. Oč konkrétně jde? Jeden příkaz k odposlechům od ostravského soudu je od června 2011 do října 2011. Druhý pak od ledna 2012 do února 2012, to znamená, že mezi oběma příkazy je tříměsíční prodleva. Z usnesení odůvodnění druhého příkazu nevyplývá, že by v žádosti o odposlech byl podstatný rozdíl oproti té první. Pouze je v ní navíc konstatováno, že osoba z řad orgánů činných v trestním řízení by nemusela přímo vynést fyzicky protokol o výslechu utajovaného svědka Stephana Szücse, ale mohla by předat médiím jen ústní vyjádření o informacích v něm obsažených. Proto se i rozšířil okruh podezřelých, ve kterém ovšem Janek Kroupa zůstal.
„Nemohu se vyjádřit k tomu, proč trval odposlech Janka Kroupy čtyři měsíce, potom byl ukončen a následoval opětovný měsíční odposlech. Důvodů může být více, nechci spekulovat. Návrhy na povolení odposlechů nemám k dispozici, pouze příkazy soudu,“ říká k tomu Kroupův advokát Petr Toman.
Proč tedy padla druhá žádost o odposlech? Je to skoro až úsměvně jednoduché, ale z tohoto úsměvného odůvodnění začne po chvíli mrazit. Po uplynutí lhůty uvedené v příkazu k odposlechům, nejzazší je čtyři měsíce, by museli detektivové ÚOOZ a státní zástupce žádat nadřízený Krajský soud v Ostravě o prodloužení lhůty k odposlechu a tam by mohl nastat problém. Soud by se mohl hlouběji a podrobněji zaobírat povolenými odposlechy a zkonstatovat jejich nezákonnost. Ba co víc, další by už velmi pravděpodobně nepovolil. Proto byl odposlech ukončen a za tři měsíce poté detektivové ÚOOZ, respektive žalobce Bajger, požádal u stejného soudu o nové odposlechy. Protože věděli, že tam povolení znovu dostanou. Zjednodušeně řečeno, šlo znovu o zcela nezákonné aktivity, kterým ovšem Nejvyšší soud bohužel nevěnoval až takovou pozornost.
Ekonomický deník mimo jiné pomíjí, že k vyšetřování onoho úniku informací byla příslušná Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a nikoliv policejní orgán ÚOOZ. Olomoucký státní zástupce tedy musel sepsat odůvodnění odnětí věci GIBS, čemuž se Nejvyšší soud také blíže nevěnoval. Velice pravděpodobně pak bylo odnětí věci GIBS odůvodněno jako v jiných kauzách, například známých Vidkunu či Berettě, lepší specializací ÚOOZ. Policejní útvar, který byl zaměřen na organizovaný zločin a terorismus, přitom vůbec nedisponoval žádnými zkušenostmi se zneužíváním pravomoci, úniky ze spisů, korupcí apod. Přesto měl ale dle žalobce Bajgera zjevně lepší specializaci.
Shrnuto a podtrženo: tedy lepší specializaci, která díky krytí státního zastupitelství a lajdáctví či v horším případě úmyslnou benevolencí Okresního soudu v Ostravě, umožnila páchat nezákonné kroky, jak zkonstatoval Nejvyšší soud. Tedy přesněji řečeno nezákonné odposlechy.
Ekonomický deník proto VSZ v Olomouci i Okresní soud v Ostravě vyzval, ať svoje nezákonné kroky obhájí, nebo se je alespoň pokusí vysvětlit. Ani jedna z institucí ale na otázky bohužel nezareagovala.
Nejvyšší soud nechal mimo jiné podrobněji nahlédnout i do praktik ÚOOZ a VSZ, jak podobné žádosti o odposlechy odůvodňovali. První odposlechy byly ukončeny, protože v telefonech „nebyly sdělovány skutečnosti významné pro trestní řízení“. Druhá žádost o odposlechy v kauze úniků informací ohledně nákupu transportérů Pandur pak byla odůvodněna takto: „K průběhu předchozího odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je třeba dodat, že osoby, vůči nimž byl tento postup realizován, jsou velmi dobe znalé práce orgánů činných v trestním řízení, a už jde o policisty, státní zástupce, tak o jmenované novináře, kteří se zabývají bezpečnostní tématikou. Lze proto dovozovat, že v době, kdy jim bylo známo, že je vedeno prověřování „úniku informací“, nesdělovaly prostřednictvím telekomunikačního provozu skutečnosti, jež by mohly být významné pro trestní řízení.“
V žádosti také stálo, že vyšetřovatelé proto hodlají zveřejnit informaci, že prověřování případu bylo odloženo, což se také stalo. „Spis jsem přezkoumal a shodl jsem se s názorem policistů, že jsou splněny podmínky pro odložení případu. Pachatel nebyl zjištěn,“ nechal se slyšet v půlce ledna, pár dní po druhém povolení „uší“, státní zástupce ostravské pobočky Vrchního státního zastupitelství Rostislav Bajger. „Zveřejnění této informace by pak u výše jmenovaných osob mělo vést ke ztrátě obav z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Lze důvodně předpokládat, že uvedené osoby poté budou telefonicky komunikovat i o průběhu a výsledku tohoto trestního řízení, tj. sdělovat skutečnosti významné pro zjištění pachatele,“ stojí pak v odůvodnění příkazu k povolení druhých odposlechů, který Rostislavovi Bajgerovi prošel u ostravského soudu.
Chybí řádné odůvodnění
V příkazu k odposlechu musí být uvedena uživatelská adresa i zařízení, a to včetně telefonního čísla, osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, trestný čin, pro nějž se vede trestní řízení. Doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděna, nesmí být delší než čtyři měsíce.
V odůvodnění pak musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu dokládají, včetně doby jeho trvání. Dále zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak. Nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Případně musí být odůvodněna i délka doby trvání odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu.
„V posuzovaných příkazech Okresního soudu v Ostravě však konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují, respektive úvahy zabývající se důvodností návrhu, scházejí. Přičemž nejsou dostatečně odůvodněny ani doba trvání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ani důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak. Okresní soud v Ostravě se omezil toliko na převzetí názoru státního zástupce obsaženého v podaném návrhu,“ podrobil tvrdé kritice nezákonné rozhodnutí ostravského soudu soud Nejvyšší. A pokračoval: „Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je výrazným zásahem do práva na ochranu soukromí, proto je nutné trvat na tom, aby orgány činné v přípravném řízení, včetně soudce, důsledně respektovaly zákonné podmínky pro vydání příkazu a požadavky na jeho odůvodnění.“
Ekonomický deník musí bohužel konstatovat, že nejde o ojedinělý incident. A to nejen u ostravského soudu. „Okresní soud v Ostravě pak s ohledem na specifika případu neobjasnil, proč vydává příkaz na maximálně možnou dobu a současně opomenul uvést skutečnosti, z nichž lze dovodit konkrétní úvahu i zjištění rozhodujícího soudce o důvodech nezbytnosti zásahu do soukromí dotčených jedinců, které je chráněno článkem 13 Listiny základních práv a svobod,“ uzavřel popisovanou kauzu Nejvyšší soud. Nezákonných odposlechů, dosažených popisovanou cestou, proto bude podle řady poznatků Ekonomického deníku mnohem více.
Jan Hrbáček
