Včera dvě centrální banky vydaly nová rozhodnutí v monetární politice. Nejprve ČNB a poté, díky časovému posunu, americký FED.
Včera došlo k nejočekávanější události ve světové ekonomice minimálně za poslední kvartál. Nebylo jí však zasedání České národní banky, byť se nás její rozhodnutí bezprostředně týká. To, na co světoví ekonomové čekali, bylo, zda Federální rezervní systém (FED) potvrdí všeobecně předpovídané zvýšení jeho klíčových úrokových sazeb.
Stalo se. FED zvýšil sazbu pro operace na volném trhu o čtvrt procentního bodu na 0,25 až 0,5 %. Diskontní sazba byla zvýšena ve stejném rozměru, ovšem na 1 %. Česká národní banka naproti tomu ponechala repo sazbu (sazba pro operace na volném trhu), diskontní i lombardní sazbu na stále stejných hodnotách, tedy na technické nule. Současně oznámila, že v intervencích proti koruně bude pokračovat přinejmenším do konce příštího roku.
FED: ekonomická aktivita roste přijatelným tempem
V prohlášení, které FED bezprostředně po zasedání FOMC (Federální výbor pro otevřený trh) zveřejnil, se americká centrální banka odvolává na přijatelný růst ekonomické aktivity, solidní zvyšování spotřebních výdajů domácností i firemních investic. Jen mírně zaostávají čisté exporty. To je ovšem logické, neboť s tím, jak ekonomika oživuje, přirozeně „natahuje“ výdaje na zahraniční zboží.
FED také zmiňuje vývoj na americkém pracovním trhu, kde konstatuje zmenšující se nevyužití pracovní síly a pokles nezaměstnanosti, přičemž tento trend očekává i v následujících 12 měsících. Jediným ukazatelem, se kterým tak FED není zcela spokojen, je míra inflace. Ta stále zůstává hluboko pod 2% cílem a zdá se, že se k němu hned tak nepřiblíží.
„Očekáváme, že míra inflace se k 2% cíli přiblíží ve střednědobém časovém horizontu, jakmile se vyčerpají dopady nízkých importních cen a cen energií, zatímco vývoj na trhu práce bude pokračovat nastoleným směrem. Výbor bude vývojové tendence míry inflace monitorovat s větší péčí,“ stojí v prohlášení FEDu.
Rozhodnutí FEDu, pro něž se vyslovili všichni členové FOMC, tak bylo zřejmě z největší části vyvoláno vývojem na trhu práce. Dá se říci, že americká míra nezaměstnanosti se tak ještě více přiblížila své přirozené úrovni, tedy míře, kterou ekonomové označují jako míru nezaměstnanosti, nevyvolávající inflaci (NAIRU – Non-Accelerating Inflation Rate of Unemployment). FED tak sazby zvedá s určitým předstihem a nechce čekat až do doby, kdy nezaměstnanost bude na nepřirozeně nízké úrovni a bude tak inflaci tlačit rychleji vzhůru.
ČNB dál na technické nule a intervence proti koruně ještě rok
O několik hodin dříve však o dalším směřování monetární politiky rozhodovala Česká národní banka. Vzhledem k tomu, že se zde žádná výrazná změna neočekávala, výsledné rozhodnutí snad nikoho nepřekvapilo. Repo sazba i diskontní sazba zůstávají i nadále na 0,05 % a lombardní sazba na 0,25 %. Bankovní rada také rozhodla o dodržení asymetrického kurzového závazku, tedy pomocí intervencí na devizovém trhu, bude-li to třeba, udržovat kurz koruny vůči euru při hodnotě 27 korun za euro. Střežení tohoto kurzu má trvat přinejmenším do konce roku 2016.
„Toto rozhodnutí vychází z vyznění stávající prognózy a z hodnocení nově dostupných informací získaných od jejího zpracování… Inflace se stále nachází výrazně pod dvouprocentním cílem České národní banky. Podle prognózy se inflace zvýší a na horizontu měnové politiky dosáhne dvouprocentního cíle. V roce 2017 se bude pohybovat mírně nad ním. K udržitelnému plnění cíle, které je podmínkou pro návrat do standardního režimu měnové politiky, tak dle prognózy dojde od počátku roku 2017,“ stojí ve zprávě České národní banky.
ČNB také zmiňuje klesající ceny ropy, které vnímá jako pozitivní nabídkový šok, jehož prvotní dopady však standardně výjimkuje. „Protiinflační rizika pramenící z pozorované meziroční stagnace domácích cen potravin a z nadále deflačního zahraničního cenového vývoje včetně dalšího poklesu ceny ropy jsou pro příští rok kompenzována rychlejším růstem domácích mezd,“ komentuje ČNB.
Co to může znamenat?
Zvýšení úrokových sazeb FEDu, které je první po devíti letech, může odstartovat postupný návrat ke standardní monetární politice napříč globální ekonomikou. Bude-li FED zvyšovat sazby i nadále, tedy očekávaného scénáře, může to vést ke stahování mezinárodního kapitálu právě do amerických, respektive dolarových aktiv.
To si může záhy vynutit přehodnocení monetárních politik ve Velké Británii, eurozóně a dalších zemích či regionech. Důvodem bude posilování dolaru, a tedy oslabování ostatních měn vůči dolaru. Devizové trhy jsou spojenými nádobami. Jestliže kapitál bude putovat například z eurozóny do USA, držitelé eurových aktiv se tak budou ruku v ruce zbavovat eur, kterých bude na trhu nadbytek, a to může přispět k rychlejšímu růstu inflace. Bude-li poté Evropská centrální banka chtít dodržet inflační cíl, bude muset dosavadní kvantitativní uvolňování omezovat. A takto to bude postupně s každou další měnou, respektive měnovou politikou každé další centrální banky. Poměrně dlouhé období nulových úrokových sazeb tak dost možná právě nastoupilo do cílové rovinky.
-usi-
